Václav III. stál teprve na prahu dospělosti, když se stal dalším českým králem z rodu Přemyslovců po svém otci Václavu II.
Ten svému synovi zajistil hned tři královské koruny, českou, polskou a uherskou.
Právě během tažení do Polska, kam jel obhájit svou korunu, byl ve čtvrtek 4.
Premyslovci stáli v počátcích české státnosti a vládli nejprve nad územím Prahy a jejího blízkého okolí.
Během následujících tří století svá území úspěšně rozšiřovali a dařila se jim také sňatková politika.
Odkud Přemyslovci na území dnešního Středočeského kraje včetně Prahy přišli, historikové nevědí.
Jedna teorie říká, že snad byli potomky Vikingů či Normanů, druhá zase, že šlo o Slovany z východu, možná z Moravy.
Každopádně v jejich genech kolovala touha dobývat a vládnout.
V pořadu Historie Plus uslyšíte reportáž z Olomouce, z míst, kde byl podle nejnovějších archeologických průzkumů zabit Václav III.
Rodové jméno jim v 19. století přisoudil až tvůrce našich starších dějin, historik František Palacký.
Ve středověku totiž nebyla příslušnost ke konkrétní dynastii rozhodující, podstatné bylo místo v mocenské hierarchii a mužský předek.
Václav bylo skutečně dynastické jméno, které se u jiných šlechtických rodů nevyskytuje z úcty k rodině královské.
Kníže Václav, zavražděný 28. září 935 bratrem Boleslavem, je zemským patronem a nejznámějším nositelem tohoto jména.
Následují další knížata a králové zapsaní v historii různým způsobem.
Poté, co k ní v Olomouci došlo, bylo jeho tělo uloženo do románské krypty katedrály svatého Václava vedle domu kapitulního děkana na stejnojmenném náměstí.
Trvalo 20 let, než bylo převezeno do Prahy.
Pamětní deska.
Čtyři roky po vraždě se vdává Václavova mladší sestra Eliška za lucemburského hraběte Jana ve Špýru, syna císaře Jindřicha VII. a budoucího českého a krátce také polského krále.
Náš státnický začátek orámovaný vládou Přemyslovců byl obdobím, k němuž máme tendence se vracet.
A jak napsal již zesnulý historik Dušan Třeštík, pohybujeme se stále na živém smetišti dějin.
„Lidé se k tomuto smetišti vztahují, používají pohozených zlomků dějin druhotně jako nářadí, které jim pomáhá, aby se vyznali ve svém vlastním světě.
Podstatné na tomto chaotickém procesu nejspíš je, že ti, kteří bloudí, se nakonec nějak shodnou a sbírají totéž, takže ve výsledku o náhodu nejde, dává to smysl.
Na webu pracujeme s cookies a osobními údaji, mimo jiné pomocí Google nástrojů.
Václav III. byl český král z rodu Přemyslovců, který vládl v letech 1305-1306 a krátce předtím vystupoval i jako uherský král.
Jeho panování bylo velmi krátké, přesto zasáhl do sporů ve střední Evropě.
Václav III. (1305-1306) byl jediným synem Václava II. a Jitky Habsburské.
Už za života otce se ocitl v centru dynastických plánů, které měly posílit přemyslovský vliv v regionu.
Roku 1300 byl v Uhrách korunován jako Ladislav V. (v tehdejší praxi šlo o snahu udržet nárok Přemyslovců na uherský trůn), avšak uherské poměry byly mimořádně nestabilní.
Po smrti Václava II. roku 1305 Václav III. nastoupil na český trůn.
Dobové zprávy někdy líčí Václava III. V zahraniční politice se pokusil uvolnit napětí s římskoněmeckým králem Albrechtem I. Habsburským.
V rámci dohody se vzdal části západních území (v pramenech bývá zmiňováno Chebsko, Plisensko a Míšeňsko), aby získal prostor pro řešení naléhavějších problémů na severovýchodě.
Právě polský směr měl pro něj zásadní význam.
Václav III. posiloval své vazby s tamními mocenskými hráči i sňatkovou politikou: oženil se s Violou Těšínskou z piastovské dynastie.
Zároveň uzavřel spojenectví s Řádem německých rytířů, což mělo pomoci v chystaném polském tažení.
