Jedná se o jednolodní orientovanou obdélnou stavbu s prostým půdorysem a bohatým historickým vývojem, který zahrnuje románský či raně románský počátek, pozdně gotické úpravy i barokní a empírové zásahy, a dále významné restaurování v 20. století. Kostel prošel v průběhu věků řadou změn, které odrážejí náboženské a společenské proměny regionu a jeho správy. Po husitských válkách zůstal bez duchovního správce, avšak později byl opět obnoven a rozvíjen.
Historie a vývoj kostela
Na přelomu 11. a 12. století zřejmě vznikl tribunový kostel v románském slohu, i když někteří autoři kladou jeho vznik ještě do 12. století; důkazy jsou rozporuplné a teorie se liší. Později došlo k přestavbě do gotické podoby, snad kolem roku 1334. Podle popisu pražské diecéze z let 1344-1350 byl dávno farním a náležel pod kouřimský dekanát a archidiakonát. V roce 1352 bylo odváděno 24 grošů papežského desátku, což svědčí o bohaté plebánii. V roce 1358 nahradil zemřelého faráře Oldřicha kněz Ješek, který o rok později bývá zapisován jako Jan; v roce 1386 nahradil zemřelého faráře Jana kněz Petr, o němž čteme ještě roku 1399. V roce 1391 Čeněk z Pyšel daroval kostelu 1 kopu úroku.
Za husitských válek fara osiřela; farář uprchl na Moravu a správa přešla na kněze podobojí. Po Bílé Hoře se sem vrátili římskokatoličtí kněží (v roce 1624), jejichž náplní byli benediktini od sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, kteří náleželi Velké Popovice. Prvním známým administrátorem byl P. Jan Kašpar Mazura v roce 1678. Roku 1763 došlo k obnově fary, prvofarářem byl patrně P. Antonín Waisenthal (1766-1769).
V letech 1781-1783 došlo k odbourání starého presbytáře a k přístavbě příčné lodi s bočními kaplemi a předsíněmi a novým presbytářem, vše v barokním slohu. Vysvěcení chrámu Páně proběhlo 28. září 1791. V roce 1790 byl hřbitov u kostela zrušen a přenesen k Loretě. Za napoleonských válek byly z kostela rekvizovány cenné předměty - monstrance, ciborium, kalich a další liturgické předměty. Po několika letech následovala obnova a nové vybavení interiéru.
Architektura a 20. století
Kostel je dnes popsán jako jednolodní orientovaná stavba se segmentově ukončeným presbytářem a s bočními kaplemi. Přístavby a sakristie tvoří součást půdorysu, zlíněná věž je v západním průčelí. Fasády jsou hladké s okny zakončenými polokruhy; na severu stojí monumentální průčelí s trojúhelným frontonem a římsami. Pozdně barokní část byla sklenuta dvěma poli placky a konchou; to se týká bočních kaplí, zatímco loď má plochostropé stropy. Nad sakristií a předsíní je v patře oratoř.
Vstup do kostela ústí do trojdílného, patrového průčelí s ustouplou střední částí; architráv nesou nápis AVE CRUX SPES UNICA - Buď zdráv kříži, jediná spáso. Půdorys kostela tvoří obdélník s presbytářem, který je zaklenut konchou. Kněžiště oddělují pilastry a triumfální oblouk; ve jihozápadní části návsi stojí kaple na oktogonálním půdorysu. Kaple má stanovou střechu a věžičku s cibulovou makovicí, sakristie má přístup ze severovýchodní strany a jihozápadně ji osvětluje segmentově zakončené okno.
Zařízení chrámu pochází zejména z 18. a 19. století. Hlavní oltář z let 1816-1817 je zdoben volutami a klečícími anděli a na podstavci s malovaným obrazem Panny Marie se spícím Jezulátkem z 2. poloviny 17. století; podle legendy byl dovezen roku 1332 z Říma pražským kanovníkem Oldřichem z Paběnic a darován v roce 1782 Antonínem hrabětem Voračickým. Kazatelna ze 2. poloviny 18. století má převislou draperii a reliéfy evangelistů; předměty souvisejí s bohatou liturgickou výbavou. Zvláštní pozornost zasluhují barokní sochy a oltářní prvky, i střídmé, ale významné památky z pozdější doby.
Pamětihodnosti a rekvizice
Ve zdi areálu kostela je umístěna trojice barokních soch z počátku 18. století od pražského sochaře Kohla a v blízkosti kostela stojí socha sv. Františka z Assisi, zrestaurována v roce 1995. Mezi cennosti patří renesanční litá deska s reliéfem Ukřižovaného Krista a Beránek Boží s korouhvičkou, kalichy a relikvie spojené s místní tradicí. Z kronik vyplývá, že kostel roztavil v minulosti některé zvony a vybavení kvůli válečným událostem, avšak v průběhu let bylo opět obnoveno a doplněno.
V roce 1963 byl restaurován obraz Panny Marie s Jezulátkem; střecha byla rekonstrukována koncem 70. let 20. století a sokl u vchodu do kostela byl restaurován v roce 1995. Kostel je situován v prostoru na nároží ulic Na Příkopě a Panská, kde průčelí do Na Příkopě je třídílné a boční stěny jsou zdůrazněny architektonickými prvky. Zvonové vybavení zahrnuje staré zvony z roku 1461 a 1781, které přečkaly i po rekvizicích.
V rámci historického vývoje byl kostel několikrát zasažen požáry a rekonstrukcemi; zásadní proměnou prošel v období vrcholné gotiky kolem roku 1350, kdy byla loď rozšířena na jih a stěna východní části nahrazena gotickým zdivem. Později došlo k výstavbě nových oken a k barokním úpravám v souvislosti s obnovou fary a s rozvojem regionálního školství a církevní správy. V roce 1824 byl kostel vysvěcen po dokončení stavebních úprav a v roce 1841 je kostel zakreslen ve stabilním katastru v jeho současné podobě.
Současná podoba a význam pro region
Současný půdorys a fasádní řešení ukazují spojení gotických základů s pozdějšími barokními a empírovými zásahy, čímž vznikl unikátní mix architektonických stylů, který odráží kontinuitu a adaptaci místní komunity. Kostel slouží nejen jako náboženské místo, ale i jako důležitý kulturní a historický symbol Pyšel a okolí, připomínající často složité osudy regionu a potřebu zachovat a zpřístupnit památkově cenné objekty pro budoucí generace.
tags: #kostel #pozdvizeni #svateho #krize