Kostel postaven v letech 1541-42 v renesančním stylu je jednou z prvních renesančních volně stojících kostelních staveb severně od Alp. Stavbu provedl Matteo Borgorelli v renesančním slohu, jehož jádro je dodnes zachováno i přes pozdější barokní přestavbu. Původně sloužil sboru jednoty bratrské, ke kterému se Arnošt Krajíř z Krajku veřejně hlásil. Po roce 1547 Brandýs nad Labem zkonfiskoval Ferdinand I. a kostel jednotě odebral a předal utrakvistické církvi. Bratrský kněz Jan Černý a další bratři byli vypovězeni ze země.
V sedmdesátých letech 16. století probíhaly opravy kostela a tehdy byla odděleně od kostela postavena věž. Současná barokní věž ale pochází až z poloviny 18. století. Po bitvě na Bílé hoře byli členové jednoty bratrské definitivně vyhnáni a při kostele bylo zřízeno katolické děkanství. Stavba částečně prolíná renesanční jádro s pozdějšími barokními zásahy a v polovině 18. století doznala významných úprav, zahrnující také rokokovou výzdobu interiéru.
Hlavní loď kostela je zaklenuta valenou klenbou s lunetami, boční lodě křížovými hřebínkovými klenbami. Zařízení kostela pochází převážně z druhé poloviny 18. století. Oltáře a kazatelna s drobnou sochařskou výzdobou nalezneme v bočních lodích i hlavní oltář s nástěnným obrazem. Po stranách rokokového hlavního oltáře jsou umístěny sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa; obraz hlavního oltáře je o více než sto let mladší než celé řezbářské dílo. V bočních lodích se nalézají oltáře sv. Petra a Pavla a sv. Jana Nepomuckého, s obrazy od E. V. Potěšila z konce 19. století. Antipendium oltáře sv. Jana Nepomuckého tvoří dřevěný reliéf ležící světcovy postavy.
V polovině 18. století vznikly rovněž řezané lavice a další sochařská výzdoba. Cínová křtitelnice byla zhotovena roku 1786 a spočívá na třech orlích nohách, které svírají v drápech kouli; boční partie původně zdobeny dvěma lvími hlavami s kruhy v tlamách. Nejstarší náhrobník, vytesaný z červeného mramoru, je zasazený do zdi a pochází z roku 1564. Část náhrobních kamenů dodnes přispívá k historickému nádechu chrámu.
V 70. letech 16. století byla kostelu přistavena věž a v 18. století došlo k další stavební úpravě. Před zvonicí stávala barokní socha sv. Jana Nepomuckého s Palladiem, která byla odstraněna v roce 1918 z brandýského náměstí a do roku 2012 se vrátila na svoje původní místo. Kostel původně sloužil sboru jednoty bratrské a ke kterému se Arnošt Krajíř veřejně hlásil; po zrušení jednoty byl převeden na katolickou správu a stal se děkanstvím.
Současná stavba tedy představuje kombinaci renesančního jádra, barokních úprav a rokokové výzdoby, která byla doplněna v počátku 20. století o nové prvky, včetně pseudogotického portálu na průčelí. Budova děkanství v sousedství byla přibudována roku 1773 a renesanční část zůstává hlavní dominantou farnosti Brandýs nad Labem.
Historické souvislosti a identita místa
Brandýs nad Labem patří k Římskokatolické farnosti Brandýs nad Labem a má bohatou barokní a rokokovou výzdobu, která doplňuje renesanční jádro. Kostel Obrácení sv. Pavla patří k farnosti a je důležitou součástí místní kulturní krajiny jako svědectví náboženské a architektonické proměny v čase.
V průběhu dějin prošel kostel několika etapami: renesanční výstavba, barokní přestavby, rokoková výzdoba a počátky 20. století s dalšími úpravami. Je to jedna z prvních renesančních staveb severně od Alp, která svědčí o rozvoji architektury a náboženské praxe v časech reformace a protireformace.
Architektonické detaily a výzdoba
- Hlavní loď: valená klenba s lunetami; boční lodě: křížové hřebínkové klenby.
- Vnitřní zařízení: rokokové prvky druhé poloviny 18. století; hlavní oltář a kazatelna s figurální výzdobou a sochami sv. Vojtěcha a sv. Prokopa.
- Ostatní oltáře: sv. Petra a Pavla; sv. Jana Nepomuckého s obrazem od E. V. Potěšila; antipendium oltáře Jana Nepomuckého - dřevěný reliéf.
- Lavice a další sochařská výzdoba: rovněž z druhé poloviny 18. století; křtitelnice z roku 1786 s typickými orlími nohami.
- Náhrobky: nejstarší z červeného mramoru z roku 1564; další kamenné náhrobní prvky.
Prakticky všechna zdaněná světská a církevní architektura v Brandýse nad Labem odráží kontinuální proměnu od renesance k baroku a rokokové výzdobě, která dodnes zůstává významnou částí památkové hodnoty místa.