Kostel sv. Mikuláše se díky restaurátorskému zásahu v roce 2020 zařadil mezi nejvýznamnější památky podhůří Doupovských hor. Oblast byla výrazně zasažena poválečnou výměnou obyvatelstva a pozdější devastací kulturního dědictví, způsobenou zejména existencí vojenského výcvikového tábora, a o to cennější je zachování každé zdejší památky.
Po náročném odkryvu, odstranění nevhodně vedené elektroinstalace, konsolidaci a vytmelení defektů následovalo v roce 2020 dočištění a retuše vrstvy pozdně gotických nástěnných maleb s lokálním přiznáním fragmentu barokní dekorativní vrstvy. Byly tak odhaleny především výjevy christologického pašijového cyklu, Umučení 10 000 křesťanských rytířů, boj sv. Jiří s drakem a monumentální postava sv. Kryštofa s Ježíškem s poustevníkem v pozadí. Restaurátorská akce v interiéru opomíjeného sakrálního objektu přispěla k odhalení dosud neznámé pozdně gotické malířské výzdoby nadregionálního významu, navíc nepostižené mladšími přemalbami.
Restaurování bylo provedeno zodpovědně a výsledek přispěje k zatraktivnění kostela. Městys Nepomyšl vytvořil optimální podmínky pro realizaci akce (finanční zajištění, poskytnutí zázemí aj.) a aktivně se zapojil do její veřejné prezentace. Restaurovaná malířská výzdoba je mj. Na cenu NPÚ v kategorii II.
V roce 2022 byla rekonstrukcí vstupního schodiště před hlavním průčelím dokončena oprava pláště kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad na pražských Vinohradech. Práce na chrámu takřka s rozměry katedrály však zdaleka nekončí. Jeho vlastník, tamní římskokatolická farnost, se k velké zodpovědnosti za výjimečný svatostánek postavila čelem.
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně byl postaven v letech 1928-1932 podle návrhu světoznámého architekta Josipa Plečnika. Stavba obdélníkového půdorysu s kazetovým stropem ve výšce třinácti metrů byla inspirována antickými chrámy i starokřesťanskou architekturou. Kostel má širokou, 42 m vysokou věž. Dekorativní fasády jsou tvořeny do tří čtvrtin výšky z glazovaných cihel. Pozoruhodná chrámová stavba byla provedena ve vysoké uměleckořemeslné kvalitě celku i detailu.
Na její výzdobě se vedle Plečnika podílela řada významných umělců (Bedřich Stefan, Damian Pešan, Josef Melzer, František B.). Při celkovém průzkumu kostela v letech 2010-2013 byly zjištěny více než dvě desítky vážných závad a poruch. Dílčí opravy v interiéru a renovace kotvení konstrukce věžních hodin byly realizovány ještě v roce 2014 a již roku 2016 mohla začít první etapa obnovy. V letech 2016-2017 proběhla v 1. etapě oprava vnějšího pláště zvonice. Obnova byla prováděna v restaurátorském režimu převážně konzervačního charakteru. Poškozené festony byly zpevněny injektáží, doplňky a opravy ostatních omítek byly prováděny klasickými zednickými postupy za použití vápenných materiálů.
V ostatních partiích proběhlo čištění, na poškozených místech pak výměna degradovaných glazovaných cihel za kopie od původního výrobce (PKZ Keramika Poštorná, a. s., v Břeclavi) apod. V roce 2018 následovaly opravy a restaurování interiéru, úpravy liturgického prostoru v souvislosti s osazením nového oltáře, instalace vhodného osvětlení, ozvučení a elektronického zabezpečení. Nový oltář a podestu podle návrhu architektů Josefa Pleskota a Norberta Schmidta vytesal sochař Petr Váňa. Nová oltářní menza z bílého carrarského mramoru ve tvaru stlačené půlkoule nahradila provizorní obětní stůl z roku 1993. Byla umístěna na novém definitivním pódiu zhotoveném ze stejného materiálu a posvěcena 24. listopadu 2018. Její instalování bylo nejvýznamnějším současným zásahem do interiéru kostela.
Druhá etapa v letech 2019-2021 znamenala postupnou generální opravu vnějšího pláště kostela - fasád hlavní lodi a sakristie. Spočívala v obnově omítek, štuků a nátěrů, v obnově a lokálních výměnách režného zdiva, restaurování prvků z umělého kamene a keramiky, kamenných schodišť, zábradlí a mříží, zámečnických a klempířských výrobků, elektroinstalací a hromosvodu. V roce 2022 byla obnova kostela uzavřena opravou monumentálního trojdílného schodiště před průčelím kostela včetně trojice vstupních portálů. Po opravě mohla být podestě navrácena i původní mozaiková dlažba.
Celý výsledek generální obnovy kostela Nejsvětějšího Srdce Páně byl charakterizován citlivým restaurátorským přístupem, který měl spíše konzervační charakter. Finančně náročná obnova, prováděná postupně a s maximálním respektem k památkovým hodnotám objektu, je významná i díky příkladnému přístupu a spolupráci investora (místní farnost, zastoupená P. Díky iniciativě občanského sdružení Pro kostely, z. s., se na území Litoměřické diecéze daří zachránit církevní památky, kterým dosud hrozil zánik.
