Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Ve křtu je pokřtěný omytím vodou a vzýváním tří božských osob duchovně znovuzrozen. Křest je svátost, která zanechává v duši nezrušitelné znamení. To znamená, že může být přijímán pouze jednou za život.
Křtem se dospělý zbavuje všech hříchů do křtu spáchaných. Řádným udělovatelem je biskup, kněz nebo jáhen; mimořádným může být každý i nepokřtěný a nevěřící člověk, a to jen v nebezpečí smrti pro toho, kdo má být pokřtěn. Musí mít však úmysl vykonat to, co koná katolická církev, a říkat: „ Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Kdyby nebezpečí smrti pominulo, je třeba jít za knězem a říci mu, jakým způsobem byl křest proveden. Kněz potom doplní to, co laik vykonat nemůže.
Vedle křtu vodou existuje křest touhy a křest krve. Křest touhy nastane, když někdo touží být pokřtěn a není nikdo, kdo by ho pokřtil, a on zemře. Křest krve nastane, když někdo touží být pokřtěn a prolije svou krev pro Krista, aniž mohl být pokřtěn; takové případy nastávaly v prvních dobách křesťanství za pronásledování.
Rodiče si mají uvědomit, že pokřtěním dítěte berou na sebe velikou odpovědnost za jeho náboženskou výchovu. To platí i o kmotrech, kteří zastupují rodiče dítěte v případě, že tito zemřou. Nestačí tedy pouze posílat děti na výuku náboženství a více se o předávání víry nestarat.
Dospělí přistupují ke křtu z vlastní vůle; žije-li žadatel o křest v manželství, řeší pak zpoplatnění sňatku ještě i před církví. Křest je ztělesněním víry: Křesťané jsou společenstvím lidí, kteří uvěřili a poznali Boha. Tento Bůh, o němž hovoří Bible, se k člověku sklonil a podal mu svoji záchranou ruku, když člověk ztratil svou cestu k dobru. Nejenže Ježíš za každého člověka položil svůj život, ale vzal na sebe to, co každého od Boha odděluje; touto smrtí daroval život každému člověku. Přijetí Božího daru záchrany se nazývá křest a tím se člověk stává součástí společenství věřících, kteří se vydali na cestu víry za svým Pánem.
Vlastní křest je modlitba spojená s obřadem ponoření či polití vodou. Jednoduché gesto je při křtu úzce spojeno s tím, co nám Ježíš Kristus daroval. Avšak pouhé vnější gesto nestačí; křest je znamením události, která se odehrává hluboko v lidském nitru a kterou se mění zásadní skutečnost člověka. Pokřtěn může být každý člověk, který uvěřil v Boha, přijal křesťanskou víru a nebyl již pokřtěn někdy dříve.
Mají-li rodiče zájem o křest svých dětí, musejí se obrátit na zástupce farnosti a domluvit se na přípravě ke křtu. Obvykle je před křtem malých dětí třeba několik setkání rodičů buď s knězem, nebo s jiným pastoračním pracovníkem. Z tohoto důvodu je nutné kontaktovat farnost v dostatečném předstihu. V případě dospělých zájemců o křest je potřeba vědět, že se křtí na Velikonoce a k přijetí této svátosti je třeba projít přípravou, která trvá rok nebo dva.
Chce-li se někdo stát křesťanem ve chvíli, kdy mu hrozí nebezpečí smrti, a je dosud schopen vyslechnout otázky a odpovídat na ně, použije se tohoto obřadu. Bude-li nově pokřtěný přijímat hned také svátost oltářní, může ji přisluhovatel přinést s sebou hned a položit ji na stůl přikrytý bílým ubrusem. Po krátkém rozhovoru s nemocným o pohnutkách, které ho vedou k přijetí křtu, vyzve přisluhovatel kmotra (kmotru) a jednoho nebo dva svědky, aby přistoupili blíže k nemocnému.
Pokud se ptáte, zda je předpokladem křtu víra v Ježíše Krista, odpověď je jednoznačná: víra v Krista ti dává život věčný. Neboť je psáno: Toto je život věčný: abychom poznali jediného pravého Boha a toho, kterého on poslal, Ježíše Krista. Věřit v Krista však znamená také plnit jeho vůli, tedy zachovávat jeho přikázání.
Křtem se ti otevřela studnice Boží milosti. Ten, kdo na sebe vzal hříchy světa, stane našemu bratru (naší sestře) lékem k věčnému životu. Katechetická promluva dle Učící se církve o svátku Křtu Páně - 10. Je velice pěkné, že o svátku Křtu Páně křtí Svatý otec Benedikt XVI. 14 dětí z celého světa, 7 chlapců a 7 děvčat různých barvy pleti. U nás sice nekřtíme, ale o křtu svatém si máme něco říci.
Co znamená křest i pro děti a pro nouzové situace
Jenom v tom prvním případě platí, že kdo se nenarodil z vody a z Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Křest je nezbytný ke spáse pro ty, jimž bylo hlásáno evangelium a kteří měli možnost žádat o tuto svátost. Církev nezná jiný prostředek, kromě křtu, aby zajistila vstup do věčné blaženosti; proto se varuje toho, aby zanedbávala poslání dát se znovuzrodit „z vody a Ducha“ všem těm, kteří mohou být pokřtěni. Důležité je také poznamenat, že ti, kteří podstoupili smrt pro víru bez křtu, jsou pokřtěni svou vlastní smrtí pro Krista a s ním; Duch svatý dává všem možnost, aby se přičlenili k velikonočnímu tajemství.
Co se týká dětí, které zemřely bez křtu, církev nemůže nic jiného, než je svěřit Božímu milosrdenství. Velké milosrdenství Boha dovolují doufat, že existuje cesta spásy pro děti, které zemřely bez křtu. Proto je vhodné mluvit o svátosti křtu a naučit se pokřtít v nouzi, v nebezpečí života. Stačí voda, jakákoli voda, musí se dotknout tělíčka dítěte a říci: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Může to udělat každý, i nevěřící, pokud má jen dobrý úmysl.
Ta poslední myšlenka: aby se naplnilo Ježíšovo zaslíbení, aby se nebe otevřelo pro všechny, kdo se narodí z vody a z Ducha, i pro ty, kteří mají křest krve nebo křest touhy. Cirkve je připravena a má vždy pro lidi milosrdenství a naději na spásu, i když cesta k ní může být různá.
V souvislosti s aktuálním kulturním kontextem se uvádí antropologický a mediální rozměr: například setkání zástupců šlechtických rodů a mediálního projektu Modrá krev, které reflektuje historii i současnost šlechty a jejich vztah k víře a hodnotám. Tato část ukazuje, jak se hodnoty, tradice a duchovní zřetězení mohou promítat do veřejného prostoru a do dokumentárních projektů, které sdílejí inspiraci a vzory pro současné čtenáře a diváky.