Osudový zlom přišel v létě 1306.
Když mladý král připravoval vojsko k polskému tažení, byl 4. srpna 1306 v Olomouci zavražděn najatým vrahem.
Stalo se tak ještě před jeho českou korunovací v tradičním obřadním smyslu, a především dříve, než mohl své plány uvést do praxe.
Kdo a v čím zájmu vraždu zorganizoval, se nikdy nepodařilo spolehlivě prokázat.
Smrt Václava III.
Mince Václava III.
V numismatice je Václav III. specifický tím, že české mince, které by bylo možné bezpečně označit jako jeho ražby, nejsou známy.
Krátká doba vlády a politická nejistota zřejmě nepřály vzniku jednoznačně doložené české emise.
V souvislosti s jeho uherským působením se uvádějí drobné ražby z uherských mincoven, typově označované jako uherské oboly (někdy též uherské denáry), které bývají popisovány jako mince bez opisu s královským portrétem.
I zde je však při určování rozhodující odborný kontext, protože raně 14.
Pro sběratele a zájemce o dějiny peněz proto Václav III.
Smrtí Václava III. v jeho sedmnácti letech vymřel rod Přemyslovců po meči, resp. žil jeden muž z Přemyslovského rodu, ale byl to levoboček Přemysla Otakara II.
Václav II. měl kromě syna Václava (III.) i další potomky - Annu, manželku Jindřicha Korutanského, Elišku, která byla dosud svobodná, mladší Markétu, ženu Boleslava III. Lehničkého, a malou Anežku.
Prvním z kandidátů na nového krále, který byl volen na volebním sněmu, byl manžel Václavovy dcery Anny, Jindřich Korutanský.
O český trůn se však přihlásil rovněž Rudolf Habsburský, syn císaře Albrechta Habsburského.
Císař si činil nároky na trůn pro svého syna a jeho kandidaturu přijel podpořit v čele sebraného převážně německého vojska.
Na znamení potvrzení své volby za českého krále se Rudolf oženil s Eliškou Rejčkou, vdovou po Václavu II.
Na český trůn usedl 16. října 1306.
Rudolf byl považován za šetrného a rázem zatrhl všechny bohatýrské manýry tehdejší šlechty („král kaše“).
Snad proto se proti němu část šlechty obrátila, což se mu stalo osudné - při výpravě proti vzbouřivšímu se panu Bavoru ze Strakonic, při obléhání Horaždovic, dostal těžkou únavu.
Rudolf Habsburský zemřel ve věku 25 let.
2 Jindřich Korutanský (1265? - 2.
Po Rudolfově smrti vešel s patřičnou slávou do Prahy Jindřich Korutanský a byl jmenován za krále.
Zanedlouho poté se však ukázalo, že rozhodností, která by mezi vlastnosti panovníka jistě patřit měla, Jindřich rozhodně neoplýval.
Roku 1308 usedl na říšský královský trůn Jindřich VII. z rodu Lucemburků.
To vedlo v českých šlechtických kruzích k úvahám o sesazení nerozhodného Jindřicha Korutanského a zvolení za krále Jana, syna Jindřicha Lucemburského.
Úvahy byly o to více posíleny, když se 1. září 1310 Jan oženil s Eliškou zvanou Přemyslovna, dcerou Václava II.
Archiv české Budějovice: Václav III.
Brněnský medievista Karel Maráz se již v několika dřívějších studiích věnoval osobnosti posledního krále z rodu Přemyslova, Václava III.
Kniha vyšla jako první svazek nové edice Koruna, v níž by měly vycházet životopisy českých králů a královen.
Původně byla zamýšlena k sedmistému výročí královy násilné smrti, ale vyšla až o rok později.
Václav III. byl ve starších pracích líčen převážně negativně jako panovník, který se nechal lehce zmanipulovat svým okolím.
Historici vycházeli hlavně ze zpráv Zbraslavské kroniky, kterou i Maráz velice často a někdy snad až „zbytečně“ dlouze cituje.
Autor správně poznamenává, že se u osobnosti Václava III. věnovala většina historiků více okolnostem jeho smrti, než jeho životu.
Byl jen panovníkem, jehož smrtí vymřeli vládnoucí Přemyslovci po meči.
Samotný králův "životopis" záleží z velké části na interpretaci dochovaných pramenů.
