Černá zbytky zdiva a základů kostela leží pod povrchem severní části parku na Arbesově náměstí. Jedná se o nejstarší architektonickou církevní památku na území Smíchova. Doba vzniku stavby není doložena, podle způsobu stavby v románském slohu pochází snad z 11. nebo počátku 12. století. R. 1749 byla loď prodloužena západním směrem a přistavěn transept. V prvním patře věže vznikla zvonice. R. 1891 je kostel zbořen a stavební materiál byl použit na stavbu nového kostela stejného zasvěcení na hřbitově Malvazinky (1894 - 1896).
Byly tam přeneseny i plastiky F. M. Brokoffa. R. 1956 provedl I. Borkovský archeologický průzkum z důvodu nové parkové úpravy náměstí. Novorománský jednolodní kostel na půdorysu latinského kříže s půlkruhovou apsidou. Východní průčelí s věží. Po stranách lodi jsou arkády s hrobkami. Interier: stěny pokrývá novorománská ornamentika. V apsidě vyobrazení symbolizující církev vítěznou, pod tímto výjevem Trpící - duše v očistci od Thomase Scheuchla, po stranách tempery od Zikmunda Rudla: ženy u hrobu Kristova a Smrt sv. Josefa.
Patrocinium kostela bylo přeneseno z románského kostela zbořeného r. 1891, který byl na dnešním Arbesově náměstí. Z tohoto kostela byly přeneseny sochy z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa: sv. Navštíveno: 17. 1. Historie: Kostel svatých Filipa a Jakuba na Malvazinkách je římskokatolický filiální kostel v areálu hřbitova Malvazinky v Praze 5-Smíchově. Kostel patří pod duchovní správu farnosti u kostela sv. Václava. Kostel byl postaven v letech 1894 až 1896 v novorománském slohu podle prováděcích plánů, podepsaných architektem Adolfem Duchoněm. Nahrazoval původní smíchovský kostel svatého Filipa a Jakuba na dnešním Arbesově náměstí, ktorý byl v roce 1891 zbořen. Základní kámen nového kostela byl položen 13. září 1894 a na přání purkmistra Elhenického byl při stavbě využit stavební materiál (kámen, cihly) a pět nejcennějších památek ze zbořeného kostela týchž patronů, a to tři barokní sochy a dva zvony.
Dřevěná barokní kazatelna s figurami čtyř evangelistů z roku 1736 byla rozebrána, ale původní záměr instalovat ji v novém kostele se pro její špatný stav neuskutečnil, byla proto darována do sbírek Národního muzea, kde se z ní dochovaly jen fragmenty. Slavnostní vysvěcení chrámu dne 28. května 1896 provedl pomocný pražský biskup, Monsignore Ferdinand Kalous. Zdejší zvony byly během světových válek zrekvírovány, ale následně byli zachráněny. V současnosti je chrám uzavřen a konají se v něm pouze pohřební obřady a zádušní mše na vyžádání.
Kostel je neorientovaná jednolodní stavba, postavená na půdorysu protáhlého kříže, s hranolovou věží ve východním průčelí, zakončen polokruhovou apsidou zaklenutou konchou. Vně po obou stranách lodi má nad kryptami otevřené arkády, na jejichž východní straně jsou uvnitř po obou stranách výklenky se vsazenými barokními sochami svatých Filipa a Jakuba, které vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff po roce 1715 a byly přeneseny ze zbořeného kostela. Dnešní farní kostel sv. Filipa a Jakuba v Cetkovicích byl postaven v letech 1699 až 1700. Z doby o něco pozdější pochází stříbrný, bohatě zlacený kalich, uložený v depozitáři fary.
Historie Cetkovické farnosti a života kostela
Cetkovická farnost byla zřejmě výnosná, protože při generální vizitaci konané v roce 1628 opatem hradišťského kláštera, bylo zdejšímu kurátovi uloženo odvádět z jeho příjmů klášteru 200 zlatých. Z téže doby pochází také další informace, podle níž byly Cetkovice přifařeny někdy kolem roku 1628 ke Knínicím, kde byla vedena i farní matrika. Od roku 1661 je vedena křestní matrika znovu v Cetkovicích. Po postavení letního sídla posledního opata hradišťského kláštera Pavla Václavíka využívali od roku 1762 také tuto budovu. Dnešní farní kostel byl zahájen v roce 1699 díky listině hradišťského klášera ze dne 6. července 1699, která povoluje novou výstavbu kostelů vážanského a cetkovického.
