Křest je první a základní svátost, která se v Kristově církvi uděluje. Bez přijetí křtu nemůže nikdo přijímat žádné jiné svátosti. Ve křtu Bůh odpouští člověku dědičný hřích (příp. i hříchy osobní, je-li člověk křtěn v dospělosti) a člověk se tak stává křesťanem. Křtem se člověku otevírá brána do nebe, člověk se stává dědicem Božího království a milovaným dítětem Božím.
Křtem je člověk začleněn do katolické církve se všemi právy a povinnostmi, které k tomu patří. Proto se má křest uskutečnit ve farnosti, ve které rodina žije a účastní se farního života. V křtu je dáno člověku do duše nesmazatelné znamení toho, že patří ke Kristu, že je údem tajemného mystického těla Kristova. Člověk ve křtu získává duchovní dary: dary víry, naděje a lásky.
Křest je vždycky rozhodnutím se pro víru a pro život z víry. Chtít křest pro své dítě je krásná věc, ale znamená také zavázat se k výchově k víře, k osobnímu vztahu s Ježíšem, k modlitbě, k lásce k Bohu a k lidem. Před křtem se uskuteční několik setkání rodičů a kněze, na nichž se proberou základní věci víry, života podle víry, význam křtu i jeho praktické realizace. Před samotným křtem je třeba účastnit se přípravy - rozhovor o křtu, o víře a životě z víry (katechumenát), který trvá minimálně několik měsíců u dospělých a obvykle 2-3 setkání u dětí.
Křest dospělého bývá obvykle na Velikonoce a vyžaduje delší přípravu než křest dětí. U křtu dítěte musí jeden z rodičů alespoň vyznávat víru a být praktikující; při křtu dítěte je nezbytný kmotr (nebo kmotra), který dovršil 16 let, je pokřtěný a biřmování, a vede se mu víra prostřednictvím života. Při křtu dítěte se rodiče zavazují k výchově dítěte v katolické víře a k průvodcovství duchovně po cestě víry. Rodiče a kmotři přinášejí dítě ke křtu a slibují, že budou dítě doprovázet na jeho vírové cestě.
Člověk je pokřtěný, když dojde k ponoření do vody či omytí vodou; tento akt je podtržen významem „ponoření“ a „omytí“ a symbolizuje spojení s Kristem v jeho smrti a zmrtvýchvstání. Řádnou formou křtu v Katolické církvi je křest dospělého, a pokud chce být pokřtěn dosud nepokřtěný dospělý člověk, je to standardní situace a je třeba projít přípravou cca 1,5-2 roky dlouhou. Křest je nevratný a jednou provždy vtiskuje pečeť nezrušitelného Abrahamova dítěte ke Kristu.
Ježíš sám ustanovil křest, když apoštolům přikázal: „Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!“ (Mt 28,19). Křest spojuje jednotlivce s Bohem i se všemi, kteří se Kristu otevřeli, a stává se „bránou do věčnosti“ a vstupem do společenství církve. Voda je symbolem života a křest přináší nový život, spojuje křtěného s Kristem a s ostatními věřícími; řádným služebníkem křtu je biskup, kněz nebo jáhen. Křest se uděluje jednou a nemůže být odvolán ani opakován.
U dětí i dospělých je křest počítán do místní farnosti. Křestní rouška a křestní svíčka jsou symbolem světla a čistoty, které doprovázejí křest. Křestní svíce se uchovává dítěti ke dni prvního svatého přijímání; pokud se křtí dítě mimo mši svatou, lze domluvit s farářem vhodný čas a způsob. Křest je iniciační svátost a otevře cestu k dalším svátostem; bez křtu není možný vstup do věčnosti.
Jak probíhá příprava na křest dítěte a kdo smí být kmotrem
Před vlastním křtem se koná několik setkání rodičů s knězem, během nichž se proberou význam křtu, roli rodičů a kmotrů a praktické kroky. Kmotr musí být pokřtěný a biřmovaný katolík starší 16 let, který žije vírou a vhodně doprovodí dítě na cestě víry; při křtu může být jeden kmotr, nebo dva - muž a žena. Křestní zápis se vyhotoví na faře a s sebou je třeba přinést rodný list pokřtěného, oddací list rodičů a jejich křestní listy, jména a adresy kmotrů a případně jejich křestní listy. Křest má proběhnout ve farnosti, kde rodiče bydlí a kde žijí s dítětem, aby byl křest skutečným začleněním do místní farnosti.
Praktické náležitosti zahrnují výběr jména dítěte, které může být použito jako symbolní cestovná životní dráha, a rozhodnutí o tom, zda křest bude doprovázet svatostnický obřad. Pokud je jeden z rodičů nepokřtěný, předpokládá se, že s tím bude srozuměn a nebude bránit výchově k víře. Před samotným křtem je potřeba absolvovat Katechumenát pro dospělé, a pro děti je nutná duchovní příprava rodičů; křest není pouze rituál, ale závazek pro rodinu a nového člena církve.
Pokřtěný se stává součástí obecné světové církve i místního sboru ČCE. Uznáváme křest vykonaný v jiných křesťanských společenstvích a nepokřtíme znovu. Celý křest vyžaduje závazek k víře a k životu z víry; křest také znamená, že dítě je uvedeno do církevní rodiny a že rodiče a kmotři přebírají zodpovědnost za jeho duchovní vedení.
Křest je první ze sedmi svátostí a otevírá cestu k ostatním. Voda, chléb a víno v dalších svátostech připomínají Boží milost. Křest je „brána do života s Ježíšem“ a znamená „znovuzrození“; bez křtu není spojení s Kristem a bez spojení s Kristem není přístup k nebeskému Otci. Těžiště textu klade důraz na praktičnost a význam přípravy, závazků rodičů a kmotrů, a na to, že křest je věčný a nevratný.
- Vstupní podmínky: víra, ochota vychovávat dítě ve víře, alespoň jeden z rodičů pokřtěný a praktikující, kmotr/kmotra s žitou vírou.
- Formální průběh: rozhovory o víře, příprava, křestní zápis, křestní rouška a svíčka, obvykle křtí se během mše svaté.
- Kořeny a symboly: ponoření do vody nebo omytí vodou jako vyobrazení smrti a zmrtvýchvstání, duchovní pečeť, společenství církve a otevření k dalším svátostem.
