První křesťané byli většinou dospělí lidé, kteří se setkali s Bohem a uvěřili v něho. Proto sami požádali o křest. Součástí křtu byl i okamžik, kdy tito žadatelé vyznali před shromážděným společenstvím svou víru. V případě malých dětí je zřejmé, že nemají ještě duševní schopnosti na takové úrovni, aby mohly odpovědným způsobem vyznat víru. Setkáváme se však již na stránkách Bible s případy, kdy byl pokřtěn nejen žadatel, ale také „celý jeho dům“, čímž Řekové označovali všechny členy domácnosti včetně dětí.
Proto s důvěrou křtíme i děti, ale s důležitou podmínkou: Dítě ke křtu musí přivést rodiče, resp. jejich zákonní zástupci a ti také musejí dát záruku, že se vynasnaží vytvořit doma prostředí žité víry. Pak dítě s vysokou pravděpodobností vyroste v prostředí, v němž zcela přirozeně objeví základní křesťanské hodnoty i tolik důležitou praxi duchovního života. Jistě to není naprostá jistota, že dítě ve své dospělosti víru nakonec neodmítne. To nelze nijak pojistit a svoboda člověka tu hraje důležitou roli. Avšak každý rodič, ať chce či nikoli, vytváří určité typické prostředí výchovy a to zcela zásadně děti ovlivní.
Církev z této staletími ověřené zkušenosti vychází a požaduje, aby se rodič toužící po křtu svého potomka zaručil, že prostředí prostoupené vírou vytvoří. Někdy přicházejí rodiče, z nichž víru žije pouze jeden. Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, pak je třeba se nejprve zastavit nad jejich vlastní cestou víry. Křtem dítě vstupuje do společenství církve a spolu s ním bývá dárkem kmotr, tedy pokřtěný a biřmovaný katolík alespoň 16 let, který žije z víry a bude dítěti pomáhat ve víře.
Někdy je možné mít kmotry dva, zejména pokud má dívce být kmotrem muž. Někdy si rodina přeje, aby byl dítěti takovým blízkým člověkem i někdo z jiné církve či někdo nepokřtěný. Bohužel nejsou v životě jen pokojné okamžiky, ale můžeme se ocitnout také v ohrožení života. V takovém případě je třeba jednat neprodleně a pokřtít i toho, kdo ještě neprošel řádnou přípravou nebo nesplňuje běžně stanovené podmínky. Platí to také pro děti a jejich rodiče.
Jiná situace je u dětí školou povinných. Protože jde o děti, které jsou již samy schopny mnohé věci rozpoznat a také se v mnohém samy rozhodovat, je třeba již pracovat s jejich schopnostmi a ty také zapojit do přípravy. Souhlas takového dítěte je pro křest důležitý a bude i součástí vlastního obřadu, i když obřad může být upraven s ohledem na věk dítěte. Křtem život víry začíná a tento začátek bude později doprovázen ještě dalšími svátostmi, které vybavují dítě k plnému životu s Bohem i uprostřed světa, zejména eucharistie a biřmování.
Obě svátosti se udělují až ve věku, kdy je už dítě schopné samostatnějšího uvažování a rozlišování. Dítě má vyrůstat nejen v prostředí věřící rodiny, ale také ve společenství věřících lidí. Při této svátosti Boží lásku a věrnost připomíná voda; symbolizuje očištění od hříchu a nový začátek. Křest znamená pro člověka ujištění, že byl díky Ježíši Kristu jednou provždy přijat do společenství Božího lidu a stává se členem konkrétního společenství - církve i místního sboru.
V naší církvi křtíme děti i dospělé a takový křest je rovnocenný a neopakovatelný. Vycházíme přitom ze zaslíbení Boží milosti, která je předpokladem víry, i když z toho ještě nemáme rozum. Křest dítěte se koná zpravidla v první části bohoslužeb a patří k němu představení rodičů, kmotrů a křtěného dítěte a kratší promluva kazatele. Pak přichází rodiče s kmotry ke křtitelnici, kde odpovídají na několik otázek a společně s celým shromážděním vyznávají Apoštolské vyznání víry. Po té kazatel dítě třikrát polije vodou se slovy: „Křtím tě ve jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého“.
Dítě může při křtu držet kmotra nebo některý z rodičů. Křest by však neměl být brán na lehkou váhu. Ke křtu patří i snaha se seznámit s vírou v Ježíše Krista. Proto křtu předchází příprava (zpravidla individuální). Ta se obvykle odehrává na faře a její podoba, náplň i počet setkání záleží na domluvě s farářem. Neklademe si při ní za cíl předat a naučit všechny články víry; spíše je třeba se seznámit se základními tématy a otevřít nad nimi rozhovor. Vzdělávání ve víře je celoživotní záležitost a v případě křtu dítěte ji absolvují rodiče.
Přirozeně se vyžaduje, aby dítě mělo možnost se seznámit s otázkami víry a aby vědělo, kde bylo pokřtěno a co tento lid vyznává. Nejlépe tedy, aby se účastnilo nedělních bohoslužeb a biblických povídání pro děti. Zkrátka, aby bylo schopno se k otázkám víry jednou postavit samo za sebe. Je zvykem u křtu mít kmotra; není to zcela nezbytné, zvláště u dospělých, ale jde o dobrou oporu do života i života víry.
Podle kodexu církevního práva může být kmotrem jen katolicky pokřtěný a biřmovaný křesťan, starší 16 let, který praktikuje svou víru. Může to být muž či žena, nebo dva kmotři a to muž a žena. Pokud by toužil vykonávat kmotrovství nebiřmovaný křesťan, který však žije z víry, doplní si biřmování. Vůbec není vždy nutné mít kmotra; obřad může proběhnout i bez něj.
Řehoř - Svátost křtu patří mezi tři iniciační svátosti. Osvobozuje z moci temnot a to tím, že křest odpouští dědičný hřích a osobní viny do křtu spáchané. Přivtěluje ke Kristu a vtiskuje do duše znamení křesťana, tedy pečeť. Křest je branou ke všem ostatním svátostem a první vlévá Do duše pokřtěného Ducha Svatého; teprve po křtu je člověk schopen slavit liturgii. Křest je tedy branou k životu a Božímu království a jeho jádrem je víra jako reakce na zvěst evangelia.
Proto patří k prvořadým úkolům církve předávání a výchova ve víře a udílení křtu. Křest může být i mimo obvyklý obřad v nouzi, když je úmysl vykonat to, co konají křesťané. Z dvou biblických výroků vychází katolická tradice: Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha Svatého, nemůže vstoupit do Božího království a Nechte děti přicházet ke mně. Děti tedy mohou být pokřtěny, pokud jejich víra bude předána rodiči a kmotry a ostatními přítomnými, a to i tehdy, pokud rodiče nejsou dospělířádně vyučeni ve víře.
1. Boží plán pro každého člověka je dát mu podíl na své věčné blaženosti. Člověk má v sobě „místo pro Boha“ a je vyzván Boha hledat. První cesta je lidský rozum; Bůh se odhaluje prostřednictvím zjevování v průběhu dějin a Text Písma spolu s živou tradicí církve nám umožňují správně číst Písmo. Učitelský úřad církve - sbor biskupů v jednotě s papežem - má za úkol vykládat Boží pravdy věrně. Písmo obsahuje 73 knih; Starý zákon připravuje Nový a Nový zákon jej naplňuje. Víra je nadpřirozený dar, ale také lidský skutek; vyžaduje svobodu a dobrou vůli. Víra je osobní i církevní a bez církve není křesťanství.
2. Setkání s rodiči o křtu dítěte má být pastoračním aktem, který může vyvrátit nejasnosti a posílit víru rodiny. Před samotným křtem je důležité rozebrat, co znamená svěřit dítě Bohu, a ujistit rodiče v jejich odpovědnosti a důstojnosti. Rodiče by měli být vedeni k pravdivosti výroků a měli mít příležitost, aby se rozhodli pro křest s odpovědností a svobodou. Rozhovor by neměl vycházet jen z teoretického učení, ale z konkrétní situace a víry rodiny. Prarodiče a rodinní příslušníci mají právo být zapojeni, ale hlavní rozhodnutí zůstává na rodičích.
3. Pro připravujícího je důležité nejen obsah přípravy, ale i to, jakou pozici rodiče vnímají. Rodiče by měli chápat, že křest není jen rodinná slavnost, ale uvedení dítěte do nového života s Bohem a církví. Před samotným křtem se projde obřad s rodiči a kmotry, a vysvětlí se jejich role, včetně významu přijmout Krédo v jednoduché formě. Pokud jeden z rodičů není připraven vyznat Krédo, lze křest odložit, nebo hledat řešení, jak v budoucnu dořešit víru rodičů. Důraz je kladen na svobodu rozhodnutí a na pravdivost výpovědí.
4. Křestní obřad zahrnuje vstupní dialog u dveří chrámu, slavnostní liturgii a samotný křest trojím vylitím posvěcené vody na čelo. Po křtu následuje mazání křižmem a předání bílé roušky a křestní svíčky. Pokud se koná ve mši, zapojuje se eucharistie; pokud ne, končí modlitba Otčenáš a požehnáním. Výběr kmotrů vychází z katolického práva; ideálně je to muž a žena, kteří již sami praktikují víru. Při pokřtění z jiné církve se hovoří o svědkovi křtu; přítomnost kmotra není vždy nezbytná.
