Kostel sv. Michaela archanděla v Nové Vsi v Horách je výraznou dominantou této horské obce. Současná podoba pochází z let 1780-1784 a představuje jednoduchou venkovskou sakrální architekturu odpovídající prostředí Krušných hor. Kostel sv. Michaela archanděla navazuje na dlouhou tradici místního církevního života. První dřevěný kostel se zde připomíná už v roce 1384, avšak později byl zničen při husitských válkách. Následná stavba z počátku 16. století sloužila od roku 1591 evangelíkům a po roce 1629 znovu katolické církvi. Teprve po založení samostatné farnosti v roce 1768 mohlo dojít k výstavbě nového, dnešního kostela, která začala roku 1780. Věž byla dokončena v roce 1782 a v září 1784 byl chrám slavnostně vysvěcen.
Architektura a prostorové uspořádání
Stavba představuje jednolodní venkovský kostel z konce 18. století, jehož jednoduché architektonické členění odpovídá horskému prostředí. Nejvýraznějším prvkem je mohutná severozápadní věž s vysokou střechou, zatímco fasády jsou zdobeny především otvorovými šambránami. Kostel stojí vlevo od hlavní silnice procházející obcí, ve svahu nad cestou směřující k hranici s Německem. Nová Ves v Horách je typickou horskou liniovou obcí a kostel sv. Michaela archanděla tvoří její přirozené duchovní centrum.
V posledních letech proběhly v kostele významné opravy, zejména obnova stropu realizovaná ve dvou etapách v letech 2021 a 2023. Objevte kostel sv. Návštěvníci mohou obdivovat mohutnou věž s vysokou střechou, jedinečné horské prostředí a jednoduchou architekturu konce 18. století. Cestujte vlakem, autobusem i MHD.
Historie a souvislosti farnosti
Na hlavním oltáři je socha sv. Bartoloměje. Vedle oltáře se nachází erb prostějovského kanovníka Františka Ondřeje z Manforfu ze 17. století. Od 19. Nejpozději v roce 1667 je doloženo pohřbívání na místním hřbitově. Větší opravy prodělal kostel roku 1807, kdy dokonce hrozilo jeho zbourání pro zchátralost, a potom roku 1913. Tehdy se začalo uvažovat o zřízení fary v Nové Vsi a bylo navrhováno postavit kostel zcela nový a stávající kostel sv. Bartoloměje zachovat pouze jako hřbitovní kapli.
Jeho bratrem byl apoštol a evangelista Jan. Bratři pocházeli z rybářské rodiny (tetou jejich matky Salome byla Panna Marie), žijící v Betsaidě u Genezaretského jezera v Palestině. Ježíš Kristus je povolal, když společně s otcem Zebedeem na lodi spravovali sítě. Bratři nechali všeho a následovali Krista (předpokládá se, že odešli po zázračném rybolovu; zdůrazňuje se pohotovost opustit „loď“ lidských jistot a následovat Krista). Pro jejich temperamentní povahu jim dal Ježíš Kristus přezdívku „Boanerghés“ - „Synové hromu“.
Legenda a postavy spojené s Jakubem a Svatým Jakubem
Historie zasazená do širšího kontextu uvádí mnoho legend o sv. Jakubovi Starším. Katedrála Santiago de Compostela ve svém světě, spojená s poutní kulturou, je známým místem, ale v souvislostech s Novou Vsí se hovoří jen okrajově o souvisejících tradicích a legendách. Pověsti popisují, že sv. Jakub byl jedním z apoštolů, který v Jeruzalémě a Samařsku působil, a jeho ostatky byly do Španělska doprovázeny náboženskými událostmi a legendami o zázracích. Svátek sv. Jakuba se slaví 25. července a je patronem poutníků, Španělska a dalších skupin.
Podle jiných legend bylo u římského poutního místa založeno více chrámů a kaplí a svatý Jakub byl zobrazován různě: jako apoštol s knihou, jako poutník s holí a mušlí, anebo také jako rytíř Maurobijec. Legendy dále vyprávějí o zázračných zjeveních a příbězích, které posilovaly víru poutníků a rytířů.
Další historické a sakrální objekty v regionu
Gotický kostel postavil v Nové Vsi těsně před rokem 1300 sedlecký klášter. Fara a kostel se poprvé písemně uvádějí v roce 1352. V 18. století byla věž zvýšena o jedno patro a v letech 1835-36 byl kostel přestavěn empírově nákladem majitele kolínského panství Václava Veitha. V rámci této přestavby byla původní loď prodloužena na západ, kde byla ukončena novým vstupním průčelím a sakristie byla zvětšena. Přestavba, která dala kostelu současnou pseudorománskou podobu, proběhla v roce 1866 podle návrhu Emila Prücknera. Kostel znovu vysvěcen byl v roce 1899. V roce 2008 byla zahájena postupná rekonstrukce vnější i vnitřní výzdoby.
Interiér kostela zahrnuje unikátní prvky: sklenuté presbytáře, gotické okno ze 14. století, bohaté nástěnné malby z roku 1899 od Hynek Vysekal a mobiliář od Petra Buška ze Sychrova. Na kruchtě jsou sochy sv. Terezie z Lysieux a Nejsvětějšího srdce Ježíšova od Františka Charváta (1932). Výjimečné varhany z roku 1909 pocházejí z dílny Antonína Mölzera z Kutné Hory a byly opraveny v letech 1930 a 2011-12. Dvě zvony visí ve věži: větší z roku 1550, menší z roku 1550, a dříve byl v něm třetí zvon s váhou 800 kg, který byl v roce 1916 rekvírován. Zdi kolem kostela doplňuje kvalitní mřížový plot z roku 1895.
Od 1. ledna 2005 je filiální kostel pod správou Římskokatolické farnosti Kolín v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají každou neděli od 17:00 hodin. Kostel sv. Václava je s celým areálem zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 34876/2-826.
Literatura a prameny: Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Bojarová M.: Skupina historizujících kostelů na Kolínsku, Památky středních Čech, roč. 15/2001, č. 2, str. 66. Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 95-96 a 98. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Záhorka J.: Hledání ideálního chrámu, sakrální architektura období historismu na Kolínsku. Národní památkový ústav a Regionálním muzeem v Kolíně. Praha / Kolín 2017.
Současná role kostelů v regionu
Kostel sv. Václava je s areálem významnou památkou, která odráží historické vrstvy regionu a rozvoj místní sakrální architektury. Jeho rekonstrukce a zápisy v památkových seznamech zdůrazňují hodnotu tohoto kulturního dědictví a význam pro večerní bohoslužby i pro turistický ruch v regionu.