Výstava Matka Boží Tuřanská představuje veřejnosti jednu z nejstarších památek raně středověkého umění u nás, proslulou sochu z poutního kostela v Brně-Tuřanech. Legenda klade její vznik až do doby cyrilometodějské, úctyhodný věk ale udávají i historici umění datováním do 3. čtvrtiny 13. století. Na oslavě milostné Matky Boží v trní má mimořádný podíl jezuita Bohuslav Balbín svým spisem Diva Turzanensis z roku 1658.
Originál Matky Boží Tuřanské je mimo svoje trvalé umístění vystaven zřejmě vůbec poprvé a výstava je tak zcela mimořádnou příležitostí pro tiché setkání tváří v tvář. Sebastiano del Piombo: Madona s rouškou. Obraz Madona s rouškou od italského renesančního malíře Sebastiana del Piomba se vrátil z londýnské výstavy věnované Michelangelovi a právě Sebastianovi zpět domů. Vzácný obraz italského renesančního malíře Sebastiana del Piomba Madona s rouškou je doma.
Šedevr Arcidiecézního muzea byl od března v Londýně. „Výstava trvala od 15. března do 25. června a byla zaměřená na přátelský umělecký vztah mezi Michelangelem a Sebastianem del Piombo,“ uvedla kurátorka sbírky italského malířství Arcidiecezního muzea Gabriela Elbelová. Del Piombo byl původem benátský malíř, který tvořil v první polovině 16. století. Když přišel kolem roku 1511 do Říma, začal malovat pod vlivem Michelangela a Raffaela. Tam vznikl i tento obraz. „Oba tyto vlivy jsou na něm patrné, hlavně v typologii postav, především u Panny Marie v její fyziognomii.
Obraz Madona s rouškou pochází z původní kolekce biskupa Karla Lichtensteina-Castelcorna. „Je to intimní usebraná kompozice krásná i svým tématem. V italském renesančním malířství se tehdy začal pěstovat spící Ježíšek s Madonou nebo Svatou rodinou. Madona s rouškou představuje vrchol italské renesanční tvorby na našem území. Je to jediný del Piombův obraz v Česku. Také proto nebývají jeho zápůjčky až tak obvyklé.“
„Zájem o tento obraz je velký, žádostí míváme hodně, ale většině z nich nevyhovíme. Zapůjčujeme ho jen na nejprestižnější výstavy,“ uvedla Alena Jemelková, vedoucí památkové péče z Arcibiskupství olomouckého, které je vlastníkem obrazu.
V současnosti spravuje šest expozičních budov a areálů: vedle Historické výstavní budovy v centru Opavy jsou to Arboretum Nový Dvůr ve Stěbořicích, Národní památník II. světové války v Hrabyni, Památník Petra Bezruče v opavské Ostrožné ulici, Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky a Srub Petra Bezruče v Ostravici. V muzeu působí odborníci v oblastech mineralogie, geologie, paleontologie, botaniky, dendrologie, entomologie, zoologie, muzeologie, archeologie, etnografie, numismatiky, historie, dějin umění včetně dějin fotografie, hudby, literatury a divadla a dějin vojenství, ale také restaurátoři, muzeologové či knihovníci.
Müllerův dům a historie Opavy jako města kultury
Müllerův dům byl původně součástí opavského hradu, později zámku, jehož existence je doložena od 2. poloviny 14. století. Původně byl hrad postaven vně městských hradeb a v prostoru dnešního Müllerova domu stál zřejmě v této době mlýn. V polovině 16. století již máme v tomto prostoru doloženu hradní kuchyni. Opavský hrad často měnil své majitele, a to až do roku 1614, kdy získal opavské knížectví kníže Karel I. z Lichtenštejna. Tzv. Müllerův dům byl tehdy využíván jako sýpka.