Cílem občanského sdružení, založeného v závěru roku 2013, je obnova zničených církevních památek na území Litoměřické diecéze. V současné době se sdružení stará o kostel sv. Bernarda z Clairvaux v Řisutech, kostel sv. Vavřince v Nebočadech, kostel Navštívení Panny Marie v Letově, kostel sv. Kateřiny se zvonicí v Kněžicích u Podbořan a kostel Narození Panny Marie v Buškovicích. Všechny patří k nejohroženějším památkám v Ústeckém kraji, stavby až do nedávné doby nesloužily veřejnosti a jejich existence byla vážně ohrožena. Zejména kostel sv. Za pomoci dotací jsou sakrální památky postupně stabilizovány, pozornost je - vzhledem k jejich havarijnímu stavu - věnována zejména statickému zajištění a obnově krovů a střech.
Aktivita sdružení se však neomezuje pouze na fyzickou záchranu konkrétních objektů. Za pomoci místních komunit se do nich snaží navrátit život, ať už obnovou bohoslužebné funkce nebo jejich zpřístupňováním v rámci různých kulturních akcí, například během Noci kostelů. V traumatizovaném pohraničí jsou tak zachraňovány konkrétní památky. Hranicí domova nejsou dveře bytu nebo domu, ale k domovu patří i místo, kde žijeme. Prostředí, ve kterém se pohybujeme, nás ovlivňuje a utváří. Naši předci si toto uvědomovali a i v dnešní generaci jsou ti, kteří vidí historické, kulturní a umělecké hodnoty kolem sebe.
Sakrární památky tvořily a tvoří dominanty a jsou často na místech viditelných zdaleka. Nezáleží na tom, kdo je teď a v tuto chvíli jejich vlastníkem. Na cenu NPÚ v kategorii záchrana památky bylo navrženo občanské sdružení Pro kostely, z. s., zastoupené předsedou ThLic. Cenou Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro byly dne 3. října 2017 na slavnostním ceremoniálu v renesančním zámku v Bučovicích odměněny nejlepší počiny v oblasti památkové péče uskutečněné v minulém roce. Porota vybírala z celkem dvaceti čtyř uchazečů ve čtyřech kategoriích, oceněna byla též osobnost památkové péče a svého favorita zvolila v on-line hlasování i veřejnost.
„Cenou Patrimonium pro futuro chceme nejen vyzdvihnout, co se v oblasti památkové péče podařilo, ale především poděkovat těm, kteří se o to přičinili. Ocenění symbolizované stříbrnou plaketou získala Společnost pro obnovu památek Úštěcka za stavební obnovu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech u Úštěku... Přehled dalších oceněných akcí naleznete v tiskové zprávě o vyhlášení Ceny NPÚ za rok 2016. V roce 2011 církev prodala kostel v Konojedech soukromému majiteli, který zahájil jeho celkovou revitalizaci, a to za významného přispění občanského sdružení Společnost pro obnovu památek Úštěcka. Toto sdružení pak kostel v lednu 2014 převzalo a vlastníkovi jej pomáhá spravovat. Po zdařilé celkové obnově mohl být kostel 24. září 2016 slavnostně zpřístupněn veřejnosti.
Díky odvaze konkrétních jednotlivců tak můžeme opět obdivovat krásu barokního areálu, který má svou budoucnost ještě před sebou. Nutno připomenout, že Společnost pro obnovu památek Úštěcka byla navržena na Cenu NPÚ již v prvním ročníku soutěže a to za uskutečnění výstavy „Zničené židovské památky severních Čech“ (v kategorii Prezentace památkových hodnot). Společnost patří mezi ty, kteří se památkám věnují dlouhá léta, nejen fyzické obnově památek ale i propagaci památkové péče, proto byli logicky mezi prvními nominovanými, jelikož jejich soustavná činnost (píle a úsilí) si zaslouží poděkování nás všech. Neodiskutovatelná je důležitá role vlastníka objektu (též celého areálu bývalého kláštera v Konojedech).
Vladimír Přibyl, který spolufinancoval obnovu kostela a bez jehož nadšení a energie by nebylo možno kostel vzkřísit, ten je osobou, která si též zaslouží velký obdiv a poděkování. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem zajišťuje úkoly státní památkové péče v rozsahu své územní působnosti, která zahrnuje okresy Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem. Přímo spravuje 2 objekty ve vlastnictví ČR, kostel sv. Za Kraj Vysočina byla na Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro nominována kompletní obnova klášterního kostela Narození Panny Marie v Želivi a obnova tvrze s hospodářským dvorem v Sudkově Dole na Pacovsku.
