Nedávno se mluvilo o úpadku chápání jména, o snahách banalizovat význam křestního jména a zbavit je jeho hlubokého významu. Za příčinu bylo shledáno úsilí distancovat se od křesťanské tradice. Při křtu není vyloučeno dát i jiné jméno než jméno nějakého svatého patrona. „Křestní jméno může také vyjadřovat nějaké křesťanské tajemství nebo křesťanskou ctnost. Rodiče, kmotři a farář dbají, aby se nedávalo jméno, které je cizí křesťanskému smýšlení.“
Jména nesou význam spojený s patronem a s Kristem. Patronát světce poskytuje vzor lásky a zajišťuje jeho přímluvu. Toto chápání nebylo nové a bylo i v minulosti. U mučedníků a světců se vždy hledala opora a posila v nejrůznějších životních situacích. Důvěra v jejich přispění, zkušenost, obdiv a úcta souvisely s přijímáním jejich jmen. Při křtu malých dětí je volba jména na rodičích stejně jako zodpovědnost za jejich výchovu.
Souvislost zodpovědnosti se jménem se objevuje i v řeholních řádech, kde nové jméno při obláčce dává představený komunity. Patron je pomocníkem ve výchově, ve vedení člověka k Bohu i přesto, že k tomuto účelu bylo každému dáno svědomí i anděl strážný. Člověk potřebuje ke svému štěstí člověka na všech stranách i v nebi. A je před ním veliký výběr. V dospělosti ať jde o křest nebo o svátost biřmování vybírá si patrona každý sám. Předpokládá se, že k němu nachází bližší vztah, který ovlivňuje rozvoj jeho osobnosti.
Jméno člověka vyjadřuje jeho totožnost, je pevnou součástí jeho každodenního života a také se podílí na vytváření obrazu o něm. V Bibli vidíme, že i Bůh volá člověka jménem a osloví jím každého z nás. Křestní jméno nás skrze křest a za přispění patrona napojuje na společenství svatých a s jejich pomocí nám má jít o stálé přibližování se ke Kristu.
Historie a vývoj křestních jmen
Počátek křestních jmen úzce souvisí s šířením křesťanství. Jako křestní jména se uplatňovala domácí jména i jména cizin, zejména latinská, hebrejská a řecká, která přišla spolu s křesťanstvím. Jména německá pronikala do českých zemí od počátku mladého státu. Z historických listin vyplývá, že nejčastějšími jmény v 12.-13. století byly Conradus, Heinricus, Johannes a Petrus. Ženská jména Anna, Margaretha, Katherina, Elisabeth a Dorothea se objevovala často, i když nebyla ještě prioritními oficiálními jmény. Koncem 13. století začala sílit móda dvou i více k.j., zejména u šlechty, měšťanů a úředníků, za což vděčíme náboženským i praktickým důvodům.
Od 16. století se svatí stávají tváří národa a patrony různých povolání. Křestní jména Marie a Josef pronikají do širšího povědomí díky mariánskému kultu, baroknímu patronátu a kanonizacím. V tomto období se rozšiřují také jména, která dříve nebyla běžná pro oficiální jména, a přibývá i domácích jmen, která nadále zůstávají ve funkci příjmí a přezdívek. Kanonizace některých světců a podpora církví vedly k novému zájmu o jména jako František Xaverský, František Saleský, Jan Nepomucký a další.
V období 1500-1700 se nadále prosazuje dvoujmenost u dětí a rostou počty dvou až více jmen. Přední křestní jména mužská i ženská zůstávají mezi Janem, Johann, Petrem, Václavem a dalšími, s postupným posunem k novým světským i světským křestním jménům. Ženská jména Anna, Kateřina, Dorota, Elisabeth a Magdalena zůstávají hojně užívaná, ale uváděné konkrétní pořadí kolísá regionálně.
V 17.-18. století se objevuje zvyklost dvou a více jmen, kdy druhé jméno slouží k lepší identifikaci a oslavení více patronů. Počty nositelek jmen Marie, Magdalény a dalších vzrostly zejména díky mariánskému kultu a barokním svátostem. Jména jako Marie a Josef se stávají velmi častými i v prostých vrstvách společnosti; některé starozákonní jména zůstávají více v židovských komunitách.
Počínaje 18. stoletím se mění repertoár a vzrůstá vliv kanonizovaných světců. Jména jako František, Josef, Marie a Josefina se rozšířila, přestože Ježíšovo jméno zůstává zvláštní výjimkou a v českých zemích se obvykle používá pouze pro Syna Božího. Příkladem jsou svátky a jejich přesuny v občanském kalendáři, které ovlivnily to, co bylo považováno za vhodné jméno pro dítě.
Současnost a praktické oblasti výběru jmen
V současné době je výběr jmen v Česku ovlivněn tradicí i moderním trendem. Příchod neobvyklých jmen a mezinárodních vlivů je doprovázen snahou o návrat k tradičním českým jménům s historickým a kulturním významem. Podle odborníků může být výběr křestních jmen vědou, jelikož jména nesou význam a identitu rodiny a dědictví.
Mezi nejčastější jména pro kluky patří Jan, Jakub, Tomáš, Matěj, Lukáš, Petr a Jiří; pro dívky zase Anna, Kateřina, Eliška, Tereza, Magdalena, Markéta a Veronika. Význam jednotlivých jmen bývá uveden v etymologických rozborech: Jan pochází z hebrejského Jo-chanan, Eliška z hebrejského elišévah a souvisí s přísahou na Boha. Výběr jména pro novorozence je osobní rozhodnutí, které odráží rodinné hodnoty, historické kořeny a současné preference rodičů.
Pokud rodiče chtějí dát dítěti neobvyklé jméno, mohou to učinit, ale často to vyžaduje schválení matričního úřadu. Pravidla v Česku zahrnují to, že jméno nesmí být vulgární, nesmí být zaměnitelné s příjmením, nemůže být příliš dlouhé a nesmí obsahovat názvy či hodnosti. Obecně je volba jména v kompetenci rodičů za dodržení těchto základních pravidel.
Mezi významné kapitoly dnešní doby patří i poznámka o romských jménech a jejich různorodosti, stejně jako historický vývoj českých jmen a jejich kulturní konotace.
tags: #krestanska #zenska #jmena #na #krest