Strašnická farnost byla založena 1. října 1929 vyčleněním z pražské farnosti svatého Rocha v Olšanech. K založení Spolku pro postavení katolického kostela ve Starých Strašnicích došlo již 13. ledna 1924. Pozemek k vystavění kostela darovala spolku Magdaléna Sechterová-Škrábková.
Komplex kostela s farou navrhl pro spolek místní stavitel Rudolf Sandholz, autor nedaleké modlitebny metodistické církve (čp. 512) z roku 1924. Sandholz ve svém projektu využil a přepracoval dřívější plány (1929) architektů Rudolfa Mikuty a Břetislava Štorma, kteří prostor řešili umístěním solitérního objektu kostela vedle fary. Pravděpodobně z nedostatku financí byla v roce 1930 vystavěna pouze farní budova, v jejímž organismu stavitel umístil sálovou modlitebnu.
Objekt fary s kaplí vyrůstá z podélného půdorysu, který je podsklepený, patrový s obytným podkrovím, zakrytý sedlovou střechou se severovýchodní věží. Kaple procházející dvěma patry se nalézá při jižní stěně, prolomené dvěma řadami čtyř oken. Exteriér farní budovy vychází z novoklasicistních principů.
Pro výstavbu kostela spolek ještě jednou v 30. letech 20. století oslovil odbornou pomoc Josefa Cibulku, který spolku doporučil architekta Jana Sokola. Ten po konzultacích s Cibulkou navrhl na svoji dobu odvážný projekt, jehož dispozici tvořila elipsa s dynamicky zvlněným pláštěm, hmotu stavby s do boku vysunutou sbíhající se věží zakrývala plochá střecha. Před kostelem měly být uloženy trosky mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí. Návrh vzbudil velkou pozornost, v roce 1935 byl publikován v katolickém časopise Akord, spolkem však nebyl přijat.
Pozemek určený pro kostel se poté stal na dlouhou dobu hřištěm a místem setkávání katolických spolků, část pozemku byla později zabrána pro panelovou výstavbu. Fara s kaplí fungovaly dále a v roce 1966 byla kaple upravena podle liturgické reformy druhého vatikánského koncilu. Na novostavbu kostela Neposkvrněného početí Panny Marie vyhlásilo pražské arcibiskupství veřejnou anonymní soutěž až v roce 1990. V porotě zasedali Michal Sborwitz, Štěpán Faber, Evžen Kyllar, Pavel M. Klener a Jana Valentová, kteří do druhého kola vybrali sedm z jednadvaceti návrhů. Nejvíce bodů získal projekt Ambit Lenky Hornychové a Petra Chaloupky.
Podélná dispozice jejich chrámu však neodpovídala reformám v liturgii, prosazovaným druhým vatikánským koncilem. Paralelně probíhal výběr farní radou strašnické obce, která pověřila projektováním Jindřicha Synka, jehož prvotní projekt ve tvaru pyramidy vyhovoval svou centrální dispozicí. Realizace podle konečného návrhu z roku 1992 pochází z let 1992-1994. Dne 11. listopadu 1992 došlo k požehnání staveniště a zahájení stavby. Základní kámen, položený už 1. května, posvětil osobně papež Jan Pavel II. při své návštěvě Československa. Dne 17. června 1994 kostel posvětil kardinál Miroslav Vlk.
Projekt vypracoval architektonicko-stavební ateliér AMA, stavební dozor vedla firma FATO-INVEST a. s., autorem návrhu je architekt Jindřich Synek, hlavním inženýrem projektu Karol Böhm, odpovědným projektantem Jan Radkovský, statikem Otakar Hrdlička. Architekt spojil tři samostatné objekty - faru z roku 1930, nové spojovací křídlo a kostel - v jeden funkční soubor. Chrám stojí na téměř čtvercovém půdorysu o rozloze cca 26 × 32 m, s jednou čtvrtinou nepoužitého prostoru.
Vnější hmota kostela má podobu jehlanu s nezastavěným severovýchodním kvadrantem - vstupním prostranstvím. Tvar jehlanu evokuje stan, který odkazuje na starozákonní příběhy o putování a prostor, který ochraňuje před nepřízní počasí. Rovněž se ve vnější formě objevuje odkaz na zasvěcení kostela Panně Marii s jejím rozprostřeným ochranitelským pláštěm. Celková výška kostela je 25 m, kapacita 230 sedících osob.
Střešní konstrukci tvoří dřevěná skořepina ve tvaru odstupňovaného hyperbolického paraboloidu, nesená čtyřmi dřevěnými příhradovými vazníky, uloženými na betonových patkách a spojenými do centrálního dřevěného sloupu ve tvaru kříže. Nosníky různých délek jsou do sloupu kotveny v úrovních s posunutím o 2,5 m. Centrální dřevěný sloup je kotven do kruhového betonového sloupu obloženého kamennými deskami. Obvodové stěny jsou vrstvené se základovou střední nosnou železobetonovou zdí zajištěnou do betonového pásu. Vnitřní vrstvu obvodového pláště tvoří cihelná podezdívka.
Stropní konstrukce respiria je železobetonová trámová, s nosnou částí kotvenou do stěn a průvlaků uložených na zděných pilířích. Mezi podlahou respiria a chóru se nachází železobetonové schodiště. Střecha chrámu má šest vrstev, původní živičný šindel byl v roce 2012 nahrazen hliníkovým poloplastovým šindelem. Podhledová nosná soustava tvoří křižující prkna s vazníky. Obslužné prostory jsou ve spojovacím křídle severní stěny kostela. Křídlo s centrálním atriem spojuje kostel s upravenou Sandholzovou farou (kapli vystřídal společenský sál).