Protože byl Václav III. Maráz postupuje chronologicky, jak je zatím u většiny biografií českých panovníků běžné, i když existují výjimky.
Autor naznačuje vývoj českého státu za posledních Přemyslovců.
Vyzvedává osobnost Václavova otce, předposledního přemyslovského krále Václava II.
Věnuje se také šlechtě a plynule přechází k městům, která ve 13. století zaznamenala velký rozmach.
Ze života samotného Václava III. vyzvedává několik podstatných "kapitol".
Popisuje jeho trnitou cestu za uherskou korunou, která končí útěkem a návratem zpět do Čech.
Autor se pokusil zhodnotit Václavovu uherskou vládu, která ale nebyla samostatná, jelikož vládl pod silným vlivem otcových rádců.
Po smrti svého otce, když se stal českým a polským králem, dostal se mladý panovník do svízelné situace.
Maráz se věnuje i Václavovu rodinnému životu, zejména sňatku s Violou Těšínskou.
Dále zpochybňuje na základě studia listin, které se dochovaly z období Václavovy vlády, pravdivost zpráv Zbraslavské kroniky o vlivu, který měli na mladého krále synové českých šlechticů, kteří na něm měli vymámit velké majetky.
Došel k závěru, že žádná listina nedosvědčuje, že by mladý král bezmyšlenkovitě rozdával majetek.
Nejvíce prostoru věnuje Maráz králově smrti.
Zaobírá se místem vraždy, osobou vraha a nakonec samotným činem.
Probírá postupně jednotlivé písemné prameny (Zbraslavská kronika, nekrologium olomoucké metropolitní kapituly, Kronika tak řečeného Dalimila) a vyhodnocuje jejich informace, z nichž skládá mozaiku celého příběhu.
Samotný "životopis" tvoří asi tři pětiny knihy, zbytek pak rozsáhlý poznámkový aparát, hutný hlavně latinským zněním citovaných pasáží ze Zbraslavské kroniky.
Celkově vzato je nutné poopravit si obraz Václava III., jak nám jej předložila Zbraslavská kronika a starší česká historiografie.
Už těžko se asi podaří zbavit Václava nálepky panovníka, kterému jeho otec "umetal" cestičku k trůnu.
Sám Václav doplatil podobně jako Václav IV. Lucemburský na fakt, že byl, a to nejen v dobových písemných pramenech, srovnáván se svým úspěšným otcem.
Karel Maráz svůj úkol napsat první "životopis" posledního přemyslovského krále "splnil".
Shrnul výsledky dosavadního bádání, které pak doplnil o několik zajímavých postřehů.
Marázova kniha tak může být vhodným doplňkem nedávno vyšlé monografie o Václavu II.
Karel Maráz, Václav III.
Vítej každý nový příchozí.
„Šlechtická garda (“Noblegarda”) tvořila v letech 1813-1814 osobní gardu rakouského císaře Františka I., která byla rekrutována v českých zemích.
Po porážce Napoleona I. v bitvě u Lipska doprovodila a chránila skupina 38 českých šlechticů císaře během jeho tažení na Paříž.
Na památku tohoto tažení byl zřízen a 3. května 1814 jednorázově udělen všem 38 gardistům Český šlechtický kříž.
Členové gardy ve slavnostních stejnokrojích s epoletami s českým lvem se zúčastnili také korunovace Ferdinanda V.
PROČ. JAK. Václav II. *
13. 7. Václav III. *
6. 10.1289 Praha †4.
Václav III. - potomek sv. Ludmily ve 14. Václav III., český, polský a uherský král z rodu Přemyslovců, poslední Přemyslovec na českém královském trůnu.
Ve dvanácti letech je korunován uherským králem jako Ladislav V. Uhry, však musí opustit v roce 1304 a vzdát se trůnu ve prospěch Karla Roberta I. z Anjou.
V českých zemích je Václav III. po smrti svého otce v roce 1305 uznán za českého krále, zároveň dědí i trůn polský.
Jako český král se vydává do Polska, kde chce zakročit proti povstání Vladislava Lokietka, který usiluje o polskou královskou korunu.
Během příprav tažení je pak 4. srpna roku 1306 Václav III., poslední Přemyslovský panovník na českém trůnu, zavražděn neznámým vrahem.
