Ve starověku byly ukřižovány tisíce lidí, tento způsob popravy byl navíc považován za jeden z nejbrutálnějších a nejhanebnějších způsobů, jak zemřít. Jak vlastně tento rozsudek smrti vznikl? Ukřižování se s největší pravděpodobností objevilo u Asyřanů a Babyloňanů, v šestém století před naším letopočtem bylo praktikováno i Peršany. Takové jsou alespoň zprávy z roku 2003, která byla publikována v odborném magazínu South African Medical Journal (SAMJ).
V této době byly oběti obvykle uvázány ke stromu nebo kůlu. Když Alexandr Veliký napadl Persii, dostala se tato praxe ve čtvrtém století před naším letopočtem i do středomořských zemí, více se ovšem rozšířila až o století později. Ukřižování bylo považováno za nesmírně ostudný způsob, jak zemřít. Například římský generál Publius Quinctilius Varus po obsazení Jeruzaléma podle dochovaných záznamů ukřižoval 2000 židovských rebelů. V Římě byli lidé před ukřižováním biti - výjimku tvořily jen ženy, senátoři a vojáci (pokud ovšem nešlo o zběhy).
Nahý odsouzenec byl přivázán ke kůlu a bičován přes záda, hýždě a nohy. „Oběť během procedury občas omdlela a neobvyklá nebyla ani její náhlá smrt," píší vědci. „Oběti se pak obvykle vysmívali, pak byla nucena nést patibulum [příčku kříže] přes ramena k místu popravy." Ani tím ale kruté zacházení neskončilo. Další krok se pak lišil podle území. Například v Jeruzalémě ženy odsouzenci většinou nabídly nápoj zmírňující bolest, obvykle víno a myrhu nebo kadidlo. Pak byla oběť přivázána nebo přibita ke kříži.
Aby mohli ukřižování lépe prozkoumat (bez toho, aby někdo někoho zabil), němečtí vědci v 60. Studie z tohoto experimentu byla publikována v roce 1963 v časopise Berlin Medicine (Berliner Medizin). Experiment musel být po asi 30 minutách zastaven kvůli bolesti v zápěstí dobrovolníků. Přísný půst, smutek a hluboké rozjímání - to všechno patří v křesťanském světě k Velkému pátku. Ježíš byl obviněn z velezrady. Křesťané by se podle něj neměli v tento den zúčastňovat žádných veselí a radostných událostí: „Kdysi se na Velký pátek nehrály žádné zábavy, žádné veselé písničky, nezpívalo se, naopak smutnilo se. Držel se půst, drží se půst doposud. A pokud je to možné, nejedí vůbec. Velký pátek je dnem přísného půstu. Půst byl a je jedním z výrazů pokání. Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolíky od 18 let. V chrámech se koná obřad uctívání kříže. „Večer je středobodem bohoslužby uctívání kříže, protože právě na kříži Ježíš umírá. Velký pátek uznává jako den pracovního klidu asi čtyřicítka zemí, třeba Velká Británie, Německo, Španělsko, Švýcarsko a také Slovensko.
K Velkému pátku se váže i mnoho lidových zvyků. „Od dvanácti do tří hodin, čas kdy umíral na kříži, z Bible víme, že když zemřel - se otevírají hroby, roztrhla se opona, změna světa, konec světa, symbol tohoto - otvírají se poklady. To je přesmyčka v pozemský prospěch. V tradici Velkého pátku má důležité místo také voda. „V tom je prastarý rituál toho, že voda jako symbol světa, symbol života odnáší nečistoty. Lidé se v ní skutečně myjí, voda je živel. Využilo se toho starého věrského podtextu, že je Velký pátek a voda nás ochrání. Omývali se v ní lidé, nosili si ji domů, omývali různá náčiní, kravám se omývala vemena, aby dávala hodně mléka, vykrápěla se světnice,“ vypočítává lidové zvyky Langhamerová.
Od zeleného čtvrtka do bílé soboty někde chlapci obcházejí vesnice s řehtačkami a klapačkami - nahrazují tak mlčící zvony, které, jak se říká, odletěly do Říma. V některých krajích na Velký pátek - v den, kdy byl Kristus uložen do hrobu, nesměli lidé pracovat na poli - tedy hýbat se zemí. Umřel Ježíš Kristus na kříži, nebo na kůlu? To, že kř. Osoba natáhne ruku, druhou má dolů. ruku v rovině. mít v natažené ruce sílu odolávat dvoum prstům.. sílu a téměř ji nejde sklopit dvěmi prsty. fyzika, žádný zázrak. vyzařují. který položili na krk. které si dotyčný musel donést na místo popravy. tvaru písmene T. s odsouzeným. Vojáci mu ke svislému břevnu přibili nohy