Podle svědectví starších obyvatel Hrozové stála v kapli na horním konci obce socha Panny Marie, která však zmizela neznámo kam. Již nikdo ani nevěděl, jak vypadala. Po stopách zmizelé sochy se vydala historická sekce místního občanského sdružení Královský stolec. Zjistila, že socha se nachází v Slezském zemském muzeu v Opavě.
Jak jednoduché! Socha byla objevena v hrozovské kapli, v jedné z původně čtyř místních kaplí procesí Božího těla, v roce 1950 brněnským seminářem při průzkumu památek na Bruntálsku a Krnovsku. Umělecko-historické oddělení Slezského muzea v Opavě požádalo MNV v Hrozové, aby sochu svěřil do ochrany muzea, kde se jí dostane odborného ošetření a patřičného ocenění. Zároveň budou zachráněny umělecké památky válkou těžce poškozeného Slezska. Náhradou za sochu muzeum přislíbilo obstarání náhradní sochy do kaple nebo vyplacení finančního vyrovnání. Náhradní socha neexistuje a o finanční náhradě se nic neví.
Madona z Hrozové - 500 let stará socha. Socha Panny Marie - Madony z Hrozové - je dřevěná a je vysoká 138 cm. Je dutá a scházejí některé části z původního díla. Dřevo je narušeno dřevokazným hmyzem a povrch je pokryt zbytky původních barev. Madona z Hrozové je zajímavá především svým tématem. Náleží patrně na našem území k poměrně vzácně se vyskytujícímu ikonografickému typu tzv. Madony v růžovém věnci. Naznačují to zbytky ornamentálního věnce, které vystupují na boční straně sochy. Mohou naznačovat symbolický věnec ve formě mandorly (z it.-elipsovitý typ svatozáře, který má nahoře a dole ostré cípy).
Zespodu pozdvihují Madonu dva andělé. Zpravidla u tohoto typu bývali zobrazeni ještě další dva andělé, kteří madonu korunovali. Madona z Hrozové je navíc kombinovaná se symbolikou Assumpty (z lat.- Nanebevzatá), což se dá usoudit z půlměsíce u jejích nohou s neobvykle úplnou a realisticky provedenou podobou mužské tváře. Touto kombinací dvou symbolik by patřila k ikonograficky komplikovanější verzi zobrazení madon.
Panna Maria měla vůbec v ikonografii po celé dějiny významnou roli a výsadní postavení. Křižáci po mnoha letech přivezli ze Svaté země jeho oddenek do Evropy. Dodnes roste v jedné vesnici v Alsasku keř s jedním květem, který nikdy neodkvétá. Východiskem typu zobrazení Madony v růžovém věnci je souvislost se starou náboženskou praxí zdobit postavy světců nejdříve skutečnými a později metaforickými věnci. Tato fáze vývoje uměleckých typů je patrně spojována s Kolínem nad Rýnem, kde byla řádem dominikánů („psů církve“, inkvizitorů ve Francii, zakladatel řádu sv. Dominik zavedl motlitbu sv. Růžence) v roce 1475 Marie prohlášena královnou růžového keře, navazujíc na obsah starší legendy o mnichovi a růžovém keři.
Až do dnešních dnů je zmíněný motiv spojován s legendou o římském císaři Ludvíkovi I. Pobožném, který při lovu ztratil vzácný křížek a po jeho nalezení na keři divoké růže postaví kapli; od té doby se v oltářním výklenku zelená a kvete růžový keř a o něj pečuje mnich. V závěru 15. století se tomuto typu obrazu dostává zvláštního významu ve vazbě na vznik motliteb růžového věnce a různých růžencových bratrstev.
V této souvislosti stojí za zmínku i slavný obraz Albrechta Dürera „Růžencová slavnost“ (původně Shromáždění růžencového bratrstva). Dürer jej vytvořil v Benátkách v roce 1506 a přes sbírku Rudolfa II. se dostal do Prahy. Dnes se nachází v Národní galerii. Ústředním motivem obrazu je korunovace Marie, sedící na trůně s Ježíškem, dvěma anděly za účasti papeže Julia II., budoucího císaře Maxmiliána I. Habsburského, sv. Dominika a v pozadí i autora obrazu.
