V regule Deník/Petra Procházková je uvedeno, že v Zlínském kraji veřejně vzpomínají na ty, kdo již navždy opustili své blízké. V textu se objevují jména a údaje o pohřbech a také souvislosti s kostelem sv. Panny Marie v Kroměříži a s historií fary ve Valašské Bystřici. Článek navazuje na starší materiály a zacílení na modlitbu za Josefa.
Kostel sv. Panny Marie v Kroměříži má bohatou historii a široce popsané rekonstrukce i opravy, které probíhaly od 18. století až do konce 20. století. Kaple Na Rovni a kaple Panny Marie ve Valašské Bystřici jsou pevně propojené s rozvojem farnosti a s pohřebištěm portášů z 18. století. První historické záznamy o farnosti sahají až do období 17. století a popisují postupné budování kostela, hřbitovů a sakrálních staveb v regionu.
Historie a vznik fary ve Valašské Bystřici
Ročník 1673 zmiňuje záznamy o Rožnovské farnosti a obyvatelé Valašské Bystřice usilovali o postavení vlastního kostela. První hybatel tohoto úsilí byl fojt Jiří Křenek starší, který roku 1755 nechal vystavět kapličku Na Rovni a založil hřbitov. Dále práci pokračoval jeho syn Jiří Křenek a daroval dřevo i prostředky na stavbu. Hrabě Michal ze Žerotína přispěl také částkou 500 zlatých a zajistil kámen na základy a zdivo. Stavba byla zahájena roku 1772 pod vedením stavitele Františka Tahlerr a byla dokončena v roce 1778, kdy se původně uvažovalo o svěcení Nanebevzetí Panny Marie. Z důvodu bouře a záplav došlo ke zpoždění svěcení a kostel bylo slavnostně vysvěcen až 18. října.
Roku 1779 bylo zřízeno lokální kaplanství, které později získalo status kurace a roku 1843 byla Valašská Bystřice povýšena na samostatnou farnost. Původní stavba kostela měla jen jednu sakristii; druhá byla přistavena počátkem 20. století. Kostel byl několikrát opravován a rozšiřován; nejvýznamnější rekonstrukce proběhly v roce 1909, 1948 a 1990-1991.
Architektura a umělecké prvky kostela
Kostel je postaven v barokním slohu, přibližně 25 m dlouhý a v nejširším místě 11 m široký. Po návštěvě kostela se objevuje řada úprav interiéru: malba interiéru od Josef Hübscha a Karla Vaňka, zkoušky scholy, nové sakristie a elektrizace. V průběhu let byly instalovány nové varhany, v roce 1909 došlo k nástupu nového nástroje a v roce 1939 byla změněna mechanika varhan. Nejstarší zvony pocházely z dob před stavbou kostela; postupně přišly nové zvony a jejich osudy se střídaly kvůli světovým válkám.
Portály a oltáře prošly různými úpravami. První boční oltář byl na pravé straně a byl nahrazen oltářem sv. Vavřince; hlavní oltář byl doplněn obrazem Panny Marie Nanebevzaté a sochami apoštolů Petra a Pavla. V roce 1874 byl nový obraz ve svatostánku namalován Františkem Ticháčkem z Brušperku a v chrámu zůstává dodnes. Svatostánek má původ z roku 1923 od mistra Doupovce z Krásna. Křížová cesta pochází z roku 1855 od Antonína Bergera z Nového Jičína.
Historie lavic, kazatelny a dalších prvků
V kostele původně stálo 30 lavic; v roce 1875 byl pořízen dalších 12 lavic a rozmístění se v průběhu času měnilo. Po generální opravě v roce 1948 byla část lavic odstraněna; zbytek byl přeuspořádán a dnes se nachází hlavně v hlavní lodi. Kazatelna byla původně na levé straně a přístupová cesta vedla po schodech z levé sakristie. Sochy v kostele nebyly hojně zastoupeny, ale některé byly zachovány dodnes.
Varhany a zvony
První varhany s 13 registry a pedálem byly pořízeny a instalovány v roce 1787; v roce 1895 byly nahrazeny novějším nástrojem z Vsetína s 8 rejstříky. V roce 1909 byly pořízeny zcela nové varhany od firmy Antonín Melzer z Kutné Hory za 2600 K, s pozdějšími úpravami. Umístění dřívějších zvonů a jejich rekvizicí během obou světových válek je popsáno v historických záznamech; do věže se postupně vrátily nové zvony, avšak i ty byly po válce zrekvírovány. V 70. letech 20. století byly pořízeny tři nové zvony.
Fara a okolí kostela
Fara stojí naproti kostelu a složení jejího domovního hospodářství zahrnovalo farní dvůr, chlévy a další zázemí. Roku 1905 byla fara stržena kvůli vlhkosti a nahrazena novou stavbou. Poblíž kostela se nacházely hřbitovy včetně starého hřbitova a kaple Na Rovni, která sloužila pohřbům. Kaple Panny Marie Na Spině a kaple Na Dílech doplňovaly sakrální síť.
V souvislosti s vnitřními rekonstrukcemi se zmiňuje, že kapli Na Rovni replikuje Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm. Historie kostela a fary je tedy úzce provázána s regionem a místními farníky, kteří se podíleli na výzdobě a údržbě po staletí.
V průběhu let byla farnost Valašská Bystřice integrována do rožnovské farnosti, avšak její historie si udržuje samostatný význam pro region a pro paměť místních obyvatel.
- Popis historických záznamů o kostele a farnosti.
- Rozsah rekonstrukcí a jejich důvody.
- Umělecké prvky a jejich tvůrci.
Poslední kapitoly se dotýkají specifik pohřbů a vzpomínek na Josefa Vránu a dalších zemřelých, které jsou součástí regionální kultury a modlitebního života.