Odtud pocházel i projektant novoměstského areálu, Berlíňan Otto Bartning (1883-1959). V období 30. 3. 1911 - 11. 8. 1912 podle jeho projektu postavila frýdlantská firma Rudolfa Hampla na poli západně od města sídlo tehdejší kazatelské stanice Německé evangelické církve, která ve městě působila od roku 1895 (samostatným sborem se stala až roku 1928).
Stavbu podpořil německý Spolek Gustava Adolfa, Evangelický svaz, místní textilní firma Klinger, hrabě Franz von Clam-Gallas i mateřský sbor ve Frýdlantě. Němečtí evangelíci (luteráni) užívali areál do svého nuceného odchodu roku 1945. Poté připadl Českobratrské církvi evangelické, která odtud spravovala čtyři kazatelské stanice v celém výběžku, které však postupně zanikly (poslední 2006 v Dolní Řasnici).
Neutěšená situace církve se podepsala i na areálu, který bez dostatečné údržby značně zchátral. 21.6. 2011 Ivan Grisadle Zdeněk R.
Historické souvislosti a vývoj areálu
Areál v západní části Nového Města pod Smrkem vznikl jako sídlo kazatelské stanice Německé evangelické církve na konci první dekády 20. století.
Projekt zpracoval Otto Bartning, významný architekt a teoretik, jehož dílo ovlivnilo i území během meziválečného období. Stavba byla postavena na podporu spolku a sponzorských organizací v čase, kdy německá Evanglická církev tvořila důležitou náboženskou a kulturní síť v regionu.
Klíčové aktéry a jejich role
- Otto Bartning - projektant novoměstského areálu
- frýdlantská firma Rudolf Hampl - zajištění výstavby
- Německý Spolek Gustava Adolfa, Evangelický svaz - podpora projektu
- místní textilní firma Klinger - finanční a materiální podpora
- hrabě Franz von Clam-Gallas - spolupráce se sborem
- mateřský sbor ve Frýdlantu - zázemí a duchovní koordinace
Areál sloužil Německé evangelické církvi až do odchodu německého obyvatelstva v roce 1945. Poté přešel pod správu Českobratrské církve evangelické, která spravovala čtyři kazatelské stanice v regionu. Postupně však tyto stanice zanikly, poslední v Dolní Řasnici v roce 2006.
Současný stav a výhledy
Nepříliš optimistická situace církevních struktur se odrazila i na samotném areálu, který bez pravidelné údržby zvolna chátral. Záznamy z 21. června 2011 uvádí soustředení informací, které dokumentují tuto fázi vývoje a osudu areálu v téměř celé druhé polovině 20. století a počátku 21. století.
Po rok 2011 se prostor stal předmětem vzpomínek místní komunity i historiků, kteří sledují proměny náboženské krajiny a související architektury. Význam projektanta a historického kontextu zůstává v paměti obyvatel i odborné veřejnosti jako svědectví o kulturních fenoménech, které ovlivnily vývoj města i regionu.
- Příběh areálu jako svědectví o předválečné náboženské architektuře.
- Role podpůrných organizací a jejich vliv na realizaci projektu.
- Proměny užití objektu po odchodu německého obyvatelstva.
- Současný stav a potenciál pro obnovu a interpretaci historie.
