Kostel Narození Panny Marie v Průhonicích je nejstarší památkou průhonického zámeckého areálu a nachází se ve středu obce, součásti zámeckého areálu. Postaven byl koncem 12. století současně s románskou tvrzí a původně jej propojený mostek vedl z tvrze na panskou tribunu, tedy emporu, čímž majitel panství vyjadřoval svá prerogativa.
Románský kostel a jeho základní rysy
Románský kostel vystavěný z pískovcového kvádříkového zdiva tvořila nevelká čtvercová loď o rozměru 6,17 m, s půlkruhovou apsidou na východní straně a hranolovou věží na západní straně. V apsidě se nacházelo jediné okno, pod kterým se rozkládal oltář. V průběhu let došlo k přestavbám a přístavbám, které měnily původní dispoziční řešení, ale samotný románský charakter byl do jisté míry zachován.
V roce 1187 kostel vysvětil pražský biskup Jindřich Břetislav Přemyslovec, významná historická osobnost s dynastickou a politickou rolí. Jeho biskupská kariéra byla spojena s hlubokou politickou krizí v českém království a s úsilím o přičlenění české církve pod římského papeže. Biskup Jindřich Břetislav zde sehrál klíčovou roli nejen duchovní, ale i politickou, a jeho působení ovlivnilo další vývoj panství i kostela.
Průhony a změny v průběhu staletí
V 14. století se novým majitelem Průhonic stal mocný rod Pánů z Říčan. Románská tvrz ležící jižně od kostelíka jim patrně již nevyhovovala, a proto se přesunuli na sever od kostela, kde vybudovali mohutný opevněný hrad tzv. munitio. Délka hradu činila 35 m a severní pohled uzavíralo hláska, která zůstala zachovaná až do dnešních dnů. Kromě opevněného hradu provedli Pánové z Říčan také gotickou přístavbu kostela se zaklenutou křížovou žebrovou klenbou.
Na severní, jižní i východní straně vyběhají gotické náběhy vyrovnávající klenební tlak, zatímco do východní zdi nad oltář bylo opět vloženo románské okno. V interiéru se dochovaly nástěnné malby z druhé třetiny 14. století: Zvěstování Panny Marie, Trůnící Panna Marie s Ježíškem, torzálně zachovaná kompozice Smrt Panny Marie a další zobrazení jako Bolestný Kristus či motivy Ukřižovaného a svatých učitelů církve. Tyto malby svědčí o bohaté sakrální výzdobě tehdejšího chrámu.
Retroaktivity a další stavební zásahy
V 15. století přišly změny spojené s rozšířením a rekonstrukcemi, a to zejména při přístavbě severní strany a během barokní přestavby, která se dotkla i apsidy. V průběhu renesance byly na kostele provedeny další úpravy: renesanční nástěnné malby a náhrobky členů rodů Dubeckých a Zápských, některé do dnešních dnů citelně poškoděné vlivy povětrnosti a vlhkosti následkem porušení původních konstrukcí a následných zásahů omítek z 19. století. Významnou renesanční památkou je čtyřkřídlá oltářní archu z roku 1508 od mistra Vejprnického a alianční znaky Mikuláše Bílského z Karišova a Elišky Zápské (r. 1527) a Zikmunda Zápského a Markéty Kravařové (r. 1599) na severní zdi.
Modifikace a 19. století: návrat k románsko-gotické podobě
Ve 19. století došlo k obnovení románsko-gotické podoby kostela v rámci renesance a purismu gotického stylu. Románské kvádříkové zdivo bylo znovu odhaleno, opět byla vestavěna panská tribuna a do kostela se z Malého zámku přes zimní zahradu dostávala rodina Silva Taroucova „suchou nohou“ na tribunu. Byl doplněn původní románský charakter dvěma pseudorománskými a dvěma pseudogotickými okny, aby bylo světlo lepší a prostor působil svěžeji. Vchody byly upraveny: původní vstup ze sídliště jižní strany byl uzavřen a nově vznikl vstup ze severní strany na zemském nádvoří, který v rámci úprav otevřel nové spojení se zámkem.
Na jižní straně presbytáře byla přistavěná sakristie. Pod omítkou se v té době objevily gotické nástěnné malby, které byly restaurovány, a následně pak domalby zničily část původních výjevů. Restaurátorská práce byla v polovině 20. století částečně odstraněna a malby znovu zrestaurovány, avšak některé výjevy ztratily původní podobu. Puristická podoba z roku 1892 je tedy zachována do současnosti.
Současnost a péče o památku
Oltářní archu z konce 15. století získala Národní galerie po roce 1922 z důvodu finanční tísně Marie hraběnky Silva Tarouca; kopie byla provedena a původní dílo je dnes ve sbírkách. Gotické nástěnné malby v románské části kostela jsou však ve špatném stavu z důvodu vlhkosti a sádrových výplní z 19. století, které bránily optimálnímu dýchání zdiva. Restaurace maleb probíhala v 90. letech 20. století, ale definitivní řešení zůstává omezené kvůli financím. Elektrické osvětlení bylo instalováno v roce 2000, následovalo doplnění vitráží v severních stěnách, oprava střechy a nová fasáda kostela. V sakristii byla v roce 2007 nahrazena dřevěná podlaha dlažbou a v roce 2010 restaurátorsky upraveny vstupní dveře do kostela i do sakristie.
Podrobněji, včetně obrazové dokumentace, je historie kostela zpracována v připravované publikaci. Kostel zůstává klíčovou a živou památkou průhonického areálu, který svým vývojem odráží složité dějiny regionu a proměny architektonických stylů od románského období přes gotiku až po rané novověké zásahy.
Kostel je nadále vnímán jako významný bod poutí a bohoslužeb, a to i přes změny v rámci areálu a okolního prostředí. Patron kostela: Narození Panny Marie. S ohledem na historický vývoj, je možné sledovat, jak se původní románské prvky mísí s gotickými zásahy a pozdějšími renesančními a barokními prvky, které formovaly současný vzhled a význam stavby.
