Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl postaven v těsné blízkosti bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou a jeho vznik je spojen s osudy kláštera i barokní architektury, která překračuje dobové konvence.
Klášter byl založen v roce 1252 cisterciáckými mnichy z Pomuku, rodiště sv. Jana Nepomuckého, a jeho významnou postavou byl opat Václav Vejmluva, jenž se zasloužil o blahořečení a svatořečení mučedníka. V roce 1719, při otevření mučedníkova hrobu v pražské katedrále sv. Víta, bylo nalezeno uzdravující svědectví-tkáň popsaná lékaři jako jazyk, potvrzující legendu o zpovědním tajemství. Tato událost inspirovala opata Vejmluvu k výstavbě chrámu zasvěceného budoucímu světci.
Projekt kostela vznikl v úzké spolupráci opata a Jana Blažeje Santiniho-Aichla (1677-1723), který svůj návrh rozvíjel do nadčasového díla, propojující barokní estetiku s ikonografií a tajemnou symbolikou. Kostel vychází z geometrie kruhu a čísla pět, což se odrazilo v půdorysu pěticípé hvězdy i v dalších architektonických prvcích.
Symbolika pětky se promítá do mnoha detailů: pět kaplí s pěti oltáři, pět vchodů do areálu, pět hvězd na kopuli a v lunetách nad okny. Latinské slovo TACUI - mlčel jsem - má stejné zastoupení v textu a numerologické významy čísla tři jako Boží trojjedinost doplňují symbolický rámec. Hvězdný motiv se objevuje i v ambitech o půdorysu deseti stěn s pěti branami a kaplemi, čímž se propojuje geometrie, mystika a hierarchie světců.
Hlavní oltář s ústřední sochou sv. Jana Nepomuckého navrhoval Santini, zatímco postavu světcova stojícího na zeměkouli vytvořil Jan Pavel Czechpauer a anděla patrně Ignác Rohrbach. Dominantou kopule je velký červený jazyk, atribut sv. Jana Nepomuckého, obklopený kruhem plamenů; paprsky prosvětlují tuto symboliku napříč celým prostorem. Zvěrenské prvky a ikonografická výzdoba kresebně vyjadřují význam mučednictví a zdůrazňují roli Jana Nepomuckého jako pátého evangelisty.
Ambit kolem kostela má půdorys desetikřídlé hvězdy a je prolomen pěti branami a pěti kaplemi. Půdorys a ornamentika nesou i motivy čísel 5 a 3, které odrážejí legendu o pěti hvězdách nad korunami a o počtu ran na Spasitelově těle. V bočních kaplích se nacházejí altar svatých evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana; každý z nich drží v ruce otevřenou Bibli a text ze svého evangelia.
V roce 1721 opat Vejmluva získal relikvii lingulu, tedy kůstku s mučedníkovým jazykem, kterou povýšil poutní chrám na relikviářovou kapli. Jazyk sv. Jana je znázorněn ve tvaru lomených oblouků, v kopuli, ve tvaru zrcadel i nad kazatelnou. Tvoří tak střední motif, kolem kterého se odehrává celá ikonografie chrámu.
Hlavní architektura a interiér jsou poznamenány Santiniho barokní gotikou: kostel má délku 76 metrů a je druhým nejdelším kostelem na Moravě. Přízračná kompozice spočívá v zrušení původního chóru nad vstupem a jeho nahrazení úzkou loží; emporami na obou stranách byla překlenuta příčná loď a vznikly velkolepé varhanní skříně. V severní lodi je mozaikový cyklus rodů zakladatelů od akademického malíře Jaroslava Šerého.
V roce 2009 byl chrámu udělen titul bazilika minor; od té doby nabízí Bazilika minor celoroční vzdělávací programy pro děti a studenty na témata příroda, historie, architektura, umění a život v klášteře. Kostel se stal centrem poutí a inspiruje také další druhy barokního umění, jako hudba, poezie, divadlo a kazatelství. Areál je v současnosti významnou kulturní památkou a turistickým cílem, který zaujme nejen vnitřní bohatou ikonografií, ale i okolním krajinným prostředím Zelené hory.
Historie a symbolika jsou propojeny s okolností požáru v roce 1784, který zničil střechu kláštera a vedl ke zrušení kláštera; následně došlo k obnovení v 19. století a k dalším restaurátorským snahám v 70. a 80. letech 20. století.
UNESCO zařadilo Zelenou horu do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví v roce 1994; poutní chrám stojí na vrcholu Zelené hory a je korunou širokého regionu Žďárska, který byl vždy spojen s barokním učením a uměním.
Naplánujte si výlet po Santiniho stezce. Zelená hora, Dolní hřbitov, bazilika, Bobrová i Zvole.
Věhlas chrámu i jeho klášterního areálu byl a je spojen s ohromující funkcí barokní sakrality, která se na Zelené Hoře zjevuje v tvarech hvězd, jazyka a světelného ztvárnění. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře tak představuje vrchol Santiniho tvůrčího období a výrazný příklad české barokní architektury propojené s mystičností a historickým odkazem mučednictví.
Požár zroku 1784, zrušení kláštera a postupná obnova areálu patří mezi klíčové kapitoly, které ukazují, jak se z konventního chrámu stává významné poutní místo, jenž nadále mobilizuje návštěvníky k poznání historie, architektury a spirituality barokního Česka.