Kostel svatého Jakuba Většího v Prusinách je historicky významnou sakrální stavbou, jejíž kořeny sahají až do 12. či 13. století a který byl poprvé písemně zmíněn roku 1366. Jako farní je zmiňován od roku 1384 a ke konci středověku měl již důležitou roli pro okolní vesnice, přičemž původní gotická dispozice se vyznačovala jednoduchým portálem do lodi a vstupními prvky odpovídajícími ranému středověku. Historie kostela na Prusinách je tedy mnohem delší a zasahuje do časů, kdy se z opravené či novostavě stávalo významné duchovní a správní sídlo oblasti.
Suverénně dominantní stavba dnešní podoby vznikla barokně v 18. století, konkrétně v roce 1722, za účasti architekta Františka Maxmiliána Kaňky a s výkonným dohledem Františka Ignáce Pree, který je považován za jeho žáka. Předchozí původní kostel byl rozšířen a orientován, vstupní věž se dostala za presbytář a celý chrám nabyl novou, majestátní podobu. Peníze na stavbu ve výši 20 000 zlatých odkázal ve své závěti hrabě Adam Jindřich ze Steinau, Maršál Benátské republiky a majitel panství Nebílovy a Žinkovy, který je pohřben v kostele a jehož mramorová náhrobní deska s erbem kryje místo posledního odpočinku.
Hlavní oltář kostela je monumentální architekturou s velkým obrazem sv. Jakuba vedeného na popravu a uzdravujícího nemocného. V nástavci nad ním se nachází obraz Nejsvětější Trojice, nad kterým na vrcholu stojí barokní socha sv. Anny Samotřetí. Na bočních brankách jsou drobné sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha; samotné hlavní sochy z oltáře však dávno zmizely. Z období kolem roku 1700 pochází i dva kvalitní akantové oltáře, které se dnes nacházejí v kapli sv. Antonína v Nebílovech.
Zdobná výzdoba kostela je doplněna o unikátní gotické prvky: nejstarší částí interiéru je pozdně gotická socha sv. Všechny tři oltáře jsou starší než doba přestavby, a tak je možné, že pocházejí z původního kostela nebo sem byly přeneseny z jiných kostelů. Velmi významným artefaktem je i největší obraz hlavního oltáře „Stětí sv. Jakuba“ od jednoho z dvorních malířů císařovny Marie Terezie, J. N. Steinera, vysoký 7,5 metru. Kněžiště nese secesní výzdobu z let 1898-1904, která vznikla při puristické úpravě interiéru.
V průběhu 20. století prošel kostel několika statickými zajištěními a rekonstrukcemi. V roce 1922 provedla pražská firma August Wolfholz náročné statické zajištění severní věže. V roce 1987 byl upraven interiér chrámu a byla odstraněna nevhodná secesní výzdoba trojlodí. Od roku 1999 proběhla obnova kaple Panny Marie Bolestné, těsně před rokem 2006 a následně pak další etapa obnovy interiéru v letech 2008-2010. Pokračují další práce, které zajišťují zachování hodnotného kulturního dědictví.
Prusinské matriky jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Plzni a jejich nejstarší český zápis pochází z roku 1653. Farní kostel spolu s kaplí Panny Marie Bolestné je pravidelně otevřen v čase bohoslužeb a koncertů, turisté si mohou kostel prohlédnout přibližně půl hodiny před každou bohoslužbou a po ní až do uzavření, s respektováním posvátnosti prostoru.
Architektura a původní význam místa
Kostel stojí zhruba 1 km západně od Nebílova, na kopci s dominantní polohou a kolem něj se táhne hřbitov. Areál fary leží východně od kostela. Z hlediska architektury jde o pozdně gotickou stavbu, jejíž původní věž zanikla při druhé velké rekonstrukci a byla nahrazena novější strukturou barokního slohu. Při této změně došlo k posunutí vstupní věže za presbytář, což podbarvuje zvláštní charakter prostoru a osy kostela.
V kostele jsou pozoruhodné náhrobky a sochy různých období, včetně renesančních a barokních prvků, které svědčí o kontinuální potřebě a bohatství farnosti. Z gotických zlatých skladeb a cenných soch se dochovaly předměty jako Pieta (kolem 1330) a socha sv. Kateřiny (kolem 1400). Hlavní oltář, se svým obrazem Stětí sv. Jakuba, a další boční oltáře z počátku 18. století jsou ukázkou promíšené gotické a barokní řemeslné tradice.
Současnost a význam pro region
Současný kostel stojí na dominantním místě v krajině jižního Plzeňska a představuje výrazný historický prvek v krajině u Plzně. Díky své poloze a bohaté historii přitahuje turisty a milovníky historické architektury. Kostel je ideálním místem pro poznání historie regionu, prodych ducha středověkých i barokních epoch, a zároveň slouží jako prostor pro bohoslužby a kulturní akce. Kostel sv. Jakuba Většího v Prusinách je tedy nejen architektonickým skvostem, ale i svědkem dlouhé duchovní a kulturní tradice v regionu.
Historie a současnost se propojují v komplexu okolí kostela s hřbitovem a farou, kde se odráží kontinuita osídlení, církevní správy a místního uměleckého dědictví. Návštěvníci zde mohou sledovat kontinuitu dějin a prohlédnout si stavbu, která po staletí sloužila obyvatelům okraje Plzeňska a okolí. Kostel je otevřen pro publikum při bohoslužbách, koncertech a vybraných příležitostech, a tak zůstává živým místem kultury i duchovnosti.
