Arciděkanský chrám svatého Bartoloměje v Kolíně: kronika gotické perly a její proměny

chrám sv. Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje v Kolíně je jednou z nejvýznamnějších stavebních památek Čech, neboť se jedná o architektonicky ojedinělou stavbu, která nemá v našem prostředí analogii. Národní kulturní památka. Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje je dokladem významu a bohatství královského města Kolína, které si mohlo dovolit finančně podporovat takto nákladný projekt. Navíc je dokladem zájmu českých panovníků o město Kolín, neboť zakladatelem a prvním stavebníkem chrámu byl král Přemysl Otakar II. a vlastní stavbu provedla přemyslovská královská dvorská huť, která plně vycházela ze soudobých saských, duryňských a severofrancouzských vzorů. Druhým stavebníkem chrámu byl král a římský císař Karel IV. a vlastní stavbu projektoval a vedl nejvýznamnější královský stavitel Petr Parléř. Vlastní stavba pak vnikla na místě, kde zřejmě již v 11. století existoval románský kostelík neznámé podoby, z něhož se ale dochoval pozoruhodný románský náhrobník uvnitř dnešní stavby a stavební prvky zazděné do dnešní stavby chrámu.

I. etapa výstavby

Počátky stavby spadají 60. let 13. století, tedy do doby krátce po založení města. V tomto období byl založen trojchórový stupňovitý závěr, přičemž hlavní chór byl obdélný, pravoúhle uzavřený a oba boční chóry byly krátké, trojboce uzavřené a nižší, než chór hlavní. Pod chórem se nacházela krypta s oltářem sv. Ducha, její polohu ale již dnes nelze určit. V této etapě také byly vztyčeny obvodové zdi síňového trojlodí s oběma severními portály a hlavním portálem v západní stěně. Otevřena zůstává otázka časového zařazení pěti párů zděných opěráků trojlodí, neboť původní byly v letech 1904-11 do základů zbořeny a nahrazeny novými; není tedy zřejmé, zda vznikly v této etapě výstavby, nebo až v etapě při zaklenutí lodi. Na konci první etapy byl kostel již i zastřešen.

II. etapa výstavby

V poslední čtvrtině 13. století po krátké přestávce v období zmatků po smrti krále Přemysla Otakara II. pokračovala stavba zaklenutím trojlodí, ovšem v poněkud pozměněné podobě, než bylo původně plánováno, a dokončením štíhlých osmibokých věží po stranách západního průčelí. Lze konstatovat, že chrám byl na konci 80. let 13. století v podstatě dokončený.

III. etapa výstavby

V 1. čtvrtině 14. století byl ubourán jižní chór a na jeho místě vznikla jižní boční kaple s polygonálním závěrem. K tomuto období se vztahuje zápis v tzv. Pabičkově kronice, kde se zmiňuje letopočet 1313 nebo 1315 jako datum založení chrámu králem Janem Lucemburským - v tomto období tedy zřejmě probíhala nějaká dnes již neznámá stavební činnost na chrámu. V roce 1349 byl chrám poškozen při požáru města a toto poškození bylo impulzem k další stavební činnosti.

IV. etapa výstavby

K obnově chrámu byl povolán dvorní architekt Petr Parléř, který 20. ledna 1360 zahájil za účasti císaře Karla IV. výstavbu nového katedrálního chóru, který vycházel ze vzoru kostela sv. Kříže ve švábském Gmündu, budovaného od roku 1351 Petrovým otcem Jindřichem Parléřem. Je zcela pravděpodobné, že Parléř zamýšlel přestavět postupně celý kostel až k západnímu průčelí, k čemuž však nedošlo. Nejprve byl vystavěn věnec ochozových kaplí mimo zatím stojící, původní, závěr chrámu, který nepochybně stál ještě v roce 1368. V roce 1378 již stavba chrámového závěru pokročila natolik, že mohl být vysvěcen. Vrcholně gotické úpravy kostela, podporované bohatými kolínskými měšťany, však pokračovaly i po tomto datu. Roku 1388 se zde připomíná Parléřův zeť, kameník Michal, v roce 1398 kameník Myrklaus. Před rokem 1400 pak byly ještě dokončeny chórové kaple a rozšířena okna trojlodí a severní věže. K jižní boční lodi byla na počátku 15. století přistavěna kaple Panny Marie, dnes zvaná Kokovská, která již s působením parléřovské stavební huti nijak nesouvisí. Po obsazení města Pražany na jaře roku 1421 byli Kolínští přinuceni přistoupit ke Čtyřem artikulům pražským a po husitské reformaci se kostel sv. Bartoloměje stává na téměř 200 let utrakvistickou svatyní. V tomto období byl kostel jen nejnutněji opravován a tak jedinou významnější událostí bylo pořízení slavného zvonu „Vůžan“ v roce 1442 a následné propojení obou věží dřevěným můstkem. V roce 1622 byl po zahájení protireformace vypovězen z Kolína poslední protestantský děkan Jiří Chiliades a jeho místo zaujal katolický kněz Jan Glodomaster. Během třicetileté války byl chrám vyloupen a poškozen švédským vojskem; nakonec chrám opět vyhořel v roce 1796. Obnovy se ujal až po roce 1848 významný farář a v roce 1878 byla ustanovena Jednota pro opravu chrámu, která v roce 1881 zadala architekta Josefa Mockera vypracování plánů na obnovu. Rekonstrukce probíhala postupně a byla dokončena v letech 1904-1910 podle změněných plánů Ludvíka Lablera. Dne 2. října 1910 byl chrám znovu vysvěcen, a drobné práce pokračovaly v roce 1911. V roce 1945 unikla severní stěna bombardování, ale poškozeny byly vitráže. Do roku 1963 proběhly další opravy, a v roce 2014 byla zahájena generální rekonstrukce s první fází 2004-2015 a druhou fází 2020-2023, dokončenou slavnostní mší 17. prosince 2023.

