Maršov I. díl, od roku 1960 součást Svobody nad Úpou, spadal v minulosti pod farní správu v Horním Maršově. Otevřením soukromé školy Prospera Piette v Maršově I. roku 1880 vyvstala naléhavě potřeba vlastního svatostánku i v této samostatné obci, zdůvodňovaná poměrně velkou vzdáleností od kostela v Horním Maršově a především nutností náboženského vzdělávání školní mládeže. Započatá výstavba nového pseudogotického kostela Nanebevzetí Panny Marie v Horním Maršově roku 1895 tyto snahy jen posílila.
První sbírky na výstavbu kostela v Dolním Maršově byly organizovány již od začátku 90. let 19. století. Dne 28. dubna 1896 byl v Justově mlýně v Maršově I. slavnostně ustaven Spolek na výstavbu jubilejního kostela, jehož protektorem se stal továrník Prosper Piette. Poměrně smělým cílem byla výstavba vlastního chrámu k výročí 50. letého jubilea vlády Jeho majestátu císaře Františka Josefa I. v roce 1898. Během dvou dnů získal spolek na tři sta členů a dalo se předpokládat, že jejich počet vzroste na 500. Také suma přesahující 9 500 zlatých ze spontánních sbírek, byla více než slibná. K optimismu přispíval i velkorysý dar stavební parcely pozůstalými po jejím zemřelém majiteli.
Do prvního předsednictva spolku byli zvoleni: starosta obce Josef Just a ředitel továrny Rudolf Metzenauer jako presidenti, zapisovatelé vrchní učitel Josef Demuth a občan Sieber a členové - protektorova manželka paní Rosa Piette, spolumajitel papírny Ludvig Holub, farář P. Kutscher a pánové Kirchner /pokladník/, Rose, Friess, Reuss, Thamm, Missberger, Jantsch a Pischel. Ničivá povodeň v létě 1897 zastavila veškeré stavební aktivity a z jejích následků se obec dlouho nemohla vzpamatovat. Výstavbu kostela zbrzdila i I. světová válka, vznik republiky a následné nové politické uspořádání. Základní kámen kostela sv. Josefa byl položen teprve roku 1927. Z několika navržených variant byl vybrán projekt svobodského stavitele ing. Franze Fimmla. 5/ Předpokládaný rozpočet na hrubou stavbu od ing. Franze Baiera, stavitele ze Svobody nad Úpou, zněl na 275 401 korunu a 53 haléře.
Kostel je jednolodní, situovaný ve směru sever - jih, s kruchtou, přistavěnou věží a vstupní halou na jižní straně. Z presbytáře, odděleného od lodi vítězným obloukem, lze vejít do přístavku sakristie se samostatným vchodem. Většina kostelního mobiliáře nese značku řezbářské dílny Břetislava Kafky z Červeného Kostelce. Je to především hlavní sloupový oltář s ústřední sochou patrona kostela sv. Josefa, zastřešená gondola kazatelny se soškami Krista a čtyř evangelistů, Matouše, Marka, Lukáše a Jana, postranní oltář, chrámové lavice i mistrně řezaná zastavení křížové cesty s mosaznými štítky donátorů, umístěná po dvou vedle sebe podél hlavní lodi. Jednotlivá jsou pouze zastavení VII. a VIII. na pilířích kruchty.
Darovala Marie Liebich z Maršova I. č. daroval August Kühnel z Maršova II. č. darovali Ant. darovala rodina Josefa Justa z Maršova II. č. darovali Johann a Anna Hofmann z Maršova II. č. daroval Karl F. Erben z Maršova II. č. darovala rodina Josefa Patsche z Maršova I. č. darovala rodina Veit z Maršova I. č. daroval Emil Hundl z Maršova I. č. darovala rodina Julia Reila z Maršova I. č. Také bohatě zdobená vitrážová kostelní okna ve tvaru lomených oblouků, zhotovená firmou Richard Schlein z Hrádku nad Nisou, byla financována z darů místních občanů. 1. okno - Sv. 2. okno - Sv. 3. okno - Sv. 4. okno - Sv. 5. okno - Sv. 6. okno - Sv. 1. okno - stylizovanou mensu s kalichem - dar F. 2. okno - Sv. 3. okno - Sv. 4. okno - stylizovanou mensu s kalichem - dar M.
