Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově byla původně románskou trojlodní bazilikou dlouhou 56 metrů a širokou 22 metrů s příčnou lodí a dvěma hranolovitými věžemi. K severní boční lodi byla přistavěna kaple sv. Voršily, dnes zasvěcená sv. Norbertovi. Původní podoba však nebyla dlouho zachována; po požáru v roce 1258 byla budova regotizována a získala gotickou podobu. Po vyplenění husity a dlouhém chátrání následovala na počátku 17. století oprava a přestavba v renesančním stylu pod opatem Janem Loheliem.
Loheliův nástupce, opat Questenberg, nechal baziliku směrem k západu prodloužit a zbudovat nové průčelí; k jižní lodi byla přistavena kaple Panny Marie Pasovské. V průběhu 18. století došlo k výrazným barokním úpravám, které vytvořily dnešní charakter stavby. Knotu barokních zásahů dotváří i interiér s freskami, oltáři a sochařskou výzdobou. Hlavní loď má dnes délku 63 metrů, šířku 10 metrů a výšku 16 metrů; apsida ukrývá oltář ze sliveneckého mramoru z roku 1768, který se stal středobodem hlavního oltářního programu.
Starší i novější fáze výstavby a proměn kostela
Románská podoba vznikla ve druhé polovině 12. století, a to jako trojlodní bazilika s dlouhým půdorysem. V 13. století dostala gotické prvky po požáru v roce 1258; původní plochý dřevěný strop byl nahrazen klenbou a k severní boční lodi byla přistavěna kaple sv. Voršily. Později, po husitských válkách a dalších údobích, začala oprava a renesanční přestavba pod vedením opata Lohelia, což doplnilo stavbu o renesanční rysy. Její pokračování přinesl opatský člen Questenberg, který rozšířil průčelí a doplnil kapli Panny Marie Pasovské.
V roce 1742 byla bazilika opět poškozena bombardováním a následovala barokní úprava pod vedením italského architekta A. Luraga. Ta se stala základem dnešní podoby baziliky: hlavní loď získala výrazný barokní ráz, interiér byl doplněn freskami, oltáři a sochařskou výzdobou. Na západní straně kostela byly umístěny nové věže vysoké 50,5 metru a průčelí s kruchtou; věže dostaly cibulovité báně s lucernami zakončené špicemi. V roce 1787 zde improvised Mozart na varhanách při návštěvě Strahova.
Interiérová výzdoba a oltáře
Hlavní loď je ozdobena freskami J. W. Neunhertze z roku 1774, zahrnující cyklus mariánských motivů na klenbě a fresky ze života sv. Norberta po stranách hlavní lodi. Podél stěn hlavní lodi se v kartuších nacházejí fresky s výjevy ze života sv. Norberta. Deset postranních oltářů, zasvěcených Narození Páně, Božskému Srdci Páně, sv. Janu Nepomuckému, sv. Máří Magdaléně, obrácení sv. Pavla, sv. Martinovi, sv. Anně, sv. Augustinovi, českým patronům a Navštívení Panny Marie, tvoří das obrazy od J. K. Lišky, M. L. Willmanna a F. Palka; sochařská výzdoba oltářů pochází z dílny J. A. Quitainera. Nový oltář podle liturgie II. vatikánského koncilu vznikl dle návrhu Egina Weinerta z Kolína nad Rýnem.
Na západní kruchtě jsou varhany postavené v roce 1774, dílem strahovského premonstráta L. Oehlschlaegla; při návštěvě Strahova v roce 1787 zde údajně improvizoval W. A. Mozart. Kaple sv. Voršily dnes slouží jako kaple sv. Norberta; na hlavním oltáři ve zlaceném mosazném sarkofágu je pohřbeno tělo zakladatele premonstrátského řádu a magdeburského arcibiskupa sv. Norberta. Ostatky byly do Strahova převezeny opatem Questenberkem v roce 1627 a v roce 1873 byly přeneseny z hlavní lodi sem do kaple, kde odpočívají dodnes.
Kaple a ostatky
K severní boční lodi přiléhá kaple původně zasvěcená sv. Voršile, dnes sv. Norbertovi; na ní leží kaple sv. Norberta, jejž zakladatel premonstrátského řádu a zemský patron je pohřben v ebenové rakvi a mosazném sarkofágu. V kostele působili významní varhaníci včetně Jana Křtitele Kuchaře a Roberta Führera; z hudebních zásahů stojí za zmínku Mozartova improvizace na varhany v roce 1787.
Oltáře a výzdoba baziliky zahrnují zejména desítku postranních oltářů a jejich obrazovou výzdobu. Na deseti bočních oltářích jsou obrazy od Lišky, Willmanna a Palka; sochařská díla pocházejí z dílen J. A. Quitainera a hlavní oltářnía řada dalších prvků je dílem Jana Lauermanna. Náležitá liturgie a fresky ze života sv. Norberta doplnily interiér o fresek s mariánskými motivy od J. W. Neunhertze a kartáše zPailliardiho kartářství.
Dokončení a status basiliky
Papež Jan Pavel II. 6. listopadu 1991 povýšil opatský chrám Nanebevzetí Panny Marie na Strahově na Basiliku minor. Basilika minor, čili menší bazilika, je titul, který papež vyznamenává zvlášť významné kostely po celém světě; propůjčení tohoto titulu má za cíl posílit vazby kostelů s římským biskupem a vyzdvihnout význam místa pro okolí. Počet kostelů nesoucích titul basilica minor k 30. červnu 2011 dosáhl 1 639, z toho 554 v Itálii; tento titul bývá často spojován s poutními místy.
Opatský chrám na Strahově je v jádru románská bazilika s gotickou příčnou lodí a dvěma renesančními věžemi, která získala dnešní barokní podobu v průběhu 18. století. Podílí se na něm řada výzdobných a sakrálních prvků: fresky, oltáře a sochařské dílo. Kostel vznikl v 2. polovině 12. století a prošel několika architektonickými změnami, které se dotkly jeho struktury i jeho prostoru, a to až do současnosti.
