Modleme se stále za mír, zvláště pro místa a společenství, kde se válčí anebo válka hrozí. Kostel se otevírá vždy 45 min. 27.8. Od 17. do 28. srpna se koná farní dětský tábor na Mariánské.
Historie a vznik kostela Nejsvětějšího Srdce Páně
Vinohradská farnost u sv. Ludmily a farnost se školní kaplí sv. Aloise již nepostačovaly potřebám vzrůstajícího počtu katolického obyvatelstva, proto městská rada věnovala v roce 1908 pozemek pro stavbu nového kostela na dnešním náměstí Krále Jiřího z Poděbrad (jednalo se o dar podnikatelské a bankéřské rodiny Zdekauerovy).
V březnu 1914 byl založen Spolek pro vybudování druhého katolického chrámu Páně na Královských Vinohradech pod vedením pátera Antonína Hoffmanna. V čele výboru stál v roce 1918 farář František Škarda, který nejprve jednal o vystavění kostela v podobě pseudorománské baziliky.
Soutěž a Plečnikovo rozhodnutí
Ten se snažil ke spolupráci ve spolku získat v té době již významného žáka Otto Wagnera, slovinského architekta a katolíka Josipa Plečnika, který jej však odmítl. Počátkem března 1919 vypsal výbor soutěž na kostel a uspořádání celého náměstí. Porotu tvořili: bývalý farář A. Bureš, prelát Antonín Podlaha, farář F. Škarda a A. Hoffmann, architekti Otakar Bureš, Karel Hilbert, Jan Kotěra, Václav Roštlapil a Theodor Petřík. Soutěže se zúčastnilo 31 architektů s projekty nejrůznějších stylů. Nejlépe se umístili Plečnikovi žáci s návrhy navazujícími na jeho projekt kostela pro Vídeň-Ottakring. První cena byla udělena Jindřichu Mergancovi, druhá Aloisi Mezerovi, třetí architektu Václavu Vackovi a inženýru Karlu Ledenovi (bez vlivu Plečnika).
Spolek českých architektů však ještě před touto událostí navrhoval, aby soutěž byla zrušena a vypracováním projektu pověřen přímo Plečnik. Následně jej architekt i duchovní Škarda a Alexandr Titl požádali o dodatečný návrh. Plečnik nesouhlasil s tím, že by měl být kostel postaven uprostřed náměstí a ve svém prvním návrhu z roku 1921 varioval na kruhovém půdorysu téma starokřesťanského mauzolea Santa Constanza v Římě uvnitř bloku při školní kapli sv. Aloise.
Laterní tvary a konsept Plečnika
Koncem roku 1922 se po experimentech s kruhem a elipsou přiklonil k pravoúhlému půdorysu s oltářem proti vchodu a kazatelnou na delší straně. Plečnik viděl ideál ve starokřesťanské obci věřících, neboť podle něj odrážela demokratického ducha křesťanství, k němuž se měla blížit i moderní doba. V tomto smyslu šlo o obecné krédo katolické moderny. Jeho oblíbeným typem byla starokřesťanská bazilika, kterou neustále modifikoval. Presbytář neoddělil, ale oltář vyzvedl pro lepší viditelnost pomocí schodů.
Architektura a forma kostela
Kostel, vysoký chrám dórského typu se samostatně stojící věží - kampanilou, řešil jako sálovou stavbu, obklopenou sloupy a zakrytou mírně se svažující střechou. Zvláštností uvnitř kostela měl být věnec sloupů, na který navrhl postavit architráv s další řadou sloupů, jako v pozdější síni na Pražském hradě a ochoz pro procesí a křížovou cestu. V roce 1923 byl zhotoven dřevěný model, se kterým Plečnik nebyl spokojen, proto vytvořil variantu, kde sloupy nahradil stěnou prolomenou oblouky. V původním plánu se také počítalo se zastavěním náměstí.
Financování a období výstavby
Nedostatek financí, problémy s pozemkem, ale také politická situace - nově vzniklá Československá republika nebyla zrovna nakloněna katolické církvi - zavinily desetileté zpoždění stavby. Pražská arcibiskupská konzistoř až do roku 1923 stavbu z finančních důvodů odmítala. Kostel měly financovat výnosy z odprodeje pozemků, které v 18. století katolické církvi odkázal bohatý vinohradský měšťan Karel Leopold Bepta (tzv. Beptova nadace), a jejichž osud byl po vzniku Československa nejistý. Do případu byl zainteresován i sám prezident T. G. Masaryk, ten řešením problému pověřil pražskou právnickou fakultu. V roce 1923 požádala pražská konzistoř státní úřady o uvolnění kapitálu Beptovy nadace pro účely výstavby kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech a rozhodnutím ministerské rady v roce 1927 byly tyto prostředky vinohradské farnosti přiděleny. Kromě tohoto hlavního zdroje financí pomohla celá farnost mnoha sbírkami, dary i loterií. V roce 1928 byla stavba Magistrátem povolena. Základní kámen byl položen 28. října 1928.
