Farnost v Českých Zlatníkách je zmiňována již ve 14. století, fara však zanikla v roce 1623 a byla obnovena až v roce 1694. Z tohoto období pochází i kostel zasvěcený svatému Jiří, je původně barokní, v 19. století však získal svou pseudorománskou podobu. V roce 1994 byla dokončena jeho 18ti-letá rekonstrukce.
Jedná se o jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem, na jehož východní stranu navazuje oblá apsida sakristie. Nad západním průčelím je hranolovitá vížka vrcholící cibulovou bání. Hlavní průčelí je dvouosé. Loď i presbytář jsou členěny pilastry a zaklenuty křížovými klenbami na pásy. Kruchta spočívá na dvou pilířích a je podklenuta třemi poli křížové klenby.
Do kostela byl přenesen např. barokní a rokokový inventář ze zbořeného kostela sv. Františka Serafínského z kláštera minoritů ve starém Mostě a současně sem byly instalovány i nástropní fresky od J. V. každá 2. Svátek sv. Jiří - 24. Historické fotografie byly získány z fotoarchivu Oblastního muzea v Mostě.
Částečné dochované původní vybavení pochází z konce 17. st., resp. z konce 18. st. Většina vnitřního vybavení však pochází z kostelů, které byly na Mostecku zbořeny v době komunismu.
V kostele se nachází hlavní oltář z konce 17. století, ozdobený sochami sv. Petra a Pavla. Boční oltáře pocházejí ze stejného období, kazatelna je zhruba o sto let mladší.
Kruchta doplněná rokokovými prvky a sochařskou výzdobou tvoří součást výjimečného interiéru. V presbytáři je umístěn barokní obraz sv. Alžběty z 2. poloviny 17. století.
Historie přesunu a rekonstrukce kostela jsou spojeny s významnými etapami místní památkové péče. Před samotnou rekonstrukcí byl kostel zčásti renovován a jeho vybavení doplněno o kusy z jiných zaniklých či přestěhovaných kostelů v regionu.
V průběhu 20. století došlo k dalším úpravám a restaurováním v návaznosti na vývoj morálního a kulturního života v regionu. Vnitřní zařízení se vyvíjelo pod vlivem historických stylů, ale zůstalo věrné duchu původní barokní tradice s pozdějšími rokokovými vlivy.
Historické fotografie a dokumenty z Oblastního muzea v Mostě poskytují jasnější obraz o koncepci a proměnách interiéru. Část dochovaného původního vybavení pochází z konce 17. století, část z 18. století.
Architektura a dispozice
Kostel tvoří jednolodní prostor s pravoúhlým presbytářem a apsidou sakristie na východní straně. Hlavní průčelí je dvouosé a nad západním průčelím se nachází hranolovitá věž s cibulovou bání. Loď i presbytář jsou odděleny pilastry a zaklenuty křížovými klenbami. Kruchta, pod kterou vede třípole křížové klenby, stojí na dvou pilířích.
Barokní původ kostela je zjevný, ale v 19. století získal pseudorománský vzhled. Přístup do presbytáře vede z chrámové lodi; uvnitř se vynikají i boční oltáře, kazatelna a hlavní oltář s motivy svatého Petra a Pavla.
Histor výrobních a uměleckých prvků svědčí o promítání širších kulturních vlivů do regionu a o snaze zachovat význam kostela i po změnách politických režimů.
Inventář a umělecké prvky
Hlavní oltář z konce 17. století je bohatě zdoben sochami sv. Petra a Pavla. Boční oltáře jsou ze stejného období, kazatelna je zhruba o století mladší. Částečné dochované původní vybavení pochází z konce 17. století resp. z konce 18. století. Většina vnitřního vybavení však pochází z kostelů, které byly při komunismu zbořeny.
Do kostela byl přenesen inventář ze zbořeného kostela sv. Františka Serafínského z kláštera minoritů ve starém Mostě, spolu s nástropními freskami od J. V. a dalšími prvky.
Povědomí o významu a kulturní kontext
Historie kostela je propojena s širší historií regionu a s památkovou péčí o gotické a barokní dědictví v Mostecku. Přesuny a rekonstrukce odrážejí změny v regionálním hospodářství, zvláště související s uhlíkem a jeho dopady na městskou architekturu.
Současná prezentace a výstava historických fotografií zachycují období od barokní rituality až po moderní rekonstrukce, které umožnily zachovat duch místa pro další generace.