V jádru raně gotická, jednolodní stavba z poloviny 13. století, upraven barokně v druhé polovině 17. století. Presbytář a sakristie pocházejí z dob gotiky, ačkoliv již i zde zmizelo mnoho částí původního slohu. Loď chrámová byla doplněna moderním slohem; tehdy kostel získal svou dnešní podobu.
Kostel stojí uprostřed osady na městečku a byl původně obklopen hřbitovem. V jižní stěně lodě částečně zazděn jednoduchý románský portál. Křížová, žebrová klenba v presbytáři a sakristii jsou gotické, klenba lodě barokní s oválným freskovým obrazem sv. Jakuba ve slávě. Na severní straně je na půdorysu oktogonu přistavěna drobná centrální kaple a nad starším přízemím panská oratoř.
Historie patronátu, řádů a opevnění
Nejstarší doklady o duchovní správě a obci pocházejí z roku 1264, kdy Eliška Kadoltissa věnovala patronát v Osové Bítýšce řádu Německých rytířů z Opavy. Darování mělo vstoupit v platnost až po smrti místního plebána Jindřicha. Ten je později, už jako Mistr Jindřich z Bítýšky, znám jako kroměřížský kanovník. Řád si zřizoval komendu u kostela a rytířský kněz je zde připomínán po celé 13. století. Patrně před rokem 1662 a později dochází k barokní přestavbě kostela; původně plochostropní loď je zaklenuta valenou klenbou, okna gotická nahrazena obdélnými s převýšeným obloukem.
Přítomnost Německých rytířů byla ukončena patrně kvůli nepokojům první poloviny 15. století. Od poloviny 15. století areál tvořil skromnější obdobu kostelní tvrze. Hřbitov včetně hradby a zvonice přežily do dneška; na zvonici je patrná stavební hranice mezi původní středověkou věží a pozdější nástavbou. Podobně jako v dalších místech regionu byl i Osová Bítýška opevněna hradebním pásmem, bránou a příkopem, což dnes připomíná jen torzo hradební zdi a samotná věž.
Barokní přestavby a současná podoba
Koncem 16. až počátkem 17. století se kostel dostal do žalostného stavu; v roce 1633 farář Petr Vojtovius uvedl, že kostel je malta na spadnutí a příjmy jsou téměř nulové. Patrně před rokem 1662 a později dochází k barokní přestavbě: loď získává novou klenbu, okny se mění jejich tvar a severní kaple s venkovním přístupem doplňuje sakristii. Při generální opravě v roce 1940 byla krypta otevřena a při průkopu pod hlavní oltář vyšlo najevo, že barokní úpravy zvýšily podlahu o 1,5 metru. Přestavby odráží snahu o architektonickou skladbu, ale také snahu o ušetření práce s odklízením stavebního rumu a terénem hřbitova, který získal nové místo pro pohřby.
Vybudovaná sakristie na severu, původně kaple sv. Maří Magdalény, a pětiboká kaple na severní zdi lodi dotvářejí interiér. Dřevěná kruchta spočívá na dvou sloupech. Barokní stavba s románským jádrem a volně stojící hranolovou zvonicí je obklopena torzem hradební zdi s mohutnou barokní bránou. V 19. století prošla interiérová obnova a byl doplněn hlavní oltář a další zařízení; k 1895 byla dokončena výzdoba a byla provedena proměna křížové cesty. Varhany na kůru zhotovil František Svítil, objednávané v roce 1872.
Současný stav a ochrana památky
Kostel je orientovaná jednolodní stavba s obdélným kněžištěm. Loď je prolomena třemi okny, kněžiště jedním. Presbytář i sakristie jsou zaklenuty křížovou žebrovou klenbou; severní zdi lodi je přistavěna pětiboká kaple. Věž je samostatně stojící hranolová a tvoří dominantu kostela spolu s hradební zdí. Od roku 1958 je chráněnou kulturní památkou. Nedaleko kostela stojí mohutná průchozí branská věž s funkcí zvonice, vestavěná do jižního úseku ohradní zdi. Kostel má pravidelné bohoslužby jako farní chrám.
První historické záznamy o faře a kostele jsou ze 13. století. Po celý zbytek středověku nemáme o něm mnoho zmínek; z roku 1531 se stává součástí dílů statku a patronátní právo se postupně rozděluje, než se na začátku 17. století spojí. V osovském panství kostel zůstává od tohoto data trvale. V 19. století byla zdi areálu opravena a schody ke věži. V roce 1923 byla opravena zeď areálu a byl proveden nový vstup skrze dveře do krypt, další rekonstrukce proběhly v letech 1990 a 2015. Současný kostel je tedy kombinací gotického jádra a barokních zásahů, s bohatým historickým vývojem a chráněnou zvonicí.
Okolí a návštěva
Kostel sv. Jakuba Staršího v Osové Bítýšce patří k nejstarším památkám obce a dominantu místního náměstí. Ponořte se do historie, procházejte kolem hradební zdi, navštivte zvonici a užijte si atmosféru pohledu na fasádu s vyzdviženou barevností interiéru. V okolí je možné využít cyklostezku či pěší trasu vedoucí k samotnému kostelu, která nabízí výhled na malebnou krajinu Podhůří. V dubových a cihlových detailech kostela nese své stopy dávná řemesla a malířská díla barokního období, včetně freskářských výjevů v kaplí a hlavním oltáři.
V průběhu návštěvy si lze všimnout, že interiér prošel významnou rekonstrukcí, kde byl hlavní oltář doplněn sochami sv. Jakuba, sv. Jana Křtitele a sv. Ládislava a reliéfy Boha Otce a andělů. Nový hlavní oltář a boční oltáře byly vytvořeny s výzdobou a polychromí, křtitelnice byly upraveny a byla zakoupena nová křížová cesta. V roce 1893 byly vystavěny dva boční oltáře. Na kůru byly instalovány varhany. Generální opravy proběhly v letech 1990 a 2015 a kolem kostela byla opravena zeď areálu a okolí s novými schody ke věži. Při rekonstrukci v roce 1940 byl hlavní oltář nahrazen oltářem od kněze Gottwalda; v roce 1942 byly rekvírovány zvony, zůstaly však dva z šesti a byly navráceny po válce.