Průběh stavebních prací a technické detaily
Výkopové práce započala stavební firma Václava Nekvasila z Karlína v roce 1929. Dělníci při výkopech narazili na nevhodné podloží, proto byla celá stavba postavena na betonové základové desce. Během roku 1930 vznikla varhanní kruchta, věž a ocelová konstrukce střechy od firmy Rainberg z Pardubic. V březnu 1931 byl na věži vztyčen kříž s bání od karlínské firmy Hatle. Kostra báně o průměru 3 m je železná a pobitá měděným plechem, fasáda je obložena žulovými kvádry z Jeseníku. Roku 1931 odlil zvonař Rudolf Manoušek z Brna-Husovic pro kostel zvony Srdce Páně, sv. Jan Nepomucký a malý zvon sv. Josef nákladem Karla Ronovského z Odlochovic a jeho choti Amalie, dále zvon Maria nákladem pouze Karla Ronovského a zvon Svatá rodina na společný náklad Amalie a Karla Ronovských a jejich dcery Kláry. Následujícího roku 1932 pak ještě dodal zvon nejsvětější Trojice, opět hrazený velkostatkářem Karlem Ronovským.
Plečnikova koncepce a interiér
Realizovaný návrh z roku 1928 nemá, kromě základních půdorysných rozměrů nic společného s dřívější variantou. Plečnik stavbu pro lepší akustiku a zateplení snížil. Velký prázdný prostor plánoval zaplnit zdánlivě nepravidelně rozmístěnými, volně stojícími ciboriovými oltáři a nízko spuštěnými lustry. Idea intimních míst uvnitř jednotného prostoru byla v moderní architektuře revoluční, staví se proti Wagnerovu pojetí nutně zviditelnit hlavní oltář. Podle Damjana Prelovšeka našel Plečnik svůj model na starokřesťanském sarkofágu v Ravenně. Plánovaná novinka však nebyla přijata.
Prostor a ambity vnitřku
Prostor kostela vychází ze starokřesťanských bazilik, k nimž odkazuje především rovný strop a vysoko posazená okna. Podle italských vzorů postavil Plečnik v kostele dvě ambony. Nízkou stavbu monumentalizoval pomocí zvonice (realizovanou mezi presbytářem a zákristií), která je téměř stejně široká jako kostel a asi dvakrát vyšší. Velkým kruhovým oknem s postranními pyramidami připomíná gotické katedrály. Ve vnější skladbě stěn zaměnil Plečnik logickou tektoniku (sloupy, architráv) za symbolistní „textilní“ zpracování. Světlé kvádry z umělého kamene na tmavém povrchu z lícových cihel mají asociovat slavnostnost hermelínového pláště jako královské kožešiny, která spolu s vladařským jablkem na špici zvonice poukazuje jednak na vladaře Jiřího z Poděbrad, jemuž je náměstí zasvěceno, v prvním plánu však chvalořečí Kristovu vládu, což potvrzuje motto stavitele: „Nejsvětější Srdce Ježíšovo, vládni v Čechách.“
Krypta a hlavní oltář
Samostatným uměleckým dílem kostela je krypta, jejíž strop zakrývá k podlaze sahající valená klenba z neomítaných cihel, kterou architekt prolomil okny s „visutými“ parapety podobajícím se závěsům. Po obvodu krypty umístil Plečnik zděnou lavici (vzor z Ravenny). V centru u zdi stojí profilovaný oltář s půlkruhem zarámovaným kameny ze zbytků nejstarších kostelů nalezených na III. nádvoří Pražského hradu. Krypta má vlastní schody za oltářem. Plečnik se i během stavby snažil snižovat náklady. V roce 1930 upustil od reliéfního pásu s anděly. Ten nahradil sádrovými girlandami. Původně navrhované kamenné rámy dveří dal provést v omítce, čímž ještě více zvýraznil „textilní“ charakter stavby.