Exteriér chrámu

Hlavní západní průčelí si z větší části uchovalo raně gotickou podobu z druhé poloviny 13. století a vrcholí dvojicí osmibokých věží vysokých 66 metrů. V ose průčelí je velké kruhové okno a vstupní portál s bohatou kamenosochařskou výzdobou, která byla poškozena požáry v letech 1349 a 1796. Severní a západní část areálu dnes reprezentují raně gotické i Parléřovy prvky; kostel má také Kokovskou kapli s názvem podle patrona Valentina Kokovského. Interiér chrámu si zachovává trojlodí s křížovou žebrovou klenbou, kde jsou unikátní reliéfy a ornamenty, včetně motivu tzv. Judensau na hlavici jednoho z pilířů a propletených draků na jiném pilíři.

Interiér a bohatství vybavení

Chrámové trojlodí si zachovalo původní podobu z konce 13. století. Hlavní chór je vysoký, lemovaný ochozem s kaplí a sakristií; v něm jsou obrazy evangelistů sv. Matouše a sv. Marka od Jana Macháčka (1843) a další oltáře. V chóru je gotická mříž s transkripcí Svatováclavského chorálu a unikátní mříž s nápěvem not a textací. Na kruchtě jsou varhany z roku 1801, modernizované a restaurované, s posledními úpravami v letech 2021-2024. Kokovská kaple obsahuje raně barokní oltář Panny Marie Bolestné a další sochy a malby z 17.-18. století. V západní části trojlodí je raně gotická hudební kruchta a sakristie s pokladnicí; banketní části orgánové skříňky byly několikrát restaurovány a doplněny o nové prvky.

Vnitřní bohatství zahrnuje malby ze 70. let 13. století, zbytky nástěnných maleb a fragmenty gotických vitráží, z nichž díky zrestaurování vznikly čtyři kusy, z nichž dva jsou uloženy v Národní galerii v Praze. Dřevěná mřížka oddělující Kokovskou kapli pochází z období kolem roku 1700 a v zazděném okně nad obloukem je umístěna socha sv. Terezie z Ávily z 2. poloviny 17. století.

Exteriér i interiér představují dynamický projev raně a vrcholně gotické architektury s pozoruhodnými prvky Parléřovy tvorby, które odlišují kolínský chrám od tehdejších evropských katedrál svou jemností, elegancí a bohatou symbolikou.

1. Historie zakládání a role panovníků v Kolíně.
2. Etapy výstavby a jejich charakteristiky.
3. Gotická výzdoba, reliéfy a symbolika v interiéru.
4. Obnova a rekonstrukce v 19. a 20. století.
5. Současný stav a význam pro kulturní dědictví Čech.

Venkovní průčelí a jeho detaily, věže vysoké 66 metrů a sdružené okno s kruhovým rozetovým prvkem zůstávají hlavními dominantami Kolína. Západní portál s bohatou kamenosochařskou výzdobou, historické i současné repliky, a původní kování dveří z 15. století dotvářejí obraz významného architektonického skvostu. Parléřův vysoký chór a jeho ochoz s kaplemi představují vrcholně gotický výraz, který odlišuje kolínský chrám od jiných katedrál v Evropě.

tags: #kolin #kostel #sv #bartolomeje #zevnitr