Ve Zlaté Koruně tak u brány kláštera vznikl kostel sv. Markéty, který sloužil laickým návštěvníkům a personálu kláštera, kteří nemohli navštěvovat klášterní chrám, vyhrazený pouze řeholníkům. Klášterní tradice udávala, že šlo o nejstarší stavbu celého komplexu, současné bádání se zdá nasvědčovat tomu, že ke stavbě došlo v 70.-80. letech 14. století, nelze ale vyloučit, že šlo o náhradu starší stavby. Kostel byl roku 1420 těžce poškozen husity, k obnově došlo až koncem 15. století. Laická svatyně byla zrušena, část jejího zařízení byla odvezena do jiných kostelů v širším okolí (viz kostel Nejsvětější Trojice v Hodňově) a v budově byla zřízena textilní manufaktura, později nahrazená sirkárnou. Utilitární úpravy a požáry, způsobené těmito provozy, postupně objekt devastovaly a zbavovaly ho některých konstrukcí (klenby, většina presbytáře). Od roku 1902 do počátku 90. let 20. století sloužil bývalý kostel jako obytný dům, dnes je zcela prázdný.
16.5. 2010 Ivan Grisadle kol. Naproti kostelu sv. Prokopa, na druhé straně řeky Otavy, stojí městský kostel sv. Markéty. Byl postaven na ostrově mezi hlavním a vedlejším ramenem řeky Otavy. Pohled na kostel sv. Markéty vlevo a kostel sv. Ačkoli o to měšťané vždy v minulosti usilovali, kostel sv. Datum vzniku kostela sv. Markéty není přesně znám. Je doložen špitál sv. Markéty, uvedený na listině z roku 1318. U špitálu nepochybně stávala špitální kaple zasvěcená sv. Markétě. Zakladatelem špitálu byl zřejmě pan Bavor III. Ve 14. století byl u špitálu zřízen hřbitov, užívaný až do 16. století. Od 16. stol. převzal všechny pohřby hřbitov u kostela sv. Přestože byl kostel sv. Markéty pod patronátem řádu johanitů, konaly se zde utrakvistické bohoslužby, a to až do doby pobělohorské. Velký počet utrakvistů ve městě a poměrný blahobyt na konci 16. století vedly k přestavbě kostela do dnešní velikosti. Kostel byl postaven ve stylu pozdní gotiky s četnými renesančními prvky. V roce 1585 byl zvonařem Mikuášem Prachatickým ulit nový zvon sv. Markéta se znakem města. Po dokončení stavby zde byl zrušen hřbitov. socha sv. Kostel býval vyzdoben renesančními sgrafity. Na kostelní věži bývala cibulovitá střecha s ochozem a světničkou pro ponocného. V podstatě od počátku trpěl kostel nejen častými záplavami, ale také závažnými statickými poruchami. S těmi se potýká dodnes. V roce 1995 musel být kostel dokonce kvůli havarijnímu stavu ze dne na den uzavřen. Roku 2006 byl po 11-ti letech kostel znovu otevřen. Žehnání zvonu. V r. 2018 byl pořízen zvon sv. Jan Nepomucký (ladění d2, hmotnost 209 kg, průměr 71 cm), který požehnal na svátek patrona zvonu 16. 5. 2019 českobudějovický biskup Mons. ThDr. Vlastimil Kročil, Ph.D. Odlití financovali mnozí dárci z farnosti jako připomínku výročí zázraku záchrany Rozálie Hodánkové (1718), který byl použit pro svatořečení sv. Jana Nepomuckého, a taktéž na památku ustanovení kostela sv. Markéty kostelem farním.
