Historie stavby a rozvoje katedrály svatého Víta v Praze je úzce propojena s činností rodiny Parléřů, která zapsala své jméno do dějin evropské středověké architektury. Petr Parléř, povolaný Karlem IV. roku 1356 do Prahy, převzal řízení dostavby katedrály svatého Víta a uvedl do života řadu inovací, které přetrvaly po staletí. Narodil se kolem roku 1333 ve Švábském Gmündu (případně v Kolíně nad Rýnem) v rodině významných stavitelů a sochařů a jeho jméno Parléř (Parler) je pojivem mezi různými evropskými díly stejné dílny. Jeho otec Heinrich Parléř starší pracoval na stavbách v Basileji, Norimberku, Vídni a Ulmu a v Kolíně nad Rýnem; největší proslulost získal díky činnosti v Gmündu a Frauenkirche v Norimberku.
Parléř byl povolán do Prahy, aby převzal stavbu katedrály po zesnulém Matyášovi z Arrasu a začal uplatňovat svůj paralelní styl: síťové žebrové klenby, ochozy kaplí a dynamický prostor. Svatý Vít byl projektován jako trojlodní chrám s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí; kaple svatého Václava nad hrobem světce byla zaklenuta do klenby hvězdicového typu a její podpory posunuty ze rohů místnosti k třetinám stěn a korunovány komorou pro korunovační klenoty. Parléř rozvinul také projekty pro Všech svatých v Praze a pro dnes známý Karlův most se staroměstskou věží.
Ve středních Čechách Parléřův rod působil po celé Evropě: v Kolíně postavil chrám sv. Bartoloměje, podílel se na návrhu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a jeho dílny vlastnily hutě v Basileji, Norimberku, Vídni i Ulmu. Hned od počátku stavěl v Praze a jeho práce se stala vzorem pro gotické architektury střední Evropy. V katedrále sv. Víta využil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu parléřovského typu a vytvořil tak díky své invenci architektonický rukopis, který dodnes vymezuje kolínský chrám i další stavby.
Práce Parléře v chrámu sv. Víta pokračovaly po jeho smrti roku 1399 ještě několik let, ale husitské války a další historické otřesy postupně oslabily zájem o chrám. Definitivní dokončení stavby se podařilo až na přelomu 19. a 20. století, kdy Svatovítská jednota zahájila rekonstrukci podle plánů Josefa Mockera a následného navázání Milana Hilberta. Roku 1929 dostala katedrála dnešní podobu a byla vysvěcena. Od roku 1997 má oficiální název katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Nejvýznamnějším dílem Parléřů zůstává gotický chrám sv. Víta na Pražském hradě, avšak jejich vliv je patrný i na dalších místech. Katedrála sv. Bartoloměje v Kolíně a kostel sv. Barbory v Kutné Hoře - podle některých autorů - sloužily jako důležitá centra parléřovské gotiky. V Kolíně byl stavitelé Parléřovy rodiny a Karel IV. spojeni s projektem vysokého chóru a se syntézou hořejších a spodních architektonických prvků.
Stavební vývoj Prahy a okolí je tedy výsledkem spolupráce mnoha mistrů z rodiny Parléřů a jejich spolupracovníků. Nejstarší Johann Parléř starší působil v různých městech jako stavitel, jeho synové Jan, Václav a Mikuláš pokračovali ve dceřinících projektech - Jan pracoval na katedrále sv. Víta a později na kostele sv. Barbory v Kutné Hoře; Václav se podílel na stavbě katedrály sv. Štěpána ve Vídni a Mikuláš působil jako duchovní a univerzitní mistr. Petr Parléř, nejvýznamnější z rodu, zůstal tváří středoevropské gotiky a jeho dílo zůstává ikonou této epochy.
Chrám sv. Víta si zachovává původní raně gotickou podobu západního průčelí s dvěma štíhlými věžemi, které vynášejí dominu nad panoramatem Prahy. Základní kámen k dostavbě trojlodí položil Karel IV., a jeho vláda a mecenášství přispěly k tomu, že gotická architektura v Čechách nabyla světového významu. V blízkosti Sedlce a Kutné Hory lze sledovat podobná legado Parléřů i v jiných sakrálních stavbách a v ukázkách středověké architektury v Německu.
