Nestává se každý den, a ani rok, aby stavba českého architekta skončila v některém z každoročních TOP 10 výběrů respektovaných světových magazínů. Letos měl to štěstí architekt Marek Jan Štěpán z Atelieru Štěpán, jehož Kostel sv. Nestává se každý den, a ani rok, aby stavba českého architekta skončila v některém z každoročních TOP 10 výběrů respektovaných světových magazínů. Magazín AZURE se zaměřuje na současnou architekturu a design. Od svého založení v roce 1985 získal celosvětovou reputaci, takže přítomnost ve výběru 10 nejlepších staveb roku 2017 je pro českého architekta něčím výjimečným.
„Přestože nepředstavuje úplnou deviaci ve světě církevní architektury, kostel sv. Brněnský architekt úspěch komentoval ve vší skromnosti. Myšlenka postavit kostel začala v Sazovicích vznikat ještě před druhou světovou válkou. Před třemi lety se sazovičtí k myšlence opět vrátili, založili Spolek pro stavbu kostela, přibližuje na svém webu Štěpán. Kostel je založen na betonové desce a betonovém válci suterénu. Ostatní svislé konstrukce jsou vyzdívané keramické, hrázděné betonem, stropy jsou monolitické železobetonové. Střecha má dřevěnou příhradovou konstrukci s jednostranným sklonem. Celobetonové části konstrukce (suterén a ztužující tubus schodiště) jsou pohledové, zbytek je omítnut kartáčovanou omítkou.
„Chtěl jsem stavbu co nejvíce odhmotnit. Když se na ni podíváte, aby byla jako něco lehkého, abstraktního, jasného a přirozeného. Aby vypadala spíše jako z papíru, než z cihel. Návštěvník tak hmotu a tloušťku stěn neuvidí - půlmetrové zdi se zužují do několika centimetrů a sbíhají se do jednoho bodu - jako papír. Světlo do prostorů kostela nepřivádí běžná okna, ale zářezy ve válci. Ty jsou zahnuty tak, aby dovnitř pronikalo boční odrážené světlo a klouzalo po měkkých křivkách. Světlo tak tvaruje vnitřní prostor kostela i prožitek příchozích.„
„Hmotná slupka stavby a její tvarování předjímá svou formou ztišení vnitřní. Měkké a strohé křivky objemu stavby vytváří odhmotněný vnitřní prostor protknutý a tvarovaný světlem. Světlo se zde stává prvkem, který navozuje možnost neexistence rozhraní mezi smysly ověřitelným a tím co je za hranicí hmotné skutečnosti. Stavba svým měřítkem vychází z pražské kaple sv. Václava - kruhem opisuje její čtvercový půdorys. Odvolává se i svou váltcovou hmotou k době sv. Interiér je jednoduchý a čistý, aby návštěvníkům kostela přinesl pocit ztišení a klidu.„
„Starší kostely jsou plné vizuálních informací - veškerý příběh je vepsán v obrazech, sochách, ve výzdobě. Třeba v baroku byl interiér kostela zcela pojednán, či popsán. Byl takovým komixovým příběhem, protože příchozí neuměli číst a život Ježíše, světců nebo Starý Zákon tady byl v různých podobách vyobrazen. Dnes jsou už lidé informacemi přehlceni, v kostele by proto měli vnímat jen čistotu prostoru a klid a uvědomovat si své nitro.„
Klidu i intimitě prostoru napomáhá světlo, které prostory osvětluje přes zářezy ve stěnách, zároveň ale z kostela není vidět na okolní svět. „Z denního a přirozeného světla se zde stává světlo, které může nejen osvětlovat, ale také vnitřně osvěcovat. Jako hluboké poznání zprostředkované světlem.“ Obětní stůl je zcela jednoduchého organického tvaru s dokonalým povrchem a symbolizuje Boží dotek. Dveře do kostela mají kliku v podobě tradiční zobrazované na jeho obrazech. Na vnitřních zdech je zobrazena Kristus, sv. Václav a Matka Boží.
„Stvořený svět můžeme vidět také jako umělecký výtvor - ukazuje na to sám Ježíš. A když uvažujeme o tom, že člověk byl stvořen k obrazu božímu, pak nikdy nesmíme zapomínat na lidskou schopnost tvorby. Pobídky, aby se lidské aktivity tvorby nevyšerpávaly jen stálým opakováním téhož, ale aby se řídili svým Bohem, který dělá vždy nové věci, někdy dokonce naprosto převratné a nemožné, a tak aby také oni dělali alespoň občas něco nového, převratného, co tu ještě nebylo, něco tvůrčího.“
Impresy Štěpánovým dílem pospal další brněnský umělec - malíř, kreslíř a grafik - Vladimír Kokolia, autor figurálních kreseb. „Popíšu své dojmy z místa, a dělám si trochu naději, že poukážu na klíč, kterým se má otázka odemykat. První můj zážitek bylo umístění stavby v krajině, přesné místo. Ale co je ještě důležitější: přesné měřítko. Jiná proporce by znamenala nafouklou zpychlost nebo naopak nedostatek energie. A neméně přesné měřítko nacházím i v interiéru, který jsem z plánků odhadoval, že bude intimní, ale on má i dávku vznešenosti, avšak přesně jen takovou, která ho neodlidšťuje. „
„Takhle trefit měřítko je ukrutně těžké a už jen k tomu vám lze blahopřát. Aniž by se snižovala k levným/doslovným metaforám, tak ta budova nese silný imaginativní potenciál - tím myslím to, že když jsme kolem ní nebo v ní, umožňuje nám promítnout si určité představy nebo obsahy. Každý v tom domě přirozeně uvidí něco podle sebe. Chlapi možná něco akčnějšího: hrad víry, pevnost sv. Václava, hruď s drátěnou košilí. Ženské budou empatičtější, možná si v tom najdou napůl rozvitou růžičku s křehounkými, a přece svěžími plátky. Uvidět václavský, resp. KOSTEL SV.
Interiéry a světlo zde spolupracují na pocitu ticha a klidu, zatímco hmotné obrysy zůstávají čitelnými jen z odstupu. Vytvořený prostor podporuje reflexi a pohodu návštěvníků, aniž by vybočoval z kontextu české sakrální architektury. Kostel se tak stává nejen místem modlitby, ale i prostorovým dílem, které probouzí estetické a duchovní vnímání současně.
| Aspekt | Popis |
|---|---|
| Materiál | beton, keramika, hrázdění betonem, omítka kartáčovaná |
| Střecha | dřevěná příhradová konstrukce s jednostranným sklonem |
| Interiér | čistý, jednoduchý, klidný prostor bez zbytečných vizuálních informací |
| Světlo | zářezy ve válci dovnitř, boční odrážené světlo, tvaruje prostor |