Židovské skupiny se tehdy obávaly, že Benediktovo rozhodnutí znamená ústup od Druhého vatikánského koncilu, který v dokumentu známém jako „Nostra aetate“ z roku 1965 prohlásil, že Židé nejsou vinni za zabití Ježíše a odsoudil antisemitismus. V roce 2008 Benedikt XVI. František podle agentury Associated Press uvedl, že omezuje používání latinské mše z obavy, že její příznivci zároveň odmítají závěry II. Druhý vatikánský koncil provedl řadu rozsáhlých změn v katolickém rituálu a praxi - mimo jiné umožnil, aby se mše sloužila v lidovém jazyce.
Frakce katolíků, kteří se kvůli II. vatikánskému koncilu domnívali, že latinská mše musí být zachována, nyní musí kněží, aby mohli používat latinskou mši, získat povolení od místního biskupa, který se také musí ujistit, že ti, kdo používají latinskou mši, přijímají závěry II. Koncilu. Jak tak sleduji (a přiznám se, že i podporuji) zatím jen částečně úspěšnou snahu Jihočechů o to, aby měli možnost chodit v neděli na mši podle misálu bl. Jana XXIII. (tzv. tridentskou mši), opakovaně si kladu otázku, na kterou marně hledám odpověď.
Nemohu se zbavit dojmu, že určité klíčové části duchovenstva v českobudějovické diecézi má už jen z představy, že by se na území diecéze vyskytovala pravidelně sloužená a dobře dostupná tridentská latinská mše, přímo panickou hrůzu. Je to zvláštní. NOM byl přece zaveden se zdůvodněním, že jde o mši hezčí, modernější, bližší dnešnímu světu a dnešním věřícím. To se do omrzení opakovalo a opakuje. Je tedy otázkou, proč se někteří duchovní tolik bojí něčeho, co je na základě toho, co sami říkají (a čemu by tedy měli i věřit), prakticky vyloučeno?
A konec konců, i kdyby se ukázalo, že se reforma tak úplně nepovedla, a NOM není tak dobrý, in a konkurenceschopný, jak si představovali/představují, je logické mít z toho nějaké trauma? Proč mají strach nechat si věřící vybrat?
P. Co si máme myslet o posledním dokumentu Benedikta XVI. navracejícího latinskou Mši? Je možné, že jste již zaslechli od svých přátel nebo příbuzných: „Tak už jste konečně spokojeni? Máte zpátky svou latinskou mši. Vždyť to, že vám chyběla, byl důvodem toho, že jste byli v minulých letech tak neklidní?“ Inu, ano … i ne.
Samozřejmě byli jsme znechuceni novou mší - Novus Ordo - a proto sloužíme i v tomto chrámu přesvatou oběť Mše svaté a právě proto také mnozí z vás přijíždějí ze vzdálených míst, aby se zúčastnili této tridentské, latinské Mše (název tridentská latinská mše pochází od slova Trident a vztahuje se na autentickou latinskou Mši slouženou z římského Misálu papeže sv. Katolíci ve většině tradičních katolických skupin, které se začaly objevovat po celém světě v sedmdesátých letech 20. století, se v nich scházeli a sdíleli názor, že mše podle Novus Ordo je svatokrádežná nebo i neplatná. Zatímco tridentská mše, latinská čili pravá skutečná Mše musí být zachována za každou cenu.
Krátce poté začali být zakládány semináře, které měly vychovávat kněze s cílem zachovat pro budoucí pokolení skutečnou mši a svátosti. Po všechna tato léta, kdy „nelegální“ tridentská latinská Mše byla sloužena v pronajímaných místnostech, hotelových salóncích, konferenčních nebo soukromých prostorách byla Církev znovu zahnána do „katakomb“. Pokud jsme se mohli účastnit skutečné mše sv. V průběhu posledních čtyř desetiletí se katolické tradiční hnutí rozrostlo na některých místech ve světě do takových rozměrů, že tam došlo k celkovému odmítnutí nového náboženství a slouží se tam výlučně latinská mše sv.
A dnes, nová, pokoncilní církev, církev II vatikánského koncilu říká po 40 letech, že se latinská Mše vrátila. Navzdory tomu však musíme odpovědět našim přátelům a příbuzným: „Ne, nejsme z toho důvodu šťastni“. Motu proprio Benedikta XVI vyhlášené 7. července 2007 tvrdí zcela jasně, že Novus Ordo, nová „Mše“ Pavla VI je „řádným vyjádřením způsobu modlitby Církve katolické“ - jinými slovy, Novus Ordo zůstává základní „Mší“ pokoncilní církve. Nyní vedle této pobožnosti „Večeře Páně“ Benedikt povoluje latinskou Mši.
V některých částech světa byl průlom výraznější. Některé instituty a farnosti usilovaly o široké svobody v obřadech, a proto vznikaly semináře pro duchovní sloužící podle tradice. Papež Benedikt XVI. v kroku k dialogu uznal jisté výhody obou ritů a zdůraznil kontinuitu mezi tradicí a současností.
