Královská oratoř a její okolí představují jednu z klíčových architektonických a historických vrstev katedrály svatého Martina v Bratislavě, která nese stopy raného středověku i pozdějších přestaveb. Tato část chrámu, propojující oratoř s Starým královským palácem Pražského hradu v jiném kontextu, ale svou funkčností a symbolikou odráží podobné principy i v Bratislavě a je významným svědectvím o vztahu církevní moci a panovnického dvora.
V dolních a bočních částech kapitoly se nachází boční vchod do katedrály. Původní vstupní dveře byly po velkém požáru z roku 1541 nahrazeny novými; vnější plocha dnešních ranně barokních dveří z mořeného dubu je zdobena řezanými reliéfy a nad nimi pak monogramy Krista a Panny Marie s letopočtem 1629, a zcela nahoře F II (Ferdinand II.).
Královská oratoř z let 1490-1493 je dílem huti královského kameníka Hanse Spiesse (mistr Hanuš); někdy se uvádí i autorství z okruhu Matyáše Rejska nebo Beneše z Loun. Oratoř je zbudovaná na kamenné klenbě a její přední část výrazně vystupuje do prostoru ochozu. Žebra i plochy jsou ornamentálně tesány, ve vrcholech svázané silnými provazy; dýcha zde samonosná konstrukce a vizuální dynamika.
Dalším charakteristickým prvkem je visutý svorník, ukončený královskou korunou a náporem znaků českého lva, svatováclavské orlice a králova monogramu „W“. Na zábradlí oratoře visí ková mříž s výzdobou a znaky zemských štítů, vyjadřující země České koruny a jejich panovnické vazby.
Stěny a klenba nad oratoří patří k nejstarším částem katedrály, které vybudoval první stavitel Matyáš z Arrasu (+1352). Oratoř je zasazena do arrasovského věnce kaplí okolo chóru. Povrch zábradlí je částečně původní, část levé strany byla v roce 1878 nahrazena dřevěnou rekonstrukcí a natřena, zatímco pravá a středová část zůstaly kamenné.
V roce 1630 Císař Ferdinand II. dal do oratoře vestavět dřevěnou prosklenou lóži, později rozšířenou o pavlačový typ nad sousedními kaplemi. Nástavby nad kaplemi byly roce 1868-1869 odstraněny a nadále existující arkýř byl doplněn. Protože při dostavbě chrámu došlo k vyřazení dřevěné galerie a poškozené architektury, byla v roce 1870 zazděna cesta mezi oratoří a kaplí svatého Kříže a v polovině 19. století došlo k dalším úpravám.
Královská oratoř nebyla dosud veřejnosti přístupná; moderní rekonstrukce a polychromie byly dokončeny až později. Dvě sochy kutnohorských havířů z Braunovy dílny (1721-1725) visí na pilířích okolo oratoře, drží kahance a jsou obráceny k náhrobku svatého Jana Nepomuckého.
Na východní stěně visel kříž s Kristovým tělem, řezaný z lipového dřeva a polychromovaný, pocházející z období před 15. stoletím; detailní řezba odhaluje anatomické propracování - nahá těla, svaly a žíly, které svědčí o mistrné práci mistra z okruhu Týnské kalvárie. Potřeba nového kříže souvisí s obdobím po návratu Svatovítské kapituly z Žitavy do Prahy po ukončení husitských bouří a s obnovou vybavení interiéru katedrály.
V prostoru oratoře se také nacházejí dvě figury havířů, které drží v rukou kahance a obráceny jsou k hrobce sv. Jana Nepomuckého; tyto sochy byly vytesány v dřevořezbářské dílně braunovského období a jsou zlacené a polychromované.
Most spojuje oratoř se Starým královským palácem a pochází z původního mostu z roku 1492; dnes z něj zbývají jen dva hlavní prvky - oblouk a středový pilíř. Původní kružby a kamenné prvky byly doplněny o dřevěnou konstrukci a omítku v průběhu 18. století; vrata a dveře do tohoto prostoru byly upravovány dle potřeb časů.
Práce na dostavbě katedrály během 19. století zahrnovaly odstranění dřevěné galerie a nástavby nad valdštejnskou kaplí, zazdění průchodů a doplnění chybějících částí kamenného zábradlí. V roce 1882 byla postavena nová císařská lóže, z roku 1884 dokončena její polychromie a zlacení; sochy ve výklencích dodal řezbář Eduard Veselý.
Královská oratoř je součástí širšího kontextu katedrály, která v ní odráží složité vrstvy gotiky, renesance a baroka. Její historie ilustruje spojenectví královské moci s církevní vechově a ukazuje, jak se architektura mění v průběhu staletí, když se městský a duchovní život propojují s reprezentací vládnoucích vrstev.
- Stavby gotické jádro a první architektonické struktury, vybudované Matyášem z Arrasu.
- Vliv Vladislava II. Jagellonského a znaky na ornamentálním zábradlí.
- Renesanční a barokní zásahy, včetně císařské lóže a polychromie.
- Propojení oratoře s palácem a vzhled krytého můstku jako součást veřejného prostoru a soukromé bohoslužby.
- Restaurování a dokumentace historických detailů v 20. století.
V dnešní době zůstává katedrála svatého Martina centrálním bodem duchovního života a důležitým turistickým cílem Bratislavy, kde gotické jádro doplněné barokními prvky ukazuje vrstvy architektury a vlivu, které formovaly veřejný prostor města.