V roce 1722 byla budova přestavěna v barokním stylu a proměněna na byt purkrabího opavského zámku. Od poloviny 19. století byl dům pronajímán, přičemž od 70. let figuruje jako nájemník advokát Franz Müller, který jej koupil pro svou rodinu. Právě po této rodině se dodnes nazývá tento dům Müllerovým. V letech 1891‒1892 proběhla demolice opavského zámku, na jehož místě byla záhy postavena budova Učitelského ústavu (dnes Mendelovo gymnázium) a částečně také Historická výstavní budova SZM. Müllerův dům zůstal v držení rodiny Müllerů až do roku 1925, kdy jej odkoupila Zemská správní komise pro Slezsko, původně za účelem umístění knihovny Slezského zemského muzea.
Budova prošla rekonstrukcí, nutnými opravami a úpravami, podobně jako park, který měl být otevřen veřejnosti. Díky daru Jana II. z Lichtenštejna přibyly do parku u Müllerova domu rovněž dvě sochy a váza ze zámeckého parku v Branticích. V roce 1927 byl Müllerův dům slíben Matici opavské pro vystavení národopisných sbírek a současně také legionářům. V roce 1928 zde bylo otevřeno Legionářské muzeum (Muzeum památek národního odboje), ale spory mezi legionáři a členy Matice opavské trvaly až do roku 1938, kdy bylo muzeum zrušeno stejně jako Matice opavská.
Müllerův dům zůstal v majetku Slezského zemského muzea, byla zde umístěna preparátorská dílna, knihvazačství, stolařství a také depozitář prehistorického oddělení. I po druhé světové válce byla budova nadále využívána jako depozitář, a to až do poslední zásadní rekonstrukce v letech 2013‒2018. Od 31. května 2019 je budova i s přilehlým parkem otevřena veřejnosti a využívána jako nový expoziční a výstavní prostor Slezského zemského muzea. Návštěvník může vidět téměř všechny stavební fáze objektu - od těch středověkých přes novověké až po ty současné, které umožnily podzemní propojení Historické výstavní budovy s tímto domem.
V suterénu Müllerova domu vznikne zcela nová a moderně pojatá archeologická expozice, která přiblíží proměny areálu, na kterém se dům nachází. Návštěvníci se tak budou moci seznámit s původním opavským městským hradem, který byl zbořen v 19. století a na jehož místě vyrostla stávající muzejní budova. Vystaveny budou nejen exponáty vztahující se k opavskému zámku, ale i archeologické nálezy učiněné při výzkumech předcházejícím vlastní rekonstrukci. Tyto exponáty ještě doplní unikátní archeologické a historické muzejní sbírkové předměty opavské a slezské provenience.
Mimo samotnou archeologickou expozici se v domě nachází ještě velký reprezentační sál, který bude využíván k přednáškám a kulturním akcím, příp. k menším tematickým výstavám. V roce 2014 tomu bylo 200 let, kdy na půdě gymnázia v areálu bývalých jezuitských kolejí vzniklo první veřejné muzeum na území dnešní České republiky. Na tradici Opavského gymnazijního muzea navazovalo i v roce 1882 založené Slezské zemské muzeum pro umění a průmysl (později Muzeum císaře Františka Josefa pro umění a živnosti), které vzniklo z iniciativy Obchodní a živnostenské komory.
Topografie Opavy a Slezského zemského muzea
Mezi podporovatele muzea patřil vedle zástupců podnikatelských vrstev i opavský kníže Jan II. Mezi léty 1893 až 1895 vznikl na místě původního knížecího zámku neorenesanční objekt navržený vídeňskými architekty Johannem Scheiringerem a Franzem Kachlerem. Dispozice dvojpodlažního neorenesančního objektu měla odkazovat na vídeňské uměleckoprůmyslové muzeum. Bohatě zdobené průčelí výstavní budovy je členěno mohutným rizalitem s předloženým schodištěm, dvěma lodžiemi nad sebou a zakončeno kopulí na polygonálním tamburu. Na kopuli je umístěna socha génia s pochodní a vavřínovým věncem, jejíž návrh zhotovil Theodor Friedel. Ten je rovněž tvůrcem sousoší Pegasů po stranách kopule. Okřídlený kůň je doprovázen postavami múz Hudby a Umění. Poškození původních vzácných plastik si vyžádalo jejich dnešní nahrazení věrnými kopiemi.