Polygonální presbytář je od lodi oddělen vítězným obloukem. Vzadu za oltářem je vstup do sakristie. Vlevo vedle kazatelny visí Kristus na kříži v životní velikosti. Vpravo je postranní oltář s obrazem sv. Alžběty s Ježíškem a skupinou žebráků. Jeho bohatě zdobený rám doplňují sochy Jana Nepomuckého vlevo a Panny Marie vpravo, umístěné zřejmě později. Ve vítězném oblouku vpravo proti kazatelně je další později umístěná socha Panny Marie s Ježíškem od F. Rindta. Pod kruchtou vpravo od vchodu je socha sv. Antonína rovněž od řezbáře F. Rindta ze Starého Rokytníku a ve výklenku proti sobě Madona s Ježíškem a stojící Ježíš.
Vlevo od hlavního vchodu jsou schody na kůr a do věže. Varhany zhotovil Ladislav Hauser z Proboštova u Teplic v Čechách. Tři zvony, zavěšené ve věži, i čtvrtý, nejmenší v sanktusové věžičce, slavnostně vysvěcené v roce 1930, byly zrekvírovány ve II. světové válce. Betlém, uchovaný na kruchtě a znovu postavený po mnoha letech v roce 1999, čítá vedle ústřední scény s Jezulátkem, Marií, Josefem, andělem zvěstování, oslem a volkem, skupiny tří králů a černouška s velbloudem, ještě čtyři „daráky" a sedm oveček. Polychromované dřevěné figury mají výšku 30-35 cm a jsou dílem profesionální řezbářské práce autora.
V sousedství kostela je unikátní lesní terasový hřbitov, několik posledních desetiletí téměř neužívaný. Většina hrobů je značně poškozena vandaly. Kostel sv. Josefa je, až na sporadické bohoslužby, celoročně uzavřen. Katolischer Jubilaums-Kirchenbau Verein v Marschendorfu I. zajišťoval soukromou sbírku; stavební plán z 9. 6. 10/ Zde se nabízí souvislost s rodinou protektora a mecenáše Prospera Piette - Rivage, majitele papírny v místě.
V malebné obci Nebovidy na Brněnsku se tyčí kostel sv. Kříže, jeden z nejzachovalejších barokních kostelů ve střední Moravě. Kostel vznikl ve druhé polovině 18. století. Uvnitř chrámu vás zaujmou bohaté výzdoby a malby, které patří k hodnotné části kulturního dědictví regionu, včetně historických varhan a mobiliáře. Architektura nese prvky baroka druhé poloviny 18. století a obdivuhodnou úroveň umělecké tvorby 18. století.
Verze popisu a historických opatření - Kostel ve Středočeském regionu s gotickými prvky, pozdně barokní úpravou a robustní kronikou výstaveb, zahrnující řadu darů a donací. Hřbitov a márnice u kostela v Dolním Maršově tvořily součást projektu a ochrany kulturní památky.
Technické a umělecké detaily interiéru
Jednotlivá raně barokní díla uvnitř kostela jsou uváděna v seznamu: raně barokní hlavní oltář sv. Jiljí z roku 1650, torzo portálového postranního oltáře Zvěstování Panny Marie z doby kolem roku 1640, protějškový oltář Korunování Panny Marie z roku 1630, raně barokní postranní oltář Piety z doby kolem roku 1650 a další. Po levé straně triumfálního oblouku stojí torzo postranního oltáře Zvěstování Panny Marie, po pravé straně torzo postranního oltáře Korunování Panny Marie. Oltářní výzdoba byla původně doplněna o obrazy světců a donátorů, z nichž některé již odešly nebo byly nahrazeny novějšími kusy.
Na kruchtě je umístěna trojdílná pozdně barokní skříň varhan z doby kolem roku 1758 s jedním manuálem a sedmi rejstříky. Varhany mají mechanickou trakturu a zásuvkovou vzdušnici. Věžní prostor ukrývá vzpěradlovou zvonovou stolici bez zvonů; krov lodě tvoří hambalkový systém nad lodí a krov věže je založený na hvězdici z trámů. Dřevěná kruchta s barokní poprsnicí je nositelem interiérové harmonie.
Pod kruchtou se nachází bohatě zdobená křížová cesta a stěny jsou lemovány řadou oltářů a soch podle raně barokních vzorů. Hřbitovní zeď bývala dříve součástí areálu a dnes je zřetelně poškozena vandaly; tedy i její zřícení patří k historickým vývojem regionu.
Současnost a stavba jako kulturní památka
Podrobně uvedené technické a historické údaje dokládají význam kostela jako jedné z nejpřednějších církevních staveb v regionu. Objekty v blízkosti chrámu a jeho mobiliář vyžadují stálou údržbu a ochranu, aby bylo možné zachovat jejich hodnotu pro další generace. Kostel je udržován v původním stavu s občasnými bohoslužbami, které připomínají význam místa pro místní komunitu.