Text byl sestaven s využitím materiálů Ing. arch. Mgr. Bc. Je doloženo, že prvním známým správcem farnosti v Jaroměřicích byl v roce 1326 jistý Čeněk. Kostel tedy provázel dějiny města už od samého začátku. Jaroměřičtí duchovní jsou často zmiňováni v papežských listinách (např. 10. října 1360 Konrád ze Znojma nebo z roku 1394 Jan ze Štítar, který získal od papeže právo přenosného oltáře). Další zmínka o místním kostele v papežských spisech je z roku 1400, kde je nejen zmiňováno, že kostel sv. Markéty je poutním kostelem, ale také je zde uděleno právo jaroměřickému faráři přizvat si pro udílení pokání o svátku světice a dva další dny na výpomoc šest eholních nebo světských kněží. Zpovědníci měli právo udílet pokání a rozhřešení v takovém rozsahu jako o poutích v kostele sv. Marka v Benátkách. Toto významné privilegium bylo v pozdějších stoletích zapomenuto. Také kostel sv. Markéty prošel řadou stavebních úprav. Na vedutě umístěné v zámku je viditelná stavební podoba, která vznikla za pánů z Lomnice, řadou změn prošel kostel také při velké přestavbě za Jana Antonína Questenberka. Nejvýznamnější a zároveň současná podoba kostela ovšem vznikla za života Jana Adama Questenberka. Tato barokní přestavba byla realizována téměř současně s přestavbou zámku v letech 1710 až 1739, kdy byl ještě ne zcela dokončený kostel vysvěcen. Na jeho vzniku se s největší pravděpodobností podílel, stejně jako na barokní přestavbě sousedícího zámku, Jakub Prandtauer. Iniciátorem přestavby byl již zmíněný hrabě Jan Adam z Questenberka, kterého k tomuto rozhodnutí vedly důvody praktické. V roce 1631 bylo totiž město, zámek i kostel jednak poničeny velkým požárem, druhým důvodem bylo estetické okouzlení barokní západoevropskou architekturou, se kterou se seznámil během své kavalírské cesty za poznáním. Kostel je klasicky východně situovaný, loď má tvar mírné elipsy, délka lodě je 20 metrů a šířka necelých 15 metrů. Na bocích lodi kostela vidíme dva boční oltáře. Oba dva oltářní obrazy znázorňují disputace (disputace o tajemství Nejsvětější trojice, disputace o tajemství Neposkvrněného Početl a namaloval je Innocenc Moscherosch, jsou opatřeny také sochařskou výzdobou. Většina soch v kostele je dílem dolnorakouského sochaře Kašpara Obera, který je také autorem sochařské výzdoby v zámeckém parku. Malé boční oltáře slouží jako relikviáře. Vlevo u předního oltáře stojí cínová křtitelnice, která je dílem jihlavského cínaře Lukáše z roku 1612. Kazatelna je postavena podle ustáleného vzoru ještě z období pozdní gotiky a renesance a vyřezal ji Jan Joachim Hitzendorf v roce 1698. Naproti kazatelně je mariánský oltář pocházející ze zámecké kaple v Maříži. Hlavní oltář chrámu je zasvěcen sv. Markétě, jejíž socha jako patronky kostela stojí za oltářem. V prvním patře lodi jsou kromě hlavního kůru vzadu ještě čtyři malé postranní kruchty, které sloužily zpěvákům. Na hlavní kůr byla umístěna kapela a na postranních kůrech byl rozmístěn sbor podle jednotlivých hlasů. Autorem freskové výzdoby v lodi kostela je malíř Karel František Tiipper. V cviklech pod první římsou jsou v přední části vymalovány čtyři evangelisté. V zadní části jsou na vyváženou namalováni čtyři církevní otcové. Mezi dvěma římsami je prostor nazývaný tambur, který má zvyšovat loď kostela. Alegorické postavy znázorné mezi okny představují osm blahoslavenství. Bylo obvyklé umisťovat výjevy i na klenbu. Většinou se na klenbách objevují výjevy odehrávající se v nebi.
- Historické období a vznik kostela v 70.-80. letech 14. století.
- Poškození husity v roce 1420 a následná obnova koncem 15. století.
- Proměny: z rušené laické svatyně až po barokní reinterpretaci 18. století.
- Renesanční sgrafity a barokní výzdoba s díly evropských mistrů.
- Současný stav a restaurátorské přístupy 20. a 21. století.
Tagy k vizuálům a doprovodnému obsahu:
