Svět reformované církve má bohatou a složitou historii, která se v Evropě odráží v různých podobách místních kostelů, jejich staveb, architektury i liturgie. V textu se soustředíme na klíčové momenty a konkrétní příklady, které ukazují, jak se reformované tradice prosazovaly a vyvíjely v různých regionech.
Historické kořeny a vznik svobodné reformované církve
Svobodná církev reformovaná vznikla jako církev kongregační, ovšem od počátku diskutovala i o presbyterním zřízení, které měl například původní Balcarův bysterský sbor. Na konferenci roku 1904 vytvořila Svobodná církev reformovaná kombinaci těchto dvou zřízení, když jednotlivé samostatné sbory dobrovolně vložily některé své pravomoci do rukou Církevního výboru. Toto kongregačně-presbyterní zřízení se ovšem během 20. století vychýlilo ve prospěch zřízení presbyterního, a to především kvůli vnucenému spolufinancování církve státem, které Jednota českobratrská musela vtělit do své nové ústavy z roku 1952. Volený řídicí orgán (dnešní Rada Církve bratrské) tak už jednoznačně získal pravomoc rozhodovat o záležitostech sborů. Také vznik seniorátů (regionálních svazků sborů), který byl stvrzen Ústavou Církve bratrské z roku 2007, odpovídá presbyternímu zřízení.
Svobodná církev reformovaná se brzy rozšířila i mimo Čechy a Moravu. Už roku 1898 vznikl sbor Čechů ve Vídni, na začátku 20. století pak v polské Łódźi a Żyrardówě, rumunsky mluvící sbor ve Svaté Heleně v Banátu nebo český sbor v Delmenhorstu v Dolním Sasku. Církev také vyslala misionáře do Slovinska. Ve třicátých letech pak vznikal sbor ve Velkém Bočkově na Podkarpatské Rusi. Dlouhodobý význam měly jen četné kontakty církve s probuzeneckými kruhy na Slovensku. První sbor Jednoty českobratrské v Bratislavě vznikl roku 1924. V průběhu 20. století slovenských sborů přibylo a v souvislosti s federativním uspořádáním Československa byl roku 1969 ustanoven jejich slovenský řídící orgán (předsednictvo).
Vztah k evangelikálním proudům a pentekostalismu
Na rozdělení Československa reagovala Ústava Církve bratrské z roku 2013 zřízením dvou zemských církví, spojených zákonodárnou společnou konferencí, konanou nejméně jednou za tři roky. Povaha misijní práce, na jejímž základě vyrostla Svobodná církev reformovaná, nevedla k tomu, aby se nové české společenství stalo pobočkou některé zahraniční církve. Kvůli této své samostatnosti musela ovšem hledat své místo mezi duchovními proudy někdy se značnými obtížemi. Hned první krize v roce 1884, v níž se jednalo o pozdějšího baptistického kazatele Jindřicha Novotného, způsobila ostražitost církve vůči baptismu. Evangelikální ráz Svobodné církve reformované byl posílen ohlasy probuzení ve Walesu, v Německu či na Těšínsku, ale církev byla vystavena otázce, zda přijme také impuls nového typu evangelikalismu: vznikajícího pentekostálního hnutí. Po vzoru většiny německých svobodných evangelikálních sborů toto „jazykové hnutí“ roku 1908 odmítla a ostře se distancovala od toho, co považovala za jeho bludy.
Naproti tomu vztah k evangelickým církvím byl ambivalentní. V průběhu 20. století vzniklo několik snah o větší sloučení či spolupráci, ale Svobodná církev reformovaná se k evangelické církvi dlouhodobě nehlásila. Přesto se v Církvi bratrské objevovaly prvky různých proudů evangelikalismu, od konzervativního až po pentekostální. V liturgii se prosadily chvály a volnost bohoslužeb, a do sborů byly zapojovány laikové i ženy. Křest se zde provádí různými způsoby, včetně kropení, ponoření i pokřtění dětí i dospělých na základě vyznání víry.
Architektura a konkrétní kostely
Goterický a románský vliv se odráží ve stavebních zřídlech některých reformovaných kostelů. Například kostely a svatyně uvedené v regionu dotvářejují obraz raně středověké rétoriky a pozdějších barokních úprav, kdy věžové prvky a zdobné interiéry doplňovaly původní románské jádro. V Hodoníně vznikla v roce 1901 nová historizující stavba s věží, u Hustopečí pak kazatelská stanice evangelického sboru. V Moravči byl v roce 1783 založen evangelický reformovaný sbor a v roce 1861 byl otevřen kostel podle projektu Františka Schmoranze st. v novorománském slohu. V dřívějších dobách se do některých místních komunit dostávaly toleranční kostely a rodily se zde dávné tradice vyznání, které později ovlivnily další stavební styl a liturgii.
Vliv misie a mládežnické organizace
V počátcích církve sehrála významnou roli Křesťanská spolek mladíků v Čechách, založený roku 1886 v Praze, a později obdobné organizace pro mládež a ženy. Nedílnou součástí misijního úsilí byla i nedělní škola a zapojení laiků do bohoslužeb. Postupem času došlo k rozvoji různých programů pro děti a mládež, které posílily misijní a vzdělávací rozměr společenství a podpořily širší evangelikální působení.
Současnost a rozmanitost vyznání
V současnosti se v rámci Církve bratrské objevují prvky celé škály typů evangelikalismu, od konzervativních až k pentekostálním podobám. Teologické jádro zůstává v novém evangelikalismu, který se prosadil díky orientaci vedení na misii a reformu liturgie. Důraz na osobní rozhodnutí věřícího, kázní a volností u liturgie zůstává jedním z charakteristických rysů společenství.
Příklady jednotlivých kostelů a jejich historie
Evangelický reformovaný (h.v.) sbor byl v Proseči založen v roce 1783. Evangelický kostel ve Chvaleticích-Hornické čtvrti se stavěl za faráře a seniora Julia Fleischera; zbudován byl podle plánů architekta Matěje Blechy a vysvěcen byl v roce 1882. Evangelický kostel byl postaven roku 1890 zásluhou Josefa Vyskočila, který celou stavbu financoval. V roce 1895 vznikl samostatný evangelický reformovaný sbor, od sboru v Dvakačovicích. Kostel v Hradišti byl zřízen v roce 1861 podle plánu Františka Schmoranze st. a byl postaven v novorománském slohu s věží; slavil otevření 6. října 1861. V některých regionech se stavěly toleranční kostely a hřbitovy, které se staly jádrem místních komunit. Příběhy jednotlivých sídel ukazují, jak se reformované komunity rozvíjely a jak se jejich kostely staly kulturními a duchovními centry regionu.
tags: #kostel #reformovane #cirkve