Kněžství svatého Tomáše Akvinského je příběhem mimořádné učenosti, pokory a oddanosti Bohu. O jeho životním putování svědčí utrpení rodinných konfliktů, neutuchající touha po poznání a nekompromisní věrnost církevnímu řádu a teologické skloubení Aristotelovy filozofie s křesťanskou teologií.
Rané roky a výchova
Narodil se kolem roku 1225 jako syn hraběte Landolfa a byl vychováván v montecassinském klášteře. Rodiče jeho rozhodli, že bude mít jednoho syna opatem slavného kláštera, a proto už v pěti letech byl Tomáš poslán do kláštera. Jako jedenáctiletý byl považován za schopného studia na vysoké škole a ve svém mládí strávil období na univerzitě v Neapoli při studiu filozofie. Rodiče ho chtěli vést k světskému životu, ale Tomáš se rozhodl pro vstup do dominikánského řádu, což jeho rod málem stál života.
Zadržení a útěk
Rodní bratři Landulf a Rinaldo ho s četou vojáků zajali za Sienou a poslali do Roccasecca, kde ho čekala matka a sestry. Snažili se ho přimět opustit řeholní sliby různými prostředky, bili ho a roztrhali mu řeholní oděv, dokonce použili prodejnou dívku, aby ho sváděla. Tomáš se však ve vězení učil nazpaměť Písmu sv., studoval Aristotela a Lombarda a nakonec uprchl se sestrami, které ho přemluvily k řeholnímu životu. Následně odcestoval do Kolína nad Rýnem, kde pokračoval ve vzdělání.
Vzdělání a profesní vzestup
V Kolíně nad Rýnem byl žákem Alberta Velikého, který mu poskytl základ pro jeho teologickou a filologickou práci. Albertem byl navrhnut pro pařížskou univerzitu, kde Tomáš působil jako profesor a později doktor bohosloví. V Paříži se stal profesorem a doktorem bohosloví a získal světovou proslulost jako učitel a spisovatel. Největším a nejznámějším jeho dílem je Summa teologická (Summa Theologica).
Filozofie, zbožnost a církevní služba
Tomášovy názory na Aristotelovu filozofii vyvolávaly napětí na univerzitě, ale prosazoval se věcnou argumentací a zároveň svou skromností a zbožností. Každou přípravu začínal modlitbou před křížem a jeho nejmilejší místo byla Eucharistie. Odpovědi na otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho život, a vše konal z lásky k Bohu, zůstávaje vzorným a pokorným řeholníkem bez sobeckých nároků.
Kněžská a kazatelská činnost
V roce 1259 byl jmenován generálním kazatelem v Itálii, což vyžadovalo jeho působení v Neapoli, Orvietu a Viterbu. Na výzvu papeže Urbana IV. se vrátil do Paříže na univerzitu v roce 1268. Po vypuknutí stávky na univerzitě byl opět zavolán do Itálie, aby v Neapoli zřídil ústřední teologické učiliště řádu. Doba intenzivní práce ho však přivedla k vyčerpání, a proto začala jeho nemoc, která vedla k přípravám na smrt.
Smrt, kanonizace a odkaz
Tomáš Akvinský zemřel v roce 1274 během cesty na sněm, který papež Řehoř X. svolal do Lyonu. Později byl prohlášen za svatého: kanonizován v roce 1323; jeho ostatky byly přeneseny do Saint-Germain v Toulouse a v roce 1567 byl vyhlášen učitelem církve. Patronerem katolických škol se stal oficiálně od roku 1880. Dnes má jeho dědictví pokračování v katolickém vzdělávání a v inspiraci pro věřící i teology po celém světě.
Poselství a osobní přesah
Historicky se o místě narození Tomáše debatuje; může to být Roccasecca poblíž Monte Cassina nebo Kalabrie. Tomáš pocházel z početné hraběcí rodiny spřízněné s císařským rodem Hohenštaufů na severu Itálie. Vytvořil model učence, který hledá pravdu skrze modlitbu, studium a službu Bohu, a přitom zůstává pokorným řeholníkem. Odkaz jeho teologie a filozofie zůstává živý i v dnešní době a slouží jako most mezi vírou a rozumem.