Detailní popis oltářů a sochařské výzdoby
Změnami prošla i zvonice. Číselníky hodin se soškami andělů vyměnil za odlehčující kruhová okna, natočená symbolicky k Pražskému hradu. Podle vzoru františkánského kostela v Lubljani postavil vedle zvonice místo čtyř sloupů dvě pyramidy. Mírně se svažující rampa ve zvonici je již výrazným funkcionalistickým prvkem. Uvedenými zásahy Plečnik kostel výtvarně a ideově sjednotil ve smyslu Semperova principu „oblékání“. V roce 1930 byly stavební práce pod dohledem architekta Miroslava Kroupy zhruba dokončeny. Z roku 1931 pochází Plečnikův návrh interiéru. Omítnuté zdi mezi okny chtěl ozdobit freskami, stěnu za oltářem (po vzoru kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta) obložit drahými kameny, k čemuž nedošlo. Dne 8. května 1932 byl kostel vysvěcen. V prázdném prostoru stál jen oltář z bílého jarošovského mramoru se sochou Krista od Damjana Pešana. Plečnik v té době tvořil současně výzdobu kostela v Lubljani, Bělehradě a Záhřebu. Návrhu svatostánku je nejbližší bělehradský příklad. Andělé s věnci na něm jsou ozvěnou Wagnerova oltáře na Steinhofu ve Vídni.
Hlavní oltář a sakrální detaily
V roce 1934 navrhl Plečnik podle římského vzoru z Pompejí kandelábry se zavěšenými světly, které byly místo původního kovu a skla vyrobeny z dřevěné obruče se zabudovanými žárovkami (ve východní části lodi). Dále provedl Otto Rothmayer a další spolupráci. Plastiky nad vstupy do chrámu jsou dílem Bedřicha Stefana, po stranách - Dobrý pastýř (1950), Orantka (1971) a nad hlavním vchodem plastika Madony s dítětem (1983). Na vrcholu trojúhelného štítu je umístěn kříž mezi dvěma anděly. Sousoší provedla hořická kamenická škola podle návrhu Josefa Kalfuse (1943). Zařízení: Hlavní oltář postavila firma Prastav z jarošovického bílého mramoru v roce 1932. Svatostánek má tvar štíhlého, na výšku postaveného hranolu. Zhruba v jedné třetině výšky byl vytesán široký pás se zlaceným nápisem: Já s Vámi jsem po všechny dny až po skonání světa. Do středu pásu byl mezi písmo vložen medailón s holubicí Ducha sv. v mělkém reliéfu. V horní části svatostánku jsou vsazena zlacená mosazná dvířka s českými polodrahokamy a reliéfními postavami čtyř evangelistů, v dolní části je reliéf ukřižovaného Krista. Svatostánek završuje válcový jehlan ukončený nástavcem, na němž spočívá křišťálová koule. Na kovovém plášti je vyryto: Jesus Dei Filius. Svatostánek obklopuje dvojice monumentálních cherubínů od Štěpána Zálešáka z roku 1933. Postavy jsou zahaleny v zlacená, splývavá roucha posázená polodrahokamy, v rukou pozdvihují skleněné věnce zhotovené ve skalické sklárně Rücklově a vybroušené Josefem Drahoňovským. Šest svícnů pro hlavní oltář vytvořil H. Grünfeld roku 1932. Na trojbokém plintu spočívá zlacený hranolový dřík s polodrahokamy. Nad hlavním oltářem jsou dvě zlacené, měděné lampy na věčné světlo, které byly zhotoveny v roce 1932 uměleckým kovolitcem Karlem Pešanem podle modelu sochaře Damjana Pešana. Pětice stylizovaných korun datlových palem tvoří baňaté tělo lampy na řetězech. Oltář obklopuje ze všech čtyř stran balustráda z bílého mramoru. Mosazná dvířka mírně konvexně prohnuta. Na každém křídle byl do masivního čtvercového rámu zasazen kříž podložený diagonálně se rozbíhajícími stylizovanými, jemně tepanými palmovými listy. Po stranách hlavního oltáře jsou umístěny dvě trojice přes 3 m vysokých kandelábrů ze zlacené mosazi. Podle návrhu Otto Rothmayera je provedl Karel Pešan v roce 1939. Válcová těla kandelábru spočívají na nízkém hranolovém soklu. Za hlavním oltářem je uložen základní kámen. Na čelní straně je vyryt nápis: 28. X. MCMXXVIII. Do prohlubně v kameni byly uloženy měděné desky s textem uvádějící jména politických a náboženských představitelů, kteří se podíleli na vybudování chrámu. Do stěny nad hlavní oltář je zakomponována monumentální, 3,3 m vysoká plastika Srdce Páně. Dílo vytvořil z lipového dřeva D. Pešan v letech 1932-33 