Strohý úřední údaj osvětluje zápis ve staré gruntovní knize z roku 1713 uložené v archivu Jevíčka: „V dědině Cetkovicích jest zbořen starý chrám Páně až do základů znovu vystavěn.“ Zápis naznačuje, že peníze zádušní a darů věřících pomohly vybudovat nový chrám. Z roku 1700 nadále obstarávali duchovní správu administrátoři dosazovaní sem přímo hradišťským klášterem, později trvaleji. Od roku 1784 byl klášter zrušen a správa statků připadla Náboženskému fondu, který prohlásil cetkovickou farnost za samostatnou. Dne 5. června 1788 byl investován první stálý duchovní, P. Thaddeus Basillius Wallon, který působil až do roku 1812.
Po jeho odchodu následovali další duchovní: Melchior Rozsypal (1812-1823), Vavřinec Mucha (1824-1828), Ondřej Růžička (zemřel 1836) a Antonín Stettner (do 1856). St. st. farář z Tištína, Čechy i obce Cetkovice: během jeho života byl znám jako výborný lékař a lidumil. Jeho dědictví zahrnovalo péči o nemocné a darování všeho majetku farnímu hospodářství. V kronice Cetkovic se uvádí: „Zůstala po jeho smrti fara úplně prázdná, protože farníci si veškerý jeho majetek rozebrali.“
V roce 1856 byl investován na cetkovickou faru Josef Hrbáček. Duchovní správu vedl do 1885, kdy odešel do Prostějova. Následně působili nejprve Tomáš Ševčík (1885-1885) a poté Josef Kopecký (1885-1896). Zemřel 12. června 1896. 18. října 1896 nastoupil páter Josef Kučera, bývalý farář v Horním Štěpánově, jehož uvedení do úřadu bylo popsáno jako významná slavnost. Slavnostní průvod, kytice a lampiony doprovázely uvítání, a večer pokračoval hudbou a oslavou.
V průběhu 18. a 19. století došlo na Cetkovicích k několika velkým pohromám, největší požár v roce 1785 a opakovaný v roce 1818. Kříž před kostelem zůstal nepoškozen, což obyvatelé považovali za zázrak. V roce 1865 kostel obdržel nové věžní hodiny, za 1006 zlatých, spravované obcí. Hřbitov kolem kostela byl v roce 1835 uzavřen a v letech 1867-1868 byla hřbitovní zeď zbořena, čímž kostel získal na kráse. V letech 1873-1874 došlo k výměně malých oken za větší a kruchta byla upravena pro více míst pro věřící.
Další kulturní bohatství: poboční oltář evangelní z roku 1785 s rokokovou sochou svatého Jana Nepomuckého, kovové svícny a hlavy světce. Dřevěná zpovědnice ze XNUMX. století, obraz archanděla Gabriela a další památky jsou chráněny Státním památkovým ústavem. Ostatní hodnoty zahrnují hlavní oltář a obraz patronů kostela nad vchodem do sakristie. V roce 1906 byla pořízena stříbrná monstrance s drahými kameny a nový zvon Filip Jakub; původní zvony byly přelity po požáru v 1818.
Současný stav a kulturní význam
Kanoničky visitace z roku 1888, kterou vykonal brněnský biskup František Bauer, byla významnou událostí. Před samotnou návštěvou byly školy a farní budovy vyzdobeny a obec připravovala slavnostní brány a slavnostní průvody. Biskup prováděl zkoušku náboženství, biřmování a sloužil mši. Návštěvy biskupa v Cetkovicích v roce 1888 a 1900 zůstaly významnými v lokální historické paměti, a to díky zapálené komunitě a široké podpoře obyvatel z Cetkovic a okolí.
Smíchovský kostel malvazinský naopak měl původ na Arbesově náměstí a byl postaven podle projektu Adolfa Duchoně. Materiál ze zbořeného původního kostela byl použit při výstavbě nového kostela na Malvazinkách, k nimž byly převedeny i barokní plastiky Brokoffa a staré zvony. Důležité je, že celé dílo vznikalo jako reakce na potřebu nového pohřebiště a pohřebišť na Malvazinkách, které se staly významnou architektonickou a kulturní památkou Smíchova.
tags: #kostel #malvazinky #farar