Současná podoba kostela Narození Panny Marie v areálu národní kulturní památky želivského klášera je dílem Jana Blažeje Santiniho-Eichela. Vznikl po roce 1714. Stavba patří k výjimečným realizacím tohoto architekta v Kraji Vysočina. Také její mobiliář, převážně z doby vrcholného baroka, sestává z památkově hodnotných prvků vysoké uměleckořemeslné a umělecké úrovně. Stavební obnova kostela spočívala především v sanaci statického narušení stavby, které se projevovalo zásadním způsobem - podélnou rozestupující se trhlinou ve středu klenutí hlavní lodi kostela.
V souvislosti s tím bylo nutné posílit barokní konstrukci krovu, aby lépe odolávala horizontálnímu namáhání a plnila tak původní funkci. V rámci nynější obnovy byly také opraveny omítky vnějšího pláště i interiéru, byl proveden nátěr fasády kostela, vnitřní výmalba a vitrážové okenní výplně. Celková obnova kostela zahrnovala velké množství úkonů obnovy na mobiliáři a dalším liturgickém zařízení. Postupná obnova kostela Narození Panny Marie započala již v prvním desetiletí tohoto století, nicméně příležitost získat prostředky z veřejných zdrojů (EU) byla pociťována jako jedinečná možnost, kterou je zapotřebí využít.
S vědomím, že se jedná o velmi náročný úkon jak ve fázi přípravy, tak i provedení, vyvinul vlastník maximální úsilí, které bylo završeno úspěchem. Bylo zapotřebí provést značné množství přípravných prací, vyhodnocení mnoha průzkumů a po získání dotace zvolit výběrovým řízením vhodné realizátory prací. „Dokončená komplexní obnova kostela Narození Panny Marie v Želivi, zahrnující stavební prvky i mobiliář, patří k nejvýznamnějším realizacím uplynulého roku (2015) v Kraji Vysočina. Jak se ukázalo, výběr realizátorů byl úspěšný z mnoha hledisek a jak stavební firma, tak restaurátoři a odborní umělečtí řemeslníci dokázali vyhovět požadavkům památkové péče a to i těm, které se objevily na základě nově vzniklých situací v průběhu prací a byly posuzovány v rámci četných konzultací a místních šetření po celou dobu realizace.
Tvrz a hospodářský dvůr v Sudkově Dole u Pacova je unikátním zachovalým souborem budov a archeologických nálezů, které představují typický vývoj sídla nižší šlechty u nás od středověku až po 20. století. Celý areál utváří společně s tvrzí z přelomu 15. a 16. století obytný objekt a hospodářské budovy z doby kolem poloviny 19. století. Nejhodnotnější stavbou je pozdně gotická věžová tvrz postavená na místě staršího objektu, která od úpravy na sýpku neprošla žádnou zásadnější stavební úpravou.
Množství zachovalých stavebních prvků z doby vzniku věže dobře ilustruje způsob života středověké šlechty na sklonku 15. století v chudších podhorských krajích. Objekt se tak řadí mezi nejautentičtější v Čechách. Vnitřní prostory tvrze disponují dodnes velice hodnotnými původními středověkými dřevěnými prvky. V roce 2014 vlastníci přistoupili k realizaci výměny střešní krytiny. Dožilé azbestocementové šablony nahradily nové, vláknocementové, což vedlo k zásadní rehabilitaci již havarijního stavu konstrukce střechy tvrze.
Po opravě střešního pláště bylo možné v r. obnově vnějších omítek, které se pod vlivem klimatických činitelů zachovaly pouze v určitých úsecích a částečně narušeném stavu. Samotný fakt, že si památka do dnešních dní uchovala tuto součást své stavební substance, z ní činí cenný dokument podávající informace o pozdně gotickém stavitelství. Oprava omítek a vyspárování zdiva byla realizována středověkou vápennou technologií. V souladu s výsledky průzkumu zachovalých částí původních omítek, který provedla technologická laboratoř NPÚ, byla použita metoda dřevem strhávané omítky. Důraz byl kladen na to, aby nové plochy omítky z kopaného písku svou barevností, hrubostí a charakterem nanášení přirozeně splynuly s dochovanými partiemi omítek středověkých.
Způsob nahazování kamenného zdiva byl v průběhu obnovy pečlivě konzultován s odborným pracovištěm NPÚ v Telči. Realizovanou obnovu tvrze lze vnímat jako příkladný způsob kooperace mezi vlastníkem, zhotovitelem, výkonnou i odbornou složkou státní památkové péče a dalšími specialisty či akademickými pracovníky ze spřízněných institucí. „Velké ocenění vedle stálého finančního zabezpečení této kulturní památky patří majitelům objektu rovněž za úsilí a vlastní snahu, které do procesu realizace i dalších plánovaných obnov neustále vkládají.
- Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro vyhlašuje Národní památkový ústav letos třetím rokem.
- Komise odborníků vybrala dvacet čtyř uchazečů ze čtyř kategorií a do celostátního kola byla nominována vybraná díla.
- Veřejnost může v letních měsících hlasovat a při slavnostním vyhlášení bude udělena i cena veřejnosti.
