Kostel sv. Josefa stojící v centru Senetářova na Blanensku patří k vůbec nejznámějším poválečným římsko-katolickým kostelům u nás. Stavbu, jejíž dokončení doprovázely velké slavnosti, iniciovala farnost v Jedovnicích v čele s farářem Františkem Vavříčkem, který se do dějin umění zapsal jako podporovatel tehdejší neoficiální umělecké scény. První návrh kostela sv. Josefa pochází již z doby politického uvolnění, konkrétně roku 1968. Jeho autorem je brněnský malíř a sochař Ludvík Kolek. Kostel sv. Josefa je koncipován jako trojlodní. Světlo do interiéru přivádí prosklené průčelí a také světlíky v příhradových konstrukcích, které nadnáší skořepinovou střechu. Ludvík Kolek je rovněž autorem většiny umělecké výzdoby kostela.
Křížovou cestu pak vytvořil přední malíř druhé poloviny 20. století. Dílo Mikuláše Medka se nachází i v kapli v Kotvrdovicích - malé obci vzdálené jen několik kilometrů od Senetářova. Architektonickou úpravu kaple provedl v roce 1966 architekt Ivan Nosek, který k ní přistavěl nový presbytář a sakristii. Řešení liturgického prostoru pak prošlo úpravou ještě v roce 1980, kdy byl v kapli osazen mobiliář od Ludvíka Kolka, světla od sochaře Jana Koblasy a i oltářní obraz od Mikuláše Medka. Kaple Božského Srdce Páně na sebe upozorňuje velkým modrým srdcem, plastika pochází opět od sochaře Jana Koblasy, který stejně jako Medek tvořil pro jedovnickou farnost už od 60. let.
Kostel sv. Most kdysi býval malebným historickým městem s množstvím hodnotných budov, jejichž historie sahala až do středověku. S odstraněním původní zástavby v průběhu 60. a 70. let ve prospěch těžby uhlí došlo ke zničení celkem šesti kostelů. „Vzhledem k této situaci došlo k dohodě mezi státem a církví a v mostecké děkanské zahradě mola být zbudována nová kaple sv. Václava,“ píše Šárka Belšíková a Michal Sklenář. Autorem kostela sv. Václava je architekt Michal Sborowitz, který na přelomu 60. a 70. let spolupracoval ve Státním projektovém ústavu s architektkou Alenou Šrámkovou. Pro kostel v Mostě zvolil „neutrální“ neofunkcionalistické tvarosloví, stavba totiž ve své době nesměla nést výrazné církevní znaky. Jediným symbolem, který prozrazuje, že se jedná o katolický kostel, je kříž skrytý ve hmotě zvonice.
Foto: Kostel
Kořen rumunského vlivu a souvislosti s jinými sakrálními stavbami
Kromě římsko-katolických kostelů došlo mezi lety 1948−1989 k výstavbě několika sakrálních staveb pro další církve působící v Československu. Jednou z vůbec nejpřekvapivějších je Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze-Kobylisích, který navrhl švýcarský architekt Ernst Gisel. Budova sboru byla postavena jako součást oficiálního plánu na vybudování tzv. Severního města. Roku 1965 na něj byla vypsaná dokonce architektonická soutěž, její výsledky však nakonec v praxi uvedeny nebyly. Návrhem farního sboru byl nakonec pověřen architekt Ernst Gisel, který ve své době patřil k nejslavnějším švýcarským architektům a měl za sebou realizaci několika církevních staveb. Pro zakázku sboru v Kobylisích ho získal místní farář Eugen Zelený. Výsledná podoba sboru má blízko k estetice brutalismu, Ernst Gisel pracoval s různými strukturami pohledového betonu, v interiéru pak uplatnil i dřevo. Zajímavé je uplatnění mobilní dřevěné příčky, která umožňovala rozdělit prostor modlitebny na dvě části. Stavba od své realizace prošla několika stavebními úpravami, nevýraznější se uskutečnila v 90. letech. Sbor Církve bratrské v Horní Jasence, vesnici u Vsetína, vznikl místo starší modlitebny, která stála v cestě nové silniční komunikace. Stejně jako v mnoha dalších případech se zde podařilo naplánovat výstavbu nového sboru v době politického uvolnění. Pavel Vaníček navrhl pro Horní Jasenku sbor na nepravidelném, rozvětveném půdoryse, přičemž stavbu přizpůsobil svažitému terénu.
Historický vývoj kostelů a románský sloh
Kostely jsou stejně staré jako křesťanství samo - asi 2000 let. Už od středověku jsou považovány za velkolepé stavby a zároveň za symboly setkání s Bohem a pocitu bezpečí. V moderních náboženských budovách posledních dvou desetiletí se tradiční křesťanská symbolika spojila s inovativními tvary. Díky této svobodě navrhování je projektování kostela pro mnoho architektů snem. Poté se nové architektonické styly, které vznikaly až do 50. let 20. století, vyznačovaly svobodou a novým začátkem. Vzorem byli architekti Le Corbusier a Don Bosco. Jejich náboženská architektura vykazuje expresivní jazyk navrhování, který je například zřetelně vidět na poutním kostele Notre-Dame-du-Haut ve Ronchampu. Architektonicky se to projevilo uspořádáním oltáře uprostřed kostelního prostoru. Moderní církevní stavby jsou také zrcadlem své doby a mají důležitou roli v tradicích, ale také inovacích a udržitelnosti. Interiér kostela sv. Prokopa je obohacen o současnou moderní architekturu. Románský kostel sv. Prokopa a další jsou uvedeny jako příklady. Stejnou dobu souvisejí i další projekty: kostel St. Marien ve Schillig, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Mnichově či kostel Krista Spasitele na Barrandově. V Lipsku se nachází katolický proboštský kostel svaté Trojice, který využívá regionální materiály a zaměřuje se na jednoduchý interiér s velkým dřevěným křížem. Interiér a vitráže vytvářejí celek s liturgickým vybavením. Mnichovský Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně je hlediskem minimalistického a dvouplášťového řešení; vnější a vnitřní vrstvy spolu tvoří ideální klima. Poing, Bayern, ukazuje, že moderní kostely mohou mít tvarové asimetrii a odlišné povrchy, například keramické dlaždice a kámen, které symbolizují nebe a zemi. Kostel Nanebevzetí Panny Marie: Zázrak přesunu o dvanáct tisíc tun. V Brně-Lesné vznikl futuristický kruhový kostel s barevným sklem, jehož duhový prstenec mění vnitřní prostor podle dopadu slunečního světla. Architekt Marek Štěpán uvedl, že kostel není považován za úplně moderní, ale odpovídá konzervativně pojatým principům. Kostel v Litomyšli od Zdeňka Fránka zrcadlí pokročilý přístup k modulárním, svažitým plochám a částečné zapuštění do terénu kvůli hlučné silnici. Modlitebna Církve bratrské v Černošicích a Litomyšli od Fránka ukazují, že architektura v druhé polovině 20. století dokáže spojovat tradiční symboliku s inovativním tvarem. Moderní kostely ve velkých městech i v menších vesnicích odrážejí snahu o prostor pro transcendentní zážitek, minimalismus a otevřený dialóg mezi věřícími a Bohem.
Foto ukazuje, že moderní kostely často kombinuji tradiční symboliku s inovativními tvarovými řešeními a modulárními prvky, které umožňují variabilní liturgické uspořádání.
tags: #kostel #s #obdelnikovym #prudorysem #v #romanskem