Pavla Kindernayová přivítala ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové velmi vzácného hosta. Pozvání k rozhovoru přijala sestra Gratia, řeholnice františkánského řádu. A povídaly si o životě ve víře, o pomoci ostatním nejen v době svátků. Je pravda, že se řádové sestry nemalují, nejedí čokoládu a od rána do večera se jen modlí? Vstávají už ve 4 hodiny ráno? Velká část společnosti o těchto ženách mnoho neví a bojí se i zeptat a oslovit je, nemají ten pocit?
Čtěte také: Nemají všichni tendenci svěřovat se řádovým sestrám se svým trápením? Čekají, že jim pomohou? Víra byla v naší zemi spoustu let potlačována, co tedy přiměje dívky vstoupit k řádovým sestrám a konkrétně k františkánkám? Je to důkaz toho, že lze zpřetrhat neblahé dědictví komunismu a víra v lidech zůstává?
Řádová sestra Gratia a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové ukazují, že obraz řádových sester je složitější než stereotypy. Když se podíváme na jejich životní příběhy, najdeme odvahu, odhodlání a skutečnou službu bližnímu. Kdo je však opravdu jejich hlavními spolupracovníky - modlitbami či činnostmi pro nemocné a potřebné?
Pavla Kindernayová představila i osudy dalších významných řeholnic, jejichž životní kroky jsou spojeny s vírou a občanskou službou. Narodila se 26. září 1911 v Nových Zámcích v Čechách. Řádová sestra Eliška Pretschnerová se proslavila během likvidačních akcí komunistické vlády proti katolické církvi neokázalou statečností. Poté, co se dostala do hledáčku státní bezpečnosti, začala spolu s dalšími sestrami pomáhat mentálně postiženým a po uvolnění režimu v roce 1968 odjela do Říma, kde byla dlouhá léta generální představenou školských sester svatého Františka. Pretschnerová zemřela v květnu 1993 a v červnu 2001 zahájil tehdejší královéhradecký biskup Dominik Duka proces jejího blahořečení.
Pretschnerová se narodila v Nových Zámcích u Nymburka a při křtu dostala jméno Anna. Vyrůstala na samotě, protože její otec byl lesník. Vystudovala učitelský ústav Školských sester sv. Františka v Chrudimi a v roce 1932 složila řeholní sliby. Poté maturovala na reálném gymnáziu kongregace v Praze a byla přijata ke studiu fyziky a matematiky na Karlově univerzitě, které však mohla dokončit až po válce. Poté vyučovala až do jeho zrušení v roce 1948 na řádovém gymnáziu. V této době byla také pověřena výchovou novicek.
Spolu s jinými sestrami pak působila v nemocnicích a v sociálních ústavech. V roce 1954 byla jmenována provinciální představenou. Podílela se na úpravě zámečku v Hoješíně na Chrudimsku, aby mohl sloužit jako pečovatelský dům pro sestry. V letech 1970 až 1983 byla generální představenou Kongregace Školských sester sv. Františka v Římě. Po návratu do Čech sloužila noční služby u nemocných sester v Charitním domově v Hoješíně, pracovala na zahradě a překládala články z cizojazyčných časopisů. Pohřbena byla ve Slatiňanech, kde dlouhá léta působila.
Další zprávy ze světa a z Vatikánu zmiňují, že 100. výročí různých misií vyvolává reflexi o roli církve a víry ve společnosti. Když se posuzuje dnešní život v klášterech, často se objevují otázky, jak moc jde o izolaci od světa a jak moc se sestry zapojují do veřejného života a pomoci potřebným. Zlínský deník přináší pohled na běžný den v klášteře karmelitánek ve zlínské části Štípa a vypráví, jak sestry vyvažují modlitbu, práci a kontakt s okolím.
VSTUPNÍ DENNÍ REŽIM KLÁŠTERE ŠTÍPA: sestry vstávají brzy ráno a provoz kláštera zahrnuje modlitbu, práci na zahradě či v charitě, vyučování náboženství v základních školách a pomoc v okolních farnostech. Ranní modlitby trvají hodinu a půl, stejně tak i večer. Po obědě následuje odpolední činnost a večer se setkávají nad večeří a sdílením zážitků. Zakončuje se den společnou modlitbou.
Sestry v klášteře Štípa zdůrazňují, že každá kongregace má svou specifickou spiritualitu, která vychází z jejího zakladatele. Kongregace karmelitánek byla založena v roce 1854 v Itálii Matkou Marií Terezou Scrilli a v České republice je štípská klášter jediný. Sestry se zaměřují na výchovu dětí a mládeže, ale jsou otevřené misím a pomáhají tam, kde je potřeba - ve škole, nemocnici či charitě.
Historie Slatiňan a okolí nám připomíná, že region má bohatou historii, která zahrnuje i propojení s církevními a komunitními aktivitami. Klášter a charita ve zlínské Štípa ukazují, že i dnes lze spojovat modlitbu s praktickou službou lidem v nouzi.