V roce 1962 Jan XXIII vydal nový misál, ve kterém do kánonu Mše bylo vloženo jméno sv. Josefa. Je možné, že jste si tehdy mysleli, že je to dobrá věc. Pomůže nám, když si na tomto místě připomeneme, že v roce 1815 existovalo mezi duchovenstvem a laiky hnutí ve věci umístění jména sv. Josefa do kánonu. Byly zasílány stovky tisíc peticí do Říma, avšak Posvátná Kongregace pro obřady a Božský kult vždy rozhodně trvala na odmítnutí této prosby.
„Tak veliká je starost Církve o zabránění zavádění inovací do této části Mše“ - zpochybnění inovací se objevovalo již dlouho. Kánon mše sv. je tak posvátný, že od dob papeže svatého Řehoře Velikého v šestém století v něm nebyly provedeny žádné změny, až teprve Jan XXIII ho změnil. Změny uskutečněné papežem svatým Řehořem Velikým měly druhořadý charakter.
Ale současně s misálem z roku 1962 se objevil nový kalendář, který degradoval nebo odstranil velké množství svatých nebo svátků. Dodatečně zavedli modernisté do Mše ještě více změn. Bylo odstraněno Confiteor před sv. přijímáním, stejně jako poslední evangelium či modlitby Lva XIII. V roce 1984 Jan Pavel II. povolil sloužení indultní mše, avšak za jistých podmínek a s povolením biskupa.
Dekret Benedikta povoluje nyní sloužení téže indultní mše každému knězi, ve vhodný čas bez zvláštního povolení. Ale to není tridentská mše, mše všech věků, neměnná mše předaná nám skrze samotného Pána Ježíše a kodifikovaná před více než 500 lety skrze papeže sv. Pia V! A proto, nevrátila se skutečná latinská Mše, ale pouze zničená a znetvořená verze Jana XXIII (známá jako indultní mše).
Mediální zprávy a dokonce pseudo-tradicionalisté nám ukazují mylný obraz situace. Navzdory tomu, že neocírkev má nyní již dvě mše, Benedikt klade důraz na to, že jde jen o jeden ritus používaný dvěma způsoby - nazývaný „dvojí užití jednoho a téhož ritu“. Motu proprio Benedikta povoluje rovněž kněžím modlit se breviář z r. 1962 a používat starý ritus při udílení svátosti křtu, manželství, zpovědi a „posledního pomazání“.
Co znamená to vše v praxi pro diecéze a farnosti? Chtějí, aby se lidé mohli setkávat s tradiční liturgií, avšak nové normy a dopisy od Vatikánu vyžadují, aby bylo vše sladěno s paprskem jednoty a koordinací s místními biskupy. Nyní tedy Benediktova rétorika klade důraz na „plnou jednotu“ a zároveň umožňuje zvláštní formu sloužení, která má své podmínky.
Po summu reformy II. vatikánského koncilu se katolická církev potýká s otázkou liturgické kontinuity, praxe a duchovní identity. Z pohledu kritiků je zpráva o „návratu latinské mše“ často prezentována jako návrat k plné tradici, zatímco samotný text dekretu ukazuje, že jde spíše o interpretaci a implementaci v rámci současné liturgie.
V současnosti je katolickou církví povoleno slavit mši svatou podle misálu Pia V. v poslední verzi vydání z roku 1962. Pokud tedy někdo přijde na mši svatou slavenou podle misálu Pia V., je to platný obřad a je možné zde přistoupit ke svatému přijímání. Ptá-li se někdo, zda je běžné preferovat tento ritus nad jinými, pak je třeba říci, že jde jen o mimořádnou formu slavení a je třeba se více soustředit na řádnou formu slavení podle misálu Pavla VI.
Současné postoje a debata o tradici a kontinuitě
Vatikán a různé vrstvy katolické elity nadále diskutují o tom, jak vyvažovat tradiční liturgii a moderní praxi. Papež František podepsal předpis, který dále ztěžuje konání latinské liturgie v tridentském ritu. Oznámil to kardinál Arthur Roche. Podle Vatikánu je nově vydaný dokument upřesněním papežského nařízení z roku 2021, jímž papež František silně omezil používání tridentské mše. Podle Associated Press je to potřetí, co papež zasáhl proti tridentské liturgii.
Omezování možnosti konat bohoslužbu v latině dlouhodobě kritizují konzervativnější představitelé katolické církve. Benedikt XVI. v Summorum Pontificum z roku 2007 jasně vyjádřil, že stará mše je mimořádná forma slavení a umožnil jí sloužit bez zvláštního povolení, zatímco František v roce 2021 zavedl opatření, která omezují její používání.
Historie ukazuje, že liturgie reaguje na kulturní změny a technologický rozvoj, a proto je nutné sledovat, jak se v praxi vyvažují tradice s požadavky současné církevní praxe. Co zůstává nezpochybnitelné je úcta k tradičním hodnotám, svěcením a kontinuitě obřadů, a to i v prostředí, kde se mše slouží podle moderního misálu i podle misálu Pia V.
tags: #tridentska #mse #obraceni #zidu