Kostel svatého Václava v Moravské Ostravě je jednou z nejstarších dochovaných staveb v regionu, která prošla několika zásadními proměnami od středověku po barokní úpravy a pozdnější rekonstrukce.
Středověká fáze a počátky kostela
Popisovaný kostel byl ve své původní středověké podobě zřejmě nejstarší sakrální stavbou na území dnešního Písku. Zjevné je, že musel vzniknout nejpozději před polovinou 13. století, pravděpodobně však již o několik desetiletí dříve. Z tohoto kostela zůstalo dodnes kompletně dochováno základové zdivo, takže víme, že jeho rozměry byly totožné s kostelem současným; nejasným zůstává jeho východní závěr, který byl buďto uzavřený přímo, nebo před východní stěnu předstupovala pouze mělká apsida.
Pro celé středověké období je s kostelem spojeno pouze několik písemných zpráv (první v roce 1378), z nichž však žádná neposkytuje bližší informace k jeho podobě. K radikální proměně podoby původního středověkého kostela došlo nejpravděpodobněji ve třicátých nebo na počátku čtyřicátých let 16. století, kdy byla zřejmě již zchátralá nebo silně poškozená stavba odbourána až na úroveň terénu a na původních základech byla vybudována zcela nová svatyně v goticko-renesančním stylu. Její vzhled lze rekonstruovat velmi přesně, neboť ve zdivu zůstala zachována v úplnosti dodnes. Půdorysně byl tento kostel, včetně věže, shodný s dnešním. Pouze na východě byl prodloužen o polygon závěru presbyteria.
Barokní proměny a zásadní změny v 17. století
Interiér kostela byl až do roku 1695 souvisle pokryt nástěnnými malbami. V roce 1695 byla zahájena barokní přestavba, která trvala do roku 1697. Projekt vypracoval a stavbu řídil hlubocký schwarzkernberský stavitel Giacomo Antonio de Maggi. I když vzhled původní stavby byl výrazně změněn, obvodové zdivo zůstalo kompletně zachováno a po odbourání korunní římsy bylo zvýšeno asi na dvojnásobek, což si vyžádalo zazdít veškeré okenní otvory s výjimkou výše položeného okna nad kruchtou.
V západní třetině lodi vyplnila prostor dřevěná kruchta, a do kostela se vstupovalo z vnějšku portálkem v jižní stěně. Věž zůstala v půdorysně současných rozměrech, byla však nižší. Venkovní podoba kostela je prostá a postrádá členění, s výjimkou bohatě profilované římsy a šambrán oken, které lemují jednoduché pásy. Jediným výraznějším architektonickým prvkem je kamenné ostění jižního vstupního portálu s bohatou dekorací z roku 1745, autorem návrhu je písecký řezbář Jan Chládek a realizace kameník Štěrba.
Západní průčelí je po stranách lemováno lisénami; ve střední ose průčelí dominuje obdélný vstupní portál, dveře jsou z roku 1892. V roce 1972 byla nad portálem obnovena omítka s textem. K opravám patří i leštěná kamenná deska s rytým letopočtem renovatum 1891 a výše v omítce letopočet 1840.
Věž, zvony a sakristie
U paty severní stěny lodi lze pozorovat středověké základové zdivo, které bylo využito při výdlažbě. K východní části severní strany lodi je připojena hranolová věž. Věž má soklový základ, římsa kolem koruny a vyšší věžní část se členěným architektonickým řešením; střecha má cibulovou báň s lucernou a korouhev s postavou sv. Václava na koni.
Ve zvonovém patře je dnešní zvon, nejstarší ve městě, ulitý roku 1546. Přízemí věže sloužilo jako sakristie až do roku 1726, kdy byla severní stěna věže prolomena novým portálkem. V roce 1713-1714 byla přistavěna věžička s vřetenovým schodištěm do prvního patra; kompletní ostění došlo až v roce 1745. Věk kostela je tedy spojen s vývojem věžní části i s návaznostmi na západní průčelí.
Interiér a výzdoba
Presbyterium i loď stavebně splývají. Presbyterium je odděleno párem výrazně vystupujících pilířů a klenebním pasem; valená klenba presbyteria končí polovinou klášterního vrchlíku s lunetami. Kněžiště dominují dřevěný hlavní oltář z dílny Josefa Krejčíka v neorenesančním stylu, pořízený roku 1892. Nápis na pravém boku potvrzuje dílenské působiště: Jos. Krejčík Praha 1892.
Před predellu stojí svatostánek s reliéfem Vítězný Beránek na knize uzavřené sedmi pečetěmi, nad nímž je baldachýn s podstavci a krucifixem. Retabulum je trojice nik zaklenutých konchou s mušlovým dekorem; v prostřední větší nikové místo zaujímá socha sv. Václava. Původní socha ze Krejčíkova díla byla v 90. letech 20. století nahrazena barokní plastikou sv. Václava z období kolem roku 1700, která sem byla přenesena z kaple sv. Janu v jiném kostele.
Na polopilíře obvodových zdí byly roku 2009 instalovány dřevěné plastiky sv. Prokopa a sv. Ludmily, přenesené z kaple sv. Marie v Příbrami. Vlevo od oltáře stojí sakrální socha sv. Prokopa, vpravo sv. Vojtěch; naproti ní je plastika sv. Ludmily a dále menší socha sv. Jana Nepomuckého. Kazatelna z Krejčíkovy dílny, neorenesanční, stojí po evangelní straně triumfálního oblouku; její tribunou je ozdobená s výšivkami a reliéfními kazetami s motivy obilí a vinné révy, s nápisy zastupujícími Ježíše Krista s evangelisty.
Obětní stůl byl upraven v roce 2004 a doplněn ambo, sedes a abaky, s reliéfními kazetami z hřbitovní kaple Nejsvětějšího Srdce Páně v Semicích. Do souboru od roku 2009 patří také plastiky sv. Prokopa a sv. Ludmily na severní straně presbyteria. Severní portál do sakristie má gotické jádro s žulovými stojkami, horní ostění je cihelné. Sakristie, umístěná v přízemí věže, má čtvercový půdorys a valenou půlkruhovou klenbu. Věže byla barokně vybavena a v roce 1739-1740 vyrobil dačický varhanář Václav Pantoček barokní varhany; jejich skříň zdobí řezbářské práce Josefa Chládkova díla z roku 1740 a restaurovány byly v roce 1892 firmou Mölzer z Tábora.
Nejsledovanější interiérovou náplní zůstávají goticko-renesanční prvky a malířská výzdoba stěn, která prošla několika etapami. Ve středověku byly stěny bosážně zdobeny, kolem poloviny 16. století však bylo bosážní výzdobě učiněno zadost změnou koncepce: stěny lodi pokryly malby s figurálními náměty; severní a jižní stěna presbyteria zůstala se zajímavým rámováním oken. Závěr presbyteria nese intuitivně střídmější orámování oken a abační výklenek je rámován balusterem. Monumentální malby východní části lodi sjednocovala iluzivní balustráda s přehozenou drapérií a damastovým vzorem. Jižní stěnu částečně vyplňuje výjev Zmrtvýchvstání Páně a votivní obraz s fragmentem nápisu 1561; severní stěna lodi nese výjev s Poslední večeří a zbytky obrazů byly restaurátorem doplněny, aby byly čitelné.
Současný stav interiéru zahrnuje i oltářní prostor se sochami a nástavcem, kruchtu s barokními varhanami a kropenkou u vchodu, která pochází z goticko-renesanční fáze 16. století.
| Období | Popis |
|---|---|
| Základové zdivo zachováno; původní východní závěr nejasný; vstup z jihu; kruchta a strop s prknem. | |
| 16. století | Proměna na goticko-renesanční svatyni; barokní proměny připravované. |
| Baroko (1695-1697) | Provedena barokní přestavba; obvodové zdivo zachováno; výška zdvižena; okna zazděna s výjimkou nad kruchtou. |
| 18. století | Věž upravena (1712-14); věžička s vřetenovým schodištěm (1745); portály a průčelí doplněny. |
Současný stav a význam pro region
Interiérové prvky kombinují goticko-renesanční i barokní vrstvy, což dělá z kostela důležitý dokument kulturního vývoje regionu. Zachované malířství a plastiky, stejně jako historicky cenné prvky, ukazují na kontinuitu sakrálního využití a architektonický vývoj od středověku až po novější rekonstrukce.
