Kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnicích ukrývá zvláštní poklad tohoto období - oltářní obraz namalovaný Mikulášem Medkem, vnukem Antonína Slavíčka. Přes své úsilí o novou duchovní výzdobu byla díla Medka vnímána jako součást širšího kontextu české výtvarné scény 20. století, která propojovala mysticismus, surrealismus a sakrální tematiku. V jedovnickém kostele se nachází jedinečný oltářní obraz, který namaloval pražský umělec Mikuláš Medek, vnuk malíře Antonína Slavíčka.
Historie místa a samotného interiéru souvisí s proměnami, které Medek vnesl do sakrálního prostoru. Nový oltář byl nákladný, ale při jeho budování se ukázala nevšední štědrost farníků. Všechny dělnické práce i stavění lešení a těžké dlabání pro nové elektrické vedení dělali farníci zdarma. František Vavříček, který působil ve farnosti jako kněz, se významně podílel na “moderní” podobě interiéru, a jeho spolupráce s lidmi umožnila realizaci díla Medka.
Modrá barva Medkových obrazů symbolizuje hlubokou naději a účast Panny Marie na Kristově utrpení, zatímco zlaté prvky rámů a dalších komponent svědčí o duchovním významu a vzájemném propojení lidského údělu a mystiky. Kříž v obrazu zosobňuje sílu pro život i naději, která překračuje časové omezení. Příčné břevno je delší, vyjadřuje obětavost Spasitele, a zlato uprostřed připomíná hostii. Rám obrazu je metaforou lidského života - znázornění práce ducha a rukou, radostí i bolestí, odhodlání i únavy. Horní část rámu naznačuje vyšší aspirace, zatímco spodní část vyjadřuje pokoj a vyrovnanost.
Kontext Medkovy tvorby a kostelní zakázky
Mikuláš Medek patřil k významným postavám české výtvarné scény 20. století a jeho “preparované obrazy” a ikonické projekty jsou součástí debated mezi mystickým náboženstvím a avantgardní řečí. Význam jeho díla spočívá v hluboké meditativní a duchovní dimenzi, která zprostředkovává divákovi zvláštní druh existence a hledání člověka v její tragicko-poetické rovině. Oltářní obraz v Jedovnicích a další sakrální práce Medka (např. pro kapli Božského srdce Páně v Kotvrdovicích) odráží naléhavé vyjádření jeho uměleckého svědectví o lidském údělu.
V Jedovnicích se kromě oltářního obrazu Medkova díla nachází i popis fáze vzniku a spolupráce s farníky, kteří přispěli ke zvláštní atmosféře a významu samotného projektu. Informace o modernizaci interiéru a o tom, jak farníci spolupracovali na výzdobě, ukazují, že sakrální prostor může být dynamickým fenoménem, který spojuje umění s komunitou.
O jedovnickém kostele a jeho architektonické a vizuální prvky
Kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnicích stojí na severovýchodním okraji města, a jeho prostory jsou charakteristické orientací a skládaným půdorysem s presbytářem a zvonovou věží. Interiér v sobě kombinuje tradiční architekturu s moderním duchovním vyjádřením, které dodal Medek a dalšími spolupracovníky během 20. století. Vstup do kostela je vést rozměrným portálem s pískovcovým ostěním a trojúhelným frontonem; samotný presbytář a lodi člení masivní opěráky a velká okna s segmentovým záklenkem, která propouštějí světlo do prostoru.
Vernisáž a retrospektivní prezentace Medkovy práce v různých galeriích po desetiletích podtrhují význam jeho díla pro české a světové výtvarné dění. Ochrana a prezentace sakrálních děl spolu s modernistickými prvky dokresluje unikátní postavení Medka mezi umělci, kteří dokázali spojit náboženský obsah s expresivní formou a symbolikou.
Vizuální a stylistické prvky kostela
Oltářní obraz Mikuláše Medka v Jedovnicích je jedinečným zobrazením lidského údělu a vztahu mezi smrtí, nadějí a mystikou. Pro diváka je tento obraz nejen uměleckým objektem, ale i meditativním podnětem k přemýšlení o našem místě v cosmos a duchovní cestě.
Historické záznamy a svědectví o spolupráci farníků a kněze Františka Vavříčka ukazují, jak hluboce zakořeněná byla snaha o posun sakrálního prostoru směrem k modernímu vyjádření a zároveň zůstává důraz na tradiční hodnoty, jako je víra a komunita.
Tomáš Medek – Fructus, 20. 10. 2021 až 30. 1. 2022
Současný význam a dědictví Medka pro kostely a veřejný prostor
Medkovo dílo je důležitým mostem mezi avantgardou a duchovní tradicí, která ukazuje, jak může umění působit v náboženském kontextu a přitahovat pozornost širší veřejnosti k sakrálním tématům. Retrospektivní výstavy, katalogy a nové edice věnované Medkovi ukazují, že jeho dílo nadále inspiruje nejen mistra samotného, ale také současné tvůrce a veřejnost, která hledá hlubší význam ve vizuálním vyjádření.
V Jedovnicích a dalších místech se Medkova práce stává součástí veřejného prostoru a připomíná, jak se umění může stát součástí každodenního života lidí a komunit.