Kostel sv. Jiří stojí na jižním okraji návsi Lubojat, obklopen hřbitovem a ohradní zdí, a je dominantou nejen návsi, ale i širokého okolí. Lubojaty patří k nejstarším obcím na Opavsku a první zmínka o obci pochází z roku 1276, kdy ji vlastnil Budislav z Lubojat.
Podle historických pramenů byl původně postaven jednolodní kostel s západní věží, sakristií na severní straně, a presbytářem zakončeným pravoúhlým půdorysem. Podoba stavby naznačuje, že kostel byl založen dříve, než vznikaly velké lánové vsi, a jeho poloha nad vesnicí zřejmě odráží funkci církevního objektu jako centra duchovního života obyvatel.
V průběhu staletí prošel kostel řadou úprav. Jádro kostela, zejména presbytář, vykazuje gotickou klenbu s kružbovým motivem a kamennými konzolami ve tvaru lidských masek. Kolem kostela je hřbitov obehnaný zdí, která byla podle některých nálezů zřejmě vybudována až v 16. či 17. století. Ke stavbě samotné patřila zpravidla i fara, která se v různých dobách měnila v souvislosti s vývojem farnosti a církevní správy.
Středověké období a rané novověké změny
Podle pramenů Budislav z Lubojat nechal postavit malý jednolodní kostel se západní věží, severní sakristií a presbytářem odděleným lomeným vítězným obloukem. Venkovský kostel býval obvykle zaklenut až v pozdějších stoletích; u Lubojat se klenba začala proměňovat až v 17. století, když byla presbytář zaklenut novou systémovou klenbou a podvěží bylo průchodně propojeno s lodí.
Ve 2. polovině 14. století došlo k poškození kostela během válečných událostí a opravám. Podle autorů Prix a dalších pramenů byla v 70. letech 13. století stavba původně jednoduše klozena, s lodí šířkou větší než délka a s okny v jižní zdi. V 16. století byl kostel údajně renesančně upraven a následně barokně restaurován.
Renesanční náhrobník a 17.-19. století: proměny interiéru a exteriéru
V roce 2010 byl v kapli pod věží objeven renesanční pískovcový náhrobník z 16. století patřící rodině Bítovských z Bítova. Nápis na náhrobku a jeho erbový motiv znesnadňují jednoznačné datování, ale odborná veřejnost akceptuje zejména alegorickou hodnotu a symboliku emblémů rodiny jako význak významného postavení rodu v regionu.
Podle zápisů z 19. století byl kostel poškozený a následně opravován mnoha řemeslníky. V roce 1855 začaly plánované opravy včetně případného rozšíření prostoru. V roce 1859 je již uvedeno, že kostel stojí na hřbitově a že má goticky klenutý interiér, délku asi 14,5 metru a šířku asi 7,5 metru. Kostel měl dva oltáře - hlavní sv. Jiří a boční P. Marie z roku 1803, a ve věži visely dva zvony, z nichž jeden nesl nápis z roku 1523.
Další rozsáhlejší opravy proběhly v 19. století a na počátku 20. století. V 80. letech 19. století a poté v letech 1913-1914 se uvažovalo o demolici a stavbě nového kostela, avšak po posouzení stavebních a kulturně-historických hodnot bylo rozhodnuto zachovat starý kostel a rozšířit jej spíše než jej nahrazovat. Pro mobilitu a potřebu většího prostoru byl navržen nový objem s věží a sakristií propojený spojovacími chodbami, avšak finální podoba rozšíření se liší od původních až do 20. století.
Současný vzhled a význam
Kostel sv. Jiří je tedy výsledkem dlouhé řady stavebních fází: gotika, renesance a baroko se střídají s novými ustaveními a rekonstrukcemi. Stavba byla v minulosti považována za zchátralou a hrozilo její srovnání se zemí, ale díky zvoleným opravám a zachování co nejvíce původních prvků se podařilo uchovat významnou památku pro region Nového Jičína a Bílovce. Do dnešních dnů zůstává pilířem místní identity a ukázkou vývojových etap sakrální architektury na Opavsku.
