Na konci prázdnin vzbudilo značnou pozornost, jak jistý obchodní řetězec na své tištěné reklamně vyretušoval kříže na věžích kostelů v Řecku.
Bylo to vnímáno jako potlačování až přepisování historické skutečnosti a upřednostnění a podbízení se zákazníkům neevropských tradic a původu.
To, že dnes je kříž chápán jako tradiční symbol (tj. znak, emblém či označení) křesťanství, je všeobecně známé.
Ale přesto význam a smysl kříže je různými skupinami i jednotlivci chápán a vnímán rozdílně.
Mnoho lidí nosí na krku křížek jen jako ozdobu.
Pro nemálo jiných je to ale nenásilným projevem jejich křesťanské víry navenek.
Snad pro většinu lidí u nás je dnes kříž po mnohá století znakem a symbolem, v nichž i křesťanská víra utvářela podobu dnešní Evropy.
Ve starověku byli v zemích východního středomoří, Persie a Babylonie křižováni nejtěžší zločinci a tento drastický způsob popravy přejali i Římané.
Kříž byl tehdy všeobecně znám jako popravčí nástroj vzbuzující hrůzu.
Nosit v počátcích křesťanství znak kříže by asi bylo považováno za stejně „ujeté“, jako dnes nosit jako identifikační znak šibenici nebo gilotinu.
V prvních stoletích používali křesťané jako symbol své víry rybu, řecky ichtys.
Kříž se začal prosazovat jako symbol křesťanství až zhruba v pátém a šestém století, kdy se už víc než dvě stě let takto nepopravovalo.
A kříž se stal znamením šířící se, a tedy vítězící církve.
Dalším, tentokrát obrazným posunem významu kříže, se stalo označování nejrůznějších lidských problémů a potíží jako nesení kříže.
Toto často používané rčení má svůj původ ve výroku Pána Ježíše třeba v Lukášově evangeliu: Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem (L.14,27).
Během staletí byli v Evropě po narození většinou všichni lidé pokřtěni a stali se tedy legitimními křesťany.
To ale vůbec neznamenalo, že byli i Kristovými učedníky ve smyslu následování a poslušnosti Jeho učení.
Všichni chodili (často jen z formálních důvodů) k církevním obřadům a „tělu Páně“ a protože téměř každý člověk má během svého života nějaké nemoci či problémy které si „nese“, chápali své potíže jako kříž, o kterém mluvil Kristus.
Ale nezohlednili to, že si nejednu potíž sami způsobili svým nemoudrým, nebo dokonce hříšným jednáním a způsobem života.
Nic nám nemůže lépe vysvětlit co mínil Pán Ježíš Kristus pojmem kříž, než Bible - zjevené Boží slovo.
Všem pak Ježíš říkal: Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne.
Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání.
Učedníkům v té době asi slovo o kříži nedávalo moc smysl; vždyť se tehdy dohadovali spíše o rozdělování míst v Mesiášově vládě.
Až po jeho násilném usmrcení na kříži a zmrtvýchvstání pochopili, že Pán Ježíš tu představoval kříž jako znamení údělu i pro jeho následovníky.
Použil zde symbol kříže jako připodobnění ke každodennímu „usmrcování“ našich lidských přání či tužeb a požadavku upřednostňovat před nimi cíle Božího království.
Protože všechna ostatní lidská snažení a uskutečněné touhy nebudou mít na věčnosti pražádnou hodnotu.
Kříž je pro opravdové křesťany požadavkem naprostého obětování (ukřižování) sebe a upřednostnění mnohem vyššího Božího úmyslu a úkolu před našimi potřebami, plány a touhami.
Kdo chce jít za Kristem a nechce nést kříž (který na něho nekladou lidé ale Kristus), nemůže být jeho učedníkem.
Pro všechny plně rozhodnuté křesťany to neznamená, že jejich „křížem“ je život kazatele, misionáře v Africe, anebo mučednictví.
A proti tomuto významu kříže, jaký mu dal Pán Ježíš Kristus a který nám zachovala Písma NZ, je otázka vyretušovaných křížů v Řecku, nechci říci nepodstatná, ale určitě mnohem všeobecnější a neosobnější.
Kristův požadavek nést „přidělený“ kříž, tj, úkol být poslušným a věrným služebníkem Božího království, bez jehož nesení nemůžeme být jeho učedníky, míří do samého centra mého i tvého rozhodování.
Jsme opravdu vždycky - každodenně, ochotní poslechnout, obětovat se a dát přednost kříži, tj.
tags: #krestansky #kriz #a #jabloko