Před čtenářem se otevírá obraz významné sakrální architektury v Praze: mohutná trojlodní novorománská bazilika, která se řadí mezi nejpřednější církevní stavby v Čechách, a kaple zasvěcená moravským patronům stojící naproti ní u zámku. Kaple má nad vchodem vybudovanou zvoničku a uvnitř je na vyvýšené podlaze menší oltář s křížem; nad ním visí obraz světců Cyrila a Metoděje. Po stranách kaple stojí dvě sochy - Panny Marie Lurdské a svaté Terezie. Před kaplí se nachází kovový krucifix s pozlaceným Kristem umístěný na pískovcovém podstavci s motivem světice.
Naproti kapli je mimořádně cenná barokní socha sv. Jana Nepomuckého, která je od roku 1958 vedena jako kulturní památka. Socha stojí na hranolovém podstavci s bočními volutovými křídly; na čelní straně se dochoval torzo kartuše. Světec je zobrazen v životní velikosti, oděn v tradičním kanovnickém rouchu s biretem na hlavě. V levém předpaží drží kříž s postavou Krista a palmovou ratolest. Socha je vytesána z pískovce a pochází z první poloviny 18. století.
Mohutná trojlodní novorománská bazilika, stavěná z tesaného kamene podle vzorů starých románských kostelů, náleží svou rozsáhlostí mezi nejpřednější církevní stavby v Čechách. Plány zhotovil profesor stavitelství ve Vídni architekt Karl Rösner (1804-1869); mnohé podrobnosti v nich ale změnil pražský architekt Vojtěch Ignác Ullmann (1822-1897, stavbu prováděli Jan Bělský a Karel Svoboda). Délka kostela je 75 m, šířka 31 m, výška hlavní lodi 27,5 m; věže dosahují výše přes 78 m a na jihu jsou tři polokruhové apsidy.
V roce 1849, když počet obyvatel Karlína činil 12 tisíc, neměl Karlín duchovní správu a spadal do olšanské farnosti až do roku 1851. Po schválení od úředních orgánů začaly sbírky po celé zemi, do nichž mimo jiné přispěli císař Ferdinand I. Dobrotivý a jeho choť Marie Anna, ovdovělá císařovna Karolina Augusta, podle níž je pojmenován Karlín - Karolinenthal. Po sehnání peněz obec Karlín zakoupila v ceně 25 tisíc zlatých staveniště a okolní pozemky.
Dne 9. března 1854 bylo zahájeno staveniště, které bylo 10. června 1854 slavnostně požehnáno císařem Františkem Josefem I. a císařovnou Alžbětou. Za devět let byl chrám dostavěn a 18. října 1863 jej slavnostně vysvětil kardinál Bedřich ze Schwarzenbergu za přítomnosti budějovického biskupa Jana V. Jirsíka, jenž vysvětil boční oltář svatého Václava a pražského světícího biskupa Petra F. Severního. Přední průčelí chrámu vyniká bohatou ornamentikou; pod růžicovým kůrním oknem je v arkatuře umístěno jedenáct soch, Kristus a deset českých patronů od Čeňka Vodníka (rok 1913). Nad hlavními vraty uprostřed je postava Ježíše Krista, vedle něho klečí slovanskí apoštolové Cyril a Metoděj.
Hlavní prostředí chrámu je tvořeno bronzovými krystalovými dveřmi, dvoukřídlými a pokrytými měděnými deskami; ze železa ulitý páskový a listový ornament slouží jako vroubení a ke spojení figurálních reliéfů. Nejvýše v tzv. mandorle jsou umístěny celé postavy sv. Cyrila a Metoděje, spolu s dalšími prvky kompozice, včetně zobrazení sv. Václava požehnávající stavbě chrámu. V levé věži visí dva zvony: největší ocelový zvon sv. Rocha, darovaný z Německa v roce 1892, a zvon o průměru 108,5 cm ulitý Mikolášem Löwem; v pravé věži je pak umíráček o průměru 46,5 cm ulitý Karlem Bellmannem roku 1851. Věže a hodiny dotvářejí specifický zvukový a vizuální dojem chrámu.
Interiér chrámu je rozdělen deseti ozdobnými pilíři na tři lodi; hlavní loď je osvětlena čtrnácti polokruhovými okny s románskou kružbou. Podlaha je dlážděna havelskou žulou a byla pořízena sbírkou, kterou uspořádal hrabě Jan Harrach. Malířská a sochařská výzdoba chrámu byla prováděna do konce 19. století; některé práce však nebyly dokončeny a výzdoba nebyla plně v souladu s programem schváleným kardinálem B. Schwarzenbergem. Přesto zůstává kostel sv. Cyrila a Metoděje významným dokladem raného historismu v české architektuře a významným dokladem pro výtvarné umění tehdejší doby.
Kaple a její okolí představují zajímavý kontrast jak historicky potvrzeným datům, tak i některým údajům, které dávají téma do souvislostí s rokem 18. století. Kaple, která stojí před zámečkem a kterému podnět dala tradice i současná památková ochrana, dokumentuje spojení moravských světců s pražskou duchovní kulturu a připomíná význam Cyrila a Metoděje v české kulturní a církevní historii.
Na fotografii níže je vidět doloplazský zámek, odkaz panství pánů ze Stommů, který doplňuje obraz místa a jeho historické souvislosti. Kaple a bazilika spolu tvoří jeden z nejvýznamnějších architektonických celků Prahy, který je zároveň svědectvím o veřejných sbírkách a podporách panovníků i měšťanů, které umožnily vznik a dokončení architektonicky i umělecky hodnotných děl.
Charakteristika a význam kostela sv. Cyrila a Metoděje
Triáda architektury: pozdně románská bazilika, bohatá sochařská a malířská výzdoba a významná bohoslužebná funkce. Interiér zobrazuje korpus slovanství a křesťanství ve spojení s moravským duchovním odkazem Cyrila a Metoděje, jejichž jména nesou i hlavní chrám.
Podoba výzdoby: malířská díla Josefa Matyáše Trenkwalda, Gustava Vaceka, malby Davida Mánesa a dalších umělců, kteří vypracovali program výzdoby, byť s určitým zpožděním a ne vždy dokončením všech plánovaných dílů. Přesto zůstává výzdoba reprezentativní ukázkou raného historismu a výrazné místní tradice české sakrální architektury.