Původně gotický farní kostel vystavěn pravděpodobně ve 13. století byl po staletí střediskem duchovního života a proměňoval se spolu s městem. V letech 1684-1697 barokně přestavěn a další úpravy proběhly v letech 1752, 1892, 1902 a 1907. Poslední oprava a restaurování kostela proběhla v letech 2003-2004. Nesmíme zapomenout na tragické události konce druhé světové války.
Přes svou románskou počáteční podobu byl kostel během 14. století výrazně rozšířen do podoby, která se liší od původního menšího objemu. Vnitřní rozměry tehdejšího kostela mohly dosahovat zhruba 4,5 x 9 m a výška zdí se odhaduje kolem 8 m; strop pravděpodobně chyběl, a z lodi byl vidět konstrukční systém krovu. Ke změně došlo v první polovině 14. století, kdy byla vybudována dlouhá loď a presbytář, čímž vznikla současná převážně gotická podoba.
Ve druhé polovině 14. století byla připojena sakristie a mohutná věž. Renesanční křížová klenba lodi pochází z doby konce 16. století. Interiér presbytáře zdobí nástěnné malby, zobrazující 28 scén ze života Ježíše Krista. Unikátní technickou památkou je dochovaný gotický krov nad presbytářem.
Z pozdějších období pochází raně barokní dvoupatrová dřevěná kruchta (konec 17. století), přístavby při jižní i severní zdi lodi (17.-18. století) a točité schodiště u jihozápadního nároží (19. století). Hlavní oltář je barokní se zobrazením Narození Panny Marie a sochami sv. Václava, sv. Vojtěcha, Ludmily a Barbory. Vrcholek oltáře zdobí socha sv. Václava.
Kostel byl původně zasvěcen Čtrnácti sv. pomocníkům a bl. Panně Marii pomocné. Z jeho kaleidoskopu událostí vyčnívá i souvislost s Michelskou ikonou: z tohoto kostela pochází slavná Michelská Madona, která je součástí sbírek Anežského kláštera. V roce 1856 byla farní budově věnována michelská kříž, který stojí u kostela.
V letech 1916-1918 na faře působil jako katecheta Josef Beran, budoucí arcibiskup a kardinál; byl pochován v bazilice sv. Petra v Římě. Zvěrokruh zvonů doplňuje zvon Manoušků z roku 1970 s nápisem „Svatý Jene Nepomucký oroduj za nás“.
Struktura kostela souvisí s jeho polohou na ostrohu odděleném od svahu Hůrka údolím potoka, které bylo postupem času zarovnáno. Kostel byl jedním z důležitých bodů na cestě kupců i poutníků, kde poutníci mohli načerpat duševní sílu. Mezi nejčastější cíle patřil Řím a Santiago de Compostela ve Španělsku; z Čech se často cestovalo i do Regensburgu.
Podle historických kronik si poutníci na cestě všímají poutních odznaků různých podob; v plzeňském kostele však tyto doklady chybí, avšak jiná svatyně sloužila vojenským účelům a zachovaly se střílnové okénka, podsebití a masivní ohradní zdi. Zajímavá poznámka: kostel byl spojován se sousední budovou prostřednictvím mostku na místě dnešního fary; v severní zdi kostelní věže zůstaly zachovány portály, které sloužily vstupu na tento mostek.
Takové spojení bývalo typické pro emporní kostely, tedy pro soukromé stavby, které umožňovaly bohoslužby z vyvýšené galerie, aby bohatý majitel nemusel mezi prosté věřící. Emfory a empory ovšem neztratily svůj význam i v dalších obdobích a ukazují na sociální strukturu tehdejšího náboženského života.
Die Kirche Narození Panny Marie je jednou z osmi středověkých církevních staveb Plzně a dominovala Malé Straně na pravém břehu řeky Úslavy. Její románská stavba byla menší než dnešní kostel, s původně 4,5 x 9 m uvnitř a výškou zdí kolem 8 m; strop chyběl, a mohla se tudíž dohledat konstrukce krovu.
Architektonické a umělecké vrstvy
Gotická přestavba po polovině 14. století vedla k rozšíření lodi a prodloužení presbytáře. V 2. polovině 14. století byla připojena sakristie a mohutná věž; v 16. století vznikla renesanční klenba lodi. Interiér presbytáře zdobí nástěnné malby; v pásových dekoracích se nachází 28 scén ze života Ježíše Krista.
Unikátní je gotický krov nad presbytářem, který se dochoval dodnes. Pozdně barokní dvoupatrová kruchta z konce 17. století, přístavby na jižní a severní straně lodi (17.-18. století) a 19. století přináší točité schodiště u jihozápadního nároží lodi. Hlavní oltář z baroka s ikonografií Narození Panny Marie obklopují sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha, Ludmily a Barbory; vrchol oltáře zdobí socha sv. Jana Nepomuckého.
V průběhu času kostel ztrácel výraznější odlišnost od krajiny, když se údolí potoka postupně zarovnávalo; dnes stále významný, ale jeho vizuální dominance byla v minulosti výraznější.
Poutnické a náboženské kontexty
Pro poutníky byl kostel důležitým místem na cestě do svatých míst; řím a Santiago de Compostela patřily k nejvíce navštěvovaným destinacím, ale bohaté cesty vedly i do Regensburgu. Poutnické odznaky zbožně doprovázely poutníky na oblékaných oděvech. Když se podíváme na plzeňský kostel, z dokumentů tyto známky chybí, ale jiné svatyně sloužily vojenským účelům a zůstaly zachovány podzemní chodby, střílnové okna a hradby.
V souvislosti s historickým rozvojem města je zajímavé poznamenat, že kostel byl spojován s farním domem přes mostek; portál v severní zdi věže svědčí o původním vstupu na tento most. Tato konstrukce odráží praxi tzv. emporních kostelů, kde bohatý mecenáš financoval stavbu a sledoval bohoslužby z vyvýšené galerie, aby nebyl mezi prostými věřícími.
HOLUBICE - Románský kostel narození Panny Marie (pův.rotunda), nejstarší v Čechách!!!
V kostele je zaznamenána bohatá směs gotických a barokních prvků, která odráží dlouhou historii pobožnosti a proměn města Plzeň během staletí.