Život víry ukazuje, že Spasitel není abstraktní pravda (pojem), ale konkrétní osoba.
Jestliže římská katolická tradice tvrdí, že Ježíš je prostředníkem mezi Bohem a lidmi a že se Sestoupil z nebe a stal se člověkem, v Písmu nacházíme jiné vyznění.
„Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“
„To bylo na počátku u Boha.“
„Všecky věci skrze něho učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.“
„V něm život byl, a život byl světlo lidí.“
„A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce), plné milosti a pravdy.“
Slovo se stalo tělem. To je jasné prohlášení. Jestliže římská katolická tradice tvrdí něco jiného, je to v konfliktu s Písmem.
Jednota Otce a Syna a důsledek pro spasení
„Já a Otec jednom jsme.“
Boží Syn byl tedy ZPLOZEN - a nikoli zrozen. To ukazuje, že Spasitel je plně Bůh a zároveň člověk, tedy bohočlověk prostřednictvím svého lidství a božství.
„Nebo v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně.“
Podle těchto textů není Spasitel „dvousložkový“; do Spasitele se nic dalšího nevejde - je plný Bohu a tedy Bůh.
„Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne?“
„Kdo vidí mne, vidí Otce.“
Kristus tedy není jenom abstraktní princip spásy, ale konkrétní osoba - Boží Osoba, která se stala člověkem a která v sobě spojuje božství a lidství.
Historické vyznání a jeho výklad
Nicejsko-konstantinopolské vyznání mluví o Bohu z Bohha a o tom, že Ježíš je Kristus, Pán a Syn Boží, který se zrodil z Otce přede všemi věky.
Texty Nového zákona ukazují, že Bůh přišel v těle, že Boží Syn byl zrozen, sestoupil na svět, stal se člověkem a byl poslušný až k smrti na kříži.
Po svém ponížení a smrti byl Ježíš povýšen a dostal jméno, nad které se sklání každé koleno, a každému výrok vyznává, že Ježíš Kristus je Pán ke slávě Boha Otce.
Klíčová tvrzení o spasení
Ježíš jako člověk nebyl ušetřen zkoušek a byl skutečně podroben zkouškám stejně jako my; zkoušky ukázaly jeho bezvadnou lidskou svobodu a plnost života.
Hřích nepřísluší lidské přirozenosti; byl získán pádem prvních lidí. Spasení tedy spočívá v tom, že Boží Syn přijal naše lidství, aby mohl zemřít za nás na kříži.
Podle textů J 14,6: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“
Spasitel tedy není abstraktní pravda, ale konkrétní osoba - Ježíš Kristus, Bůh a zároveň člověk, který svým lidstvím vykoupil lidstvo.
Vztah mezi Otcem a Synem je vyjádřen ve vzájemné jednotě: Otec vyplňuje Syna absolutně a Spasitel tedy vyplňuje vůli Otce bez omezení.
Podobenství a svědectví biblických textů potvrzují, že Spasitel je osoba, kterou lidé mohou osobně poznat a vyznat jako Pána a Mesiáše, nikoli jen abstraktní pojmové schéma.
Je Ježíš Kristus opravdu Bůh ? - David Clayton - AUDIO
V kontextu vyznání a praxe křesťanské víry je klíčové vyznání Ježíše jako Pána a Mesiáše, na kterém stojí církev a hodnota spasení pro jednotlivce i pro komunitu.
Je důležité, aby vyznání o spasení nebylo redukováno na abstraktní teologické konstrukce, ale aby vycházelo z osobní víry v Ježíše Krista, jakožto Spasitele, jenž je skutečně Bohem a skutečným člověkem.
Vnímání spasitele jako konkrétní osoby posiluje základy křesťanské víry a prostřednictvím něj je možné pochopit, proč Ježíš vykoupil lidstvo a proč je klíčovým prostředníkem mezi Bohem a lidmi.
| Aspekt | Obsah |
|---|---|
| Lidství Krista | Ježíš měl lidské tělo a lidskou duši, vzal na sebe úděl člověka, aby mohl zemřít na kříži. |
| Božství Krista | Slovo bylo u Boha, Slovo byl Bůh; v něm přebývá plnost Božství. |
| Křesťanské spasení | Spasení spočívá v tom, že Bůh v lidství Krista otevřel cestu k odpuštění a věčnému životu. |