Kostel svatého Klimenta v Mirovicích, okres Písek, je římskokatolický chrám věnovaný svatému Klimentu I. Původní stavba pochází z poloviny 13. století a dochoval se portál z let 1240-1250. Kostel byl v 18. století barokně přestavěn a rozšířen podle plánů Františka Jakuba Fortina v letech 1724-1726, čímž vznikla jednolodní stavba s příčnou lodí a netradičně umístěným presbytářem na západní straně. Pod východní fasádou je sakristie a východní ohradní zeď nese sochu sv..
Vnější i vnitřní rysy svědčí o dlouhé gotické a barokní vrstvě vývoje. Raně gotická základy a severní portál z doby kolem let 1240-1250 svědčí o dlouhé kontinuitě sakrálního místa na vyvýšeném návrší nad říčkou Skalicí. Hlavní oltář sv. Klimenta zdobí freska, počítaná k nejcennějším památkám rané barokní malby, vyhotovil ji v roce 1739 sušický malíř Jan Kašpar podle oltáře v kostele sv. Severně od kostela stojí mohutná hranolová věž, která byla zvýšena a přestavěna do dnešní podoby roku 1676. Věž nese tři zvony: nejstarší - sv. Donát - z roku 1729, a po druhé světové válce do zvonice doplněny zvony sv. Martin a Maria; dřívější zvony se staly obětí válečného zbrojení. Raně gotické prvky se zachovaly například na severním portálu a vnitřní gotické prvky se odrážejí ve sklenutí prostoru s lunetami.
Architektonicky je kostel typický svou orientací a uspořádáním: jednolodní kostel s příčnou lodí, presbytář pravoúhle uzavřený a orientovaný na západ, sakristie na jižní straně a východní ohradní zdi s náhrobky. Kostel prošel několika stavebními etapami: nejdříve raně gotický, poté barokní přestavba v letech 1632 a následně rozsáhlá přestavba v letech 1724-1728 podle plánů Františka Jakuba Fortina, dvorního architekta Adama Schwarzenberga. Tím vznikla nová příčná loď, nový mobiliář a změna orientace kostela na západ, což poněkud zpochybňuje tradiční východní orientaci chrámů. Jižní strany přiléhá sakristie a severní vstupní předsíň s odkrytým gotickým portálem.
Vnitřní výzdoba zahrnuje několik významných děl a předmětů: gotická Madona z doby kolem roku 1450, barokní hlavní oltář sv. Klimenta a jeho fresku z roku 1739, dále barokní mobiliář z 18. století. Do kostela patří také věž se sonorou po přestavbě a s cínovou křtitelnicí z roku 1632. Nad vchodem do kostela se nachází znak Schwarzenbergů a nad hlavním vstupem je svatováclavský motiv. Na západní straně nad portálem se nachází heraldika Schwarzenbergů, která zdůrazňuje spojení kostela s panstvím Schwarzenbergů.
Historie spojená s podložím a okolím ukazuje na možný původ kostela mimo původní slavnostní sídlo: podle některé teorie byl kostel přenesen z midatlantského Přemyslovského sídliště Bozeň poblíž Březnice v raném středověku. Rané gotické základy svědčí o významném postavení chrámu v tehdejší duchovní správě a o možné opevněné podobě kostela na historickém místě. Mimo samotný chrám stojí samostatná zvonice, která zůstala severně od kostela a která byla rovněž upravena do dnešní podoby v 17. století.
Areál kostela spolu se zvonicí a náhrobky představuje významnou ukázku regionální gotiky a baroka. V prostorách kostela se dodnes zachovala gotická Madona a freska hlavního oltáře, které svědčí o bohaté malířské tradici regionu. Mirovice tak představují poutavé spojení raně gotického dědictví a barokní reinterpretace, která ovlivnila podobu chrámu v 18. století a současně zůstává důležitým místem pro místní duchovní život a kulturní dědictví.
Nechybí zde ani zmínky o dobu temně gotických částí, například severní portál, a o barokních zásazích, které změnily původní orientaci a prostorové uspořádání. Kostel reprezentuje unikátní kombinaci architektonických prvků, která ukazuje, jak se gotika a baroko prolínají v jednom týmu kultury a víry. Raně gotický původ kostela, barokní přestavba a pozdější opravy vytvářejí bohatý obraz vývoje sakrálního prostoru v Mirovicích.