Interiér chrámu tvoří prostorná hala s poněkud monumentálním dojmem; půlkruhové uspořádání lavic umožňuje nerušený pohled do presbytáře. Návrh interiéru, oltáře, svatostánku a kaple byl vytvořen spolu s autorem stavby Pavlem Šleglem a Petrem Štěpánem. Mensu hlavního oltáře realizoval sochař Michal Šarš (*1956). Hrubě opracovaný kvádr z žehrovického pískovce odkazuje na „úhelný kámen“ a symbolizuje společenství; samotný blok je uložen na dřevěném kříži, v němž je schránka s ostatky sv. Václava.
V zadní části presbytáře se nachází svatostánek realizovaný Pavlem Šléglem a Petrem Štěpánem. Obdélná deska z vrstveného skla je vložena do hliníkového rámu a předsazena před okno z téhož materiálu; do skla jsou vleptány nástroje umučení Krista a střední část desky je zlacena. Nad mensou je zavěšena plastika ukřižovaného Krista od Jaroslava Hylase. Ambon má tvar kmeni stromu s bronzovými symboly evangelistů. Pult řečniště vznikl jako rozevřená kniha; u ambonu stojí plastika Immaculaty od Radoše Cvrčka z dvakrát pálené hlíny. Na stěnách lodi visí bronzová křížová cesta od Pavla Vance; vedle kaple je kaple sv. Wolfganga s křtitelnicí.
Křtitelnice tvoří trojici hrubě opracovaných kvádrů z pískovce a symbolizuje Nejsvětější Trojici i skálu, z níž tryská pramen věčného života. Vitráž sv. Wolfganga je dílem Josefa Oberbergera (1967). V protějším rohu vpravo od vstupu je kaple sv. Anežky České; vitráž zobrazující sv. Anežku je dílem firmy Vitrail servis ze Zábřehu. Kostel vychází z koncilních reforem a jeho moderní architektura má skutečný duchovní náboj.
V neděli se zde konají mše v 7:00, 9:00 a 10:30; v 18:00 hodin. Ve všední dny je mše svatá pravidelně večer v 18:00. Farnost pořádá výuku náboženství pro školní i předškolní děti a připravuje na první svaté přijímání na jaře; každoročně probíhá příprava na biřmování. Ve farnosti působí různé skupiny a spolky: mládež, rodiny, senioři, Živý růženec, Modlitba matek a mateřské centrum. Působí zde kytarový sbor Kalokazhatia, chrámový sbor Cantus Amici a divadlo Máj.
Přehled hlavních prvků a symboliky
- kostel ve tvaru trojbokého jehlanu na čtvercovém půdorysu; vynechaná čtvrť slouží jako venkovní prostranství
- jehlan evokuje stan putující církve a ochranný plášť Panny Marie
- konstrukce visící na centrálním dřevěném sloupu se čtyřmi vazníky; tři plochy ve tvaru hyperbolického paraboloidu
- interiér s jemným dřevěným nábytkem a plastickými i kovovými uměleckými díly
- křtitelnice ze tří pískovcových kvádrů symbolizující Nejsvětější Trojici; voda jako symbol spási
- Immaculata a ambon ve tvaru samorostu; vitráže a sochy demonstrují křesťanskou ikonografii
- sluneční průhledy a mříž symbolizující utrpení a záchranu skrze Ježíše Krista
Historie a význam pro komunitu
Stavba kostela byla vyvrcholením dlouhodobých snah farnosti a spolků po vytvoření duchovního centra v Strašnicích. Hybnou silou výstavby byl duchovní záměr farnosti a spolupráce s významnými architekty, kteří reagovali na potřebu adaptace liturgických reforem koncilu II. vatikánského a modernizace prostoru pro shromáždění věřících. Kostel a farní budovy se staly centrem duchovního a komunitního života Strašnic, kde se pravidelně konají mše, křty, svatby a pohřby, a kde probíhají různé společenství a aktivity pro děti, mládež i dospělé.
Nové architektonické řešení vnáší do městské zástavby Strašnic prvek symbolické otevřenosti vůči moderní liturgii i estetiky. S rozmanitými prvky interiéru i exteriéru kostel propojuje tradiční křesťanské symboly s reflexí současného architektonického vyjádření a zřetelně vyjadřuje ducha liturgických reforem, které kladou důraz na aktivní zapojení věřících do liturgie a prostoru kolem nich.
Zdeněk Fránek architects - Návrh kostela v Neratovicích
Vaše farnost je otevřená všem lidem; každý den se zde konají bohoslužby, a to včetně bohatého programu pro rodiny a děti. Kromě samotné mše se zde konají přípravy na svátosti, komunitní setkání a kulturní akce, které posilují vazby mezi členy farnosti a obyvateli Strašnic. Moderní chrám s dominantou 25 metrů a interiérem z dřeva vytváří prostředí, které podporuje modlitbu, rozjímání i společenské aktivity.
Architektonický a teologický význam kostela je doplněn o významné prvky ve vitrínách, oltářích a sochařských dílech, která odrážejí biblické motivy a duchovní poselství místa. Tímto způsobem kostel nejen slouží jako místo shromáždění, ale i jako kulturní památka, která připomíná historické úsilí o vznik duchovního centra ve Strašnicích.