Ještě nedávno byla vlastníkem kostela a hřbitova farnost. Vlastní správu hřbitova však vykonávalo město Seč. „Byl to takový relikt právní minulosti. Od padesátých let měly správu hřbitovů vykonávat obce, ať už jejich vlastníkem byl kdokoli. Po roce 1989, kdy se majetkové právo začalo opět brát vážně, vyvstaly problémy této zákonné úpravy,“ vysvětluje Pavel Jäger, správce místní farnosti. Před rokem požádalo město Seč o převedení hřbitovního areálu do svého vlastnictví. „Ze strany města byla vždy dobrá spolupráce a se správou hřbitova nebyly problémy. Definitivní vyřešení této mimořádné situace proto nebylo prioritou ani pro farnost, ani pro město,“ říká Jäger.
Krátce po tom církev darovala městu Seč kostel s hřbitovem. Nutná administrativní příprava zabrala řadu měsíců. Dne 12. června 2017 se konalo veřejné zasedání zastupitelstva města, kde byl převod majetku schválen. Již za dva měsíce byl hřbitovní areál skutečně do vlastnictví města převeden a starosta města reálně a symbolicky převzal klíče od zřejmě nejstarší kulturní památky ve městě.
V další souvislosti se ukazují kořeny Křesťanské církve esejské. Církev esejská je nezávislým a samostatným společenstvím věřících, které navazuje na křesťanskou římskokatolickou tradici, ale reviduje některá její pravidla zvláště ve věrouce, liturgii či etice a zásadně ji inovuje prostřednictvím prvků tradice západního esoterismu. U nás byla dříve administrována ze Slovenska a působila pod názvem Církev essénsko-křesťanská. Informace o historii církve pocházejí od spoluzakladatele Eckarda Strohma, který uvádí, že v domě jeho rodičů se scházela skupina přátel, a že se následně konstituovala roku 1948.
Skupina kolem Eckarda Strohma měla podle jeho vzpomínek rozvíjet jisté myšlenky a zkušenosti: prý dokázal rozmlouvat se zemřelými lidmi a její členové považovali Ježíše a další důležité postavy za esejské mistry. Zdůrazňují, že cílem je otevřenost vůči různým náboženstvím a příklon k interreligiozitě. V roce 1971 byla ve vestfálském Hagenu založena formální Křesťanská církev esejská (Die Christlich Essenische Kirche) a jejím zakládajícím členem byl i Eckard Strohm. Po smrti Borromea I. byl v roce 1975 zvolen Jan I., a roku 1999 Eckard Strohm obdržel titul pax a přijal jméno Immanuel II.
Někteří autoři upozorňují, že informace o původu spolku a jeho členství jsou předmětem kritiky a existují i jiné pohledy na tuto historii. Církev vychází z věrouky římskokatolické tradice, ale výrazně ji rozšiřuje o koncepce esotické a mezináboženské povahy. V rámci liturgické praxe se setkáváme s podobami, které zahrnují mimo jiné i prvky z jiných tradic, a definice Boha ve výrazu Otec-Syn-Duch svatý bývá kladen do alternativního kontextu s důrazem na jednotu Boha a svobodu vyznání. Kolektivně se tato církev snaží prosazovat harmonii mezi různými náboženskými tradicemi a rozvíjet duchovní cestu, která propojuje lásku, energii a etiku.
Liturgie Křesťanské církve esejské je různorodá a záleží na jednotlivých kněžích, jak bohoslužbu připraví. Důraz je dán na radost a důstojnost, liturgické prvky zahrnují modlitby i požehnání a výklad kazatelů. Před kázáním může být zařazeno svatební požehnání či požehnání nemocných a dalších věcí. Po bohoslužbě kněz nabízí léčení Duchem svatým a bohoslužby se konají v pronajatých, ale slavnostně vyzdobených prostorech. Nekřesťanské tradice mohou být prezentovány hudbou a zpěvem jako součást pozadí.
V následujících částech popisujeme i další významná místa a historické souvislosti v regionu kolem Seče a širšího okolí. Mezi zajímavé lokality patří Kostel sv. Vavřince v Seči z doby pozdně renesanční, Židovský hřbitov Hoješín, Kaple sv. Jana Nepomuckého v Běstvině, Židovská synagoga Heřmanův Městec a Židovský hřbitov Heřmanův Městec. Dále se zmiňuje Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi, Kostel sv. Bartoloměje v Kočí, Klášter Podlažice a Barokní poutní chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku. Každé z míst má svou konkrétní historickou trajektorii, architekturu a kulturní význam pro region.
Podrobnosti o jednotlivých místech ukazují, jak propojené jsou náboženské tradice a místní historické dědictví. Zmíněné památky a kaple odrážejí layers historických epoch - renesanci, baroko i gotiku - a ukazují, jak se region vyvíjel v různých historických kontextech. Zároveň tyto lokality demonstrují pestrost náboženských tradic, která formovala identitu regionu a ovlivňovala místní kulturu a spolkovou strukturu.
Do české společnosti byla Křesťanská církev esejská integrována prostřednictvím své činnosti a působnosti v různých částech regionu, a to i v souvislosti s veřejnými a kulturními akcemi, které doprovázejí její bohoslužby a prezentaci na internetu. Církev se mimo jiné prezentuje jako součást mezinárodního kontextu, působícího v několika zemích a spojujícího lidi různých vyznání prostřednictvím svého interreligiozního přístupu.
Klíčové biblické a teologické představy Křesťanské církve esejské zahrnují, že Bůh je jeden a všichni lidé jsou děti Boží, které mají svobodu vztahu k Bohu a vzájemného respektu. Zázraky této církve zahrnují věrouku o reinkarnaci a andělech, kterou praktikují věřící při osobním vedení a při bohoslužbách. Církev vyzdvihuje pět Božích principů: rovnost, čistota, Já jsem, vůle a Kristův princip lásky. Proměna chleba a vína a další způsoby bohoslužeb jsou spojeny s energií a mystickým prožitkem, nikoli s tradiční křesťanskou symbolikou smrti Ježíše jako oběti. Křest má tři formy: vodní, Duchem svatým a Světlem, z nichž Křesťanská církev esejská vyžaduje, aby Křest Světlem prováděli biskupové. Adventní a vánoční svátky jsou slaveny podle liturgických a kulturních tradic církve a nechávají promluvit duchovní praxi andělů a entit světa.
V závěru lze konstatovat, že region Seč představuje příklad propojení místní historie, správy majetku a duchovních tradic, které se navzájem prolínají a utvářejí místní identitu. Křesťanská církev esejská, i přes své kontroverze a mezilidské debaty kolem historie a původu, nadále ovlivňuje duchovní život obyvatel v regionu a přispívá k otevřenému dialogu mezi různými náboženskými tradicemi a vyznáními.
tags: #krestanska #cirkev #sec