Interiéru muzea dominuje čtvercová dvorana obstoupená sloupovou arkádou, z níž jsou přístupny jednotlivé části budovy. V přízemí se nacházelo sedm místností pro expozice a kreslírna, ve druhém patře pak dvě obrazárny a místo pro krátkodobé výstavy, dále zde zpočátku sídlila také obchodní a živnostenská komora. Ve druhém patře se nacházel zasedací sál s trojicí vysokých oken a balkónem. Později se komora přestěhovala do svého novějšího reprezentativního sídla, dnešního Městského domu kultury Petra Bezruče. V důsledku tohoto přesunu se pro muzejní účely uvolnily další prostory.
Po vzniku Československé republiky přešlo muzeum do zemské správy, čímž se proměnil jak jeho název (Slezské zemské muzeum), tak také poslání. Stěžejním se stalo především vlastivědné pojetí muzejní činnosti, to se projevilo například zaměřením pozornosti na etnografii a archeologii. Ve stejné době muzeum rovněž převzalo pod svou správu sbírku matičního muzea. V závěru druhé světové války byl objekt poškozen v důsledku bombardování Opavy americkou armádou. Budovu se však podařilo zachránit a roku 1947 se přistoupilo k její přestavbě projektované brněnským architektem Zdeňkem Alexou. Během obnovy došlo k sanaci historické podoby interiéru. Dokončena byla až v roce 1955. Následně bylo muzeum slavnostně otevřeno i s novými expozicemi zaměřenými na přírodovědu, archeologii a vývoj společnosti.
Současné opavské muzeum a jeho působnost
Až v roce 1981, po více jak desetileté přípravě, došlo k nahrazení expozicemi novými. Po revoluci 1989 došlo sice k dílčím změnám v expozicích, jejich prezentace však dlouhodobě neodpovídala tradici a potenciálu muzea. To fungovalo v jakémsi bezkoncepčním provizoriu a postupně chátral i samotný objekt. Změna nastala až v letech 2010-2012, kdy budova prošla kompletní rekonstrukcí a po znovu otevření nabídla návštěvníkům nové expoziční využití, zahrnující nyní i sklepní prostory. Proslulé slezské město s bohatou historií. Je v něm univerzita, divadlo, muzeum i známá psychiatrická léčebna. Město, v němž se tvořily slezské dějiny. Město, kterému se přezdívá Bílá perla Slezska. Uhodnete, o jaké se jedná? No přece o Opavu!
- Opava byla městem slezských šlechticů.
- Město se nachází v Moravskoslezském kraji, protéká jím řeka Opava. Po Ostravě a Havířově je třetím největším městem kraje.
- V historii to bylo Opavské knížectví a v letech 1742 až 1928 hlavní město Slezska se všemi úřady a pravomocemi.
První osídlení tohoto místa se datuje až do doby kamenné, odkud pochází i řada archeologických nálezů. Nedaleká obec Holasovice připomíná kmen Holasiců, který osidloval slovanské hraďště v Kylešovicích. Ve středověku pak první osídlení Opavy spadá do 12. století, poblíž se nacházela významná obchodní stezka z Moravy do Polska, která byla součástí Jantarové stezky. První písemná zmínka o Opavě pochází z roku 1195, statut města ale Opava získala až na počátku 13. století. Od konce 13. století pak ve městě byla mincovna, na jejím místě byl v 80. letech 20. století vybudován hotel Koruna.
Šest dalších odstavců shrnuje rozsáhlou historii Opavy, včetně 16. století kontaktů s olomouckými biskupy, sváří s Švédy, 1689 velký požár, zřízení gymnázia jezuitů, vznik muzea, výstavní budovy, a proměny muzejní činnosti v 19. a 20. století. Důležité místa zahrnují zámky Raduň, Hradec nad Moravicí a Kravaře, sídla památníků a klášterů, a řadu kostelů jako Nanebevzetí Panny Marie, Švédská kaple, dominikánský kostel sv. Václava a další. Vše, co dohromady tvoří bohatý kulturní a historický obraz Opavy a jejího muzea.
Tag removal note: not used