a pozlatila je firma Píša. Postava Krista je zasazena do plamenné mandorly a do kruhu obepínajícího celek. Na stěně za oltářem byly umístěny podle Plečnikova návrhu z roku 1936 plastiky šesti českých patronů (1937-38) od Damjana Pešana, v pořadí: sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Prokop. Oltář Panny Marie umístěný v jihovýchodním rohu lodi vytvořil podle návrhu O. Rothmayera v roce 1939 z bílého ostruženského mramoru kameník Jan Mrázek. Hranolová mensa spočívá na čtyřech stupních. Horní deska je nadnášena jedním sloupem. Sochu sedící Panny Marie vytvořil A. Berka roku 1940 ve spolupráci s pelhřimovským Chrámovým družstvem. Na borduře jejího roucha je text modlitby Anděl Páně, do níž jsou zakomponovány drobné reliéfy: Zvěstování, Narození Krista, Obřezání Páně, Dvanáctiletý Kristus v chrámě. Nad oltářem byla umístěna dvojice lamp ve tvaru oboustranných ženských bust se zlacenými hradebními korunami. Oltář sv. Terezie z Lisieux na epištolní straně lodi byl vytvořen podle návrhu O. Rothmayera J. Mrázkem z kararského mramoru v roce 1941. Sochu světice dodalo Chrámové družstvo v Pelhřimově v roce 1942 podle modelů Antonína Berky. Plastika spočívá na velmi vysokém štíhlém soklu s představenou mramorovou mensou. Na mense je umístěna skleněná skřínka s plastikou pražského Jezulátka. Na epištolní straně lodi se na hranolové nezdobené mense nachází plastika Piety, odlitek díla sochaře Hanuše Folkmanna pro vyšehradský hřbitov. U paty kříže sedí Panna Marie, pravou ruku si klade na prsa, bezvládné tělo Krista je opřeno o její levé koleno, které přidržuje levicí. V severovýchodní části lodi se nachází oltář sv. Josefa. Oltář je řešen shodně s oltářem Panny Marie. Kamenické práce provedl J. Mrázek, plastiku A. Berka opět ve spolupráci s Chrámovým družstvem. Pro osvětlení oltáře byly provedeny tytéž lampy jako pro protějškový oltář Panny Marie. Oltář sv. Antonína Paduánského na evangelní straně lodi provedl v roce 1941 J. Mrázek podle návrhu O. Rothmayera z kararského mramoru. Lipovou plastiku světce zpodobil A. Berka v řeholním rouchu, levicí žehná, pravou rukou si tiskne k boku rozevřenou knihu. V západní části severní lodi se nachází plastika ukřižovaného Krista z první čtvrtiny 18. století, která pochází ze zrušeného kostela sv. Bartoloměje na Novém Městě pražském. Po stranách krucifixu jsou dřevěné plastiky Panny Marie a sv. Jana Evangelisty pocházející z hřbitovní kaple Proměnění Páně v Rychnově nad Kněžnou. Po zrušení kaple je odkoupili manželé Šmihovi a jejich syn, profesor Karel Šmiha, je daroval kostelu. Křížová cesta je dílem malíře Františka Bohumila Doubka, obrazy inspirované tvorbou Josefa Führicha vznikly v letech 1939-40. Jednoduše řešené zpovědnice provedl truhlář Schneller z modřínu v roce 1939. Pod varhanní kruchtou stojí žulová socha sv. Kryštofa od Bedřicha Stefana z roku 1947. Křtitelnice ze sliveneckého mramoru pochází z druhé poloviny 19. století. Na masivní osmiboké nožce spočívá mohutná kupa s polokul...
Vnější výzdoba a ikony moderní architektury
Kostel na první pohled upoutá velkými prosklenými hodinami s číselníkem o průměru 7,6 m na 42 metrů vysoké ploché věži založené v celé šíři stavby. Tato osobitá moderní stavba z let 1928-1932 inspirovaná starokřesťanskými vzory je dílem známého slovinského architekta Josipa Plečnika a evokuje Noemovu archu. Zajímavostí této nejvýznamnější české sakrální stavby 20. století je absence kazatelny. Kostel se otevírá vždy 45 min. Kostel se otevírá vždy 45 min. Kostel je nejvýznamnější českou sakrální stavbou 20. stol.
Současnost a revitalizace okolí
V roce 2024 byla dokončena první etapa revitalizace zahrádky za kostelem - oprava cestiček, terénních ploch a odvodnění. Náklady činily cca 2,8 mil. Kč, část bude zpětně hrazena z dotace. Současně probíhá rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad (do srpna 2026), jejíž návrh respektuje centrální postavení kostela.
