Ve vyhořelé pařížské katedrále Notre-Dame se nacházela řada uměleckých děl. Ta nejvýznamnější, například údajnou Ježíšovu trnovou korunu, kousek Kristova kříže a hřebu z něj, či tuniku svatého Ludvíka, se podařilo zachránit. Kromě toho se tři relikvie nacházely v kohoutu na věžičce, zvané sanktusník, která se zhroutila pár hodin po vypuknutí požáru: dílek z trnové koruny a z ostatků sv. Diviše (Saint Denis) a sv. Varhany zničeny nebyly, ale přesný rozsah poškození ještě musí posoudit experti. Jistý není ani osud vitrážových oken na západní a jižní fasádě. Rozeta na severní straně je v pořádku.
Rozety a vitráže Notre-Dame
Tři rozety, kruhová vitrážová okna představující rajské květy, vznikly ve 13. století a od té doby byly několikrát zrenovovány. Dvě největší, severní a jižní, mají průměr 13 metrů. V medailonech jsou tu zobrazeni svatí, proroci, králové, andělé a scény ze života svatých. Zatím se neví, jestli požár přečkala socha Madony s dítětem ze 14. století či portrét Tomáše Akvinského ze 17. století. Poškozeny mohou být také zvony. Přesný rozsah škod budou muset posoudit odborníci. Po požáru je bohužel výrazně poškozená sama konstrukce chrámu a téměř úplně je zničen krov, přičemž některé dubové vazníky pocházely z doby stavby katedrály, tedy ze 13. století. Zřítila se i část klenby v oblasti chóru a 93 metrů vysoká věž nad křížením lodí, uvedl velitel hasičů.
Rozety přečkaly požár roku 2019 prakticky bez úhony díky kamenné kružbě chránící rozetové sklo. Zatímco střecha a jehla lehly popelem, tři velké rozety zůstaly celé - jen zanesené prachem a sazemi, které restaurátoři během obnovy pečlivě očistili. Dnes tak návštěvník vidí vitráže rozzářené jasněji než po dlouhá desetiletí předtím.
Chiméry, gargoyly a kamenné průčelí
Chiméry a gargoyly Notre-Dame jsou fantastické kamenné bytosti, které zdobí vrcholy věží a okapy katedrály - a přestože splývají s její gotickou podobou, většina slavných chimér vznikla až v 19. století. Nejznámější z nich, zamyšlený okřídlený démon zvaný Le Stryge, pochází z ruky architekta Eugèna Viollet-le-Duca. Gargoully (chrliče) jsou funkční - odvádějí dešťovou vodu, zatímco chiméry jsou čistě ozdobné sochy. Západní průčelí je mistrovské dílo kompozice s třemi hlubokými portály, portálem Panny Marie, portálem Posledního soudu a portálem svaté Anny, a nad nimi Galerie králů s osmadvaceti sochami.
Kamenná výzdoba Notre-Dame ukazuje, že gotická katedrála byla encyklopedií v kameni. Každá socha, každý reliéf a každý chrlič měl své místo a význam - od vznešených světců na portálech až po groteskní nestvůry vysoko na věžích, kam mohly dohlédnout jen oči Boží. Právě tato kombinace posvátného a hravého dodává katedrále její nezaměnitelnou atmosféru.
Zvony a varhany
Zvony a varhany patří k srdci Notre-Dame - katedrála má deset zvonů a jedny z největších varhan ve Francii. Největší a nejslavnější zvon nese jméno Emmanuel, váží přibližně 13 tun a visí v jižní věži už od roku 1685. Zbývajících devět zvonů v severní věži bylo odlito nově v roce 2013 k 850. výročí katedrály; nahradily dřívější sadu z 19. století. Velké varhany patří mezi nejmohutnější nástroje na světě - mají zhruba osm tisíc píšťal a pět manuálů. Před Velkou francouzskou revolucí byly roztaveny původní zvony; renovace je detailně popsána v souvislosti s doprovodným rozebráním, očištěním a znovu naladěním během obnovy po požáru.
Nové zvony byly naladěny tak, aby spolu s Emmanuelem vytvořily harmonický celek připomínající zvučení Notre-Dame z časů před revolucí. Ke znovuotevření katedrály v prosinci 2024 se varhany opět rozezněly v plné síle. Vrcholný zvuk varhan a monumentální klenby vytvářejí akustický prostor, který se proměňuje se směrem k vysoké střeše.
Historie a architektura Notre-Dame
Notre-Dame de Paris je gotická katedrála na ostrově Île de la Cité v Paříži; základní kámen byl položen roku 1163 a hlavní práce trvaly bezmála dvě století. Stavba využila tři hlavní gotické inovace: lomený oblouk, žebrovou klenbu a arkbutanní opěrný systém. Tři rozšířené rozety a vitráže umožnily výrazně větší okna a světlo uvnitř chrámu. Notre-Dame patří mezi nejznámější stavby světa a symbolem francouzské gotiky; po požáru v dubnu 2019 prošla obnovou a slavnostně se znovu otevřela 8. prosince 2024. Katedrála stojí na Île de la Cité uprostřed řeky Seiny a je jedním z nejnavštěvovanějších míst Paříže, často srovnávaným s Eiffelovou věží.
Podle údajů UNESCO byla katedrála zahrnuta v roce 1991 do seznamu světového dědictví v rámci Břehů Seiny v Paříži. Návštěvníci sem proudí z důvodu jejího bohatého interiéru, vitráží a sochařské výzdoby. Délka katedrály činí 128 m, výška klenby 33 m, věže dosahují 69 m; vnitřní šířka hlavní lodi 12,15 m. Základy sahají do hloubky 8-9 m a tvoří rošt, na němž stojí sloupy; okna v lodi jsou čtyřdílná a v chóru šestidílná s bohatými kružbami a růžicemi. Dlažba uvnitř vytváří labyrint z bílo-černých dlaždic.
Notre-Dame také sehrála významnou roli v historii Paříže, například jako místo korunovace císaře Napoleona, a romantický obraz Victora Huga ji proslavil v 19. století. Restaurace po 19. století zahrnula obnovení jehly a galerii chimér architekta Viollet-le-Duca. V roce 1793 došlo během Revoluce k zásadním změnám, kdy lavina výtržností zasáhla i chrám; hlavy soch kralů ze Starého zákona byly tehdy sejmuty a zničeny. Později byly některé hlavy nalezeny a nahrazeny kopiemi, původní hlavy se našly až v roce 1977.
Jak stojí Notre-Dame dnes
Požár v roce 2019 vedl k rozsáhlým škodám na střeše, krov byl téměř zničен; po dokončení rekonstrukcí se katedral A otevřela veřejnosti 8. prosince 2024. Momentálně je Notre-Dame opět symbolem Paříže i gotiky a je stále jedním z nejnavštěvovanějších míst v Paříži. Dnes je katedrála znovu plná života - uvnitř i mimo ni se odehrávají koncerty a prohlídky, napínavé příběhy z historie a novodobé rekonstrukce.