Restaurována byla socha až v letech 1998-1999, kdy byl proveden restaurátorský průzkum a pořízena dokumentace. V roce 1999 byla vystavena na výstavě „Od gotiky k renesanci - výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550“, kam ji mezi exponáty zařadilo Slezské zemské muzeum. Výstava, která probíhala pod záštitou prezidenta Václava Havla, se konala souběžně na třech místech, a to v Brně, Olomouci a Opavě. Od editorky výstavy dr. Socha byla představena hrozovským občanům a jejich přátelům v září 2008 u příležitosti tradičních „Hrozovských slavností“, což je každoroční setkání současných a bývalých obyvatel Hrozové a jejich přátel a organizuje je občanské sdružení Královský stolec se sídlem v Hrozové.
Účastníci mohli vidět sochu alespoň na fotografiích. Zároveň s touto událostí byl vztyčen nový kříž u kostela, kousek od místa, kde stál od pradávna. Farní kostel sv. První písemná zmínka o vsi i o kostelu je z roku 1309, takže v letošním roce oslaví 700. výročí. Zlomovým rokem v historii obce byl rok 1945, po němž nastává výměna obyvatelstva - německé je nahrazeno českým. Hrozovské slavnosti - celkový pohled. U hřbitovní zdi je vidět nový kříž. Dnes je tedy možné vidět Madonu z Hrozové ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě.
Iconografie, symbolika a význam Madony v růžovém věnci
Naneštěstí ztracená socha nám nepřináší přesný vizuální obraz, ale z popisu a srovnání s obdobnými díly lze rekonstruovat její ikonografii. Kombinace mandorly, andělů a symboliky Assumpty naznačuje složitější variantu zobrazení Madony, která se v dějinách europejské ikonografie objevuje jen výjimečně. Přítomnost dvou andělů podél Madony a absence tradičně počítaných dalších dvou korunovačních andělů může ukazovat na lokální variaci a specifické liturgické a mariánské praktiky oblasti Slezska a Moravy.
Historie a legendy spojené s růžovým věncem odkazují na kolínský kontext a na praxi býti spojovány s motlitbou Růžence, která se v Evropě šířila od 15. století. Dürerův obraz Růžencová slavnost pak ilustruje kulturu růžencových bratrstev a rozvoj mariánských ikonografií, které se v různých regionech motivicky lišily. Restaurování a prezentace Madony z Hrozové v Opavě tak propojuje lokální dějiny obce, historii Slezska a širší evropské ikonografické proudy.
Hrozovské slavnosti a skutečnost, že kaple a kostel byly centrem obce po staletí, ukazují na kulturní význam této svaté postavy pro místní komunitu. Dnes je Madona z Hrozové vystavena ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě, kde návštěvníci mohou sledovat její restaurátorský příběh a ikonografický kontext.
Historická linie a současná prezentace
- Socha byla původně v hrozovské kapli; v roce 1950 ji objevil brněnský seminář při průzkumu památek na Bruntálsku a Krnovsku.
- Slezské zemské muzeum v Opavě si ji vzalo do ochrany a plánovalo zajištění ošetření a ocenění; jako náhrada měla být kapli doplněna jinou sochou nebo finanční vyrovnání, které však nebylo vyřešeno.
- Restaurování proběhlo v letech 1998-1999 a výstava v rámci Moravy a Slezska 1400-1550 v roce 1999 ji představila širšímu publiku.
- V roce 2008 byla socha prezentována hrozovským obyvatelům a jejich přátelům na slavnostech spojených s Královským stolcem; tehdy byl také vztyčen nový kříž u kostela.
- Dnes je Madona z Hrozové trvale součástí expozic Slezského zemského muzea v Opavě.
Fakta o rozměrech a materiálech, stejně jako dynamika její restaurace, ukazují, jak robustně se tyto umělecké památky vyrovnávají s časem a zubem dřeva. Zbytky původních barev a narušené dřevo s hmyzem svědčí o složitosti stavu před restaurováním a o nutnosti odborné péče, která zvyšuje hodnotu a pochopení ikonografie.
Tchýně zničily mé svatební šaty – pak královna zrušila celý obřad
Tabulka: klíčová data a body
| Událost | Rok | Poznámka |
|---|---|---|
| Zmizení sochy | před rokem 1950 | kaple v Hrozové |
| Objavení v muzeu | 1950 | při průzkumu Bruntálska a Krnovska |
| Restaurování | 1998-1999 | dokumentace a průzkum |
| Výstava Morava a Slezsko | 1999 | Národní galerie a Slezské muzeum |
| Hrozovské slavnosti | 2008 | představení občanům a nově vztyčený kříž |
| Nyní | 2020s- | expozice ve Slezském zemském muzeu v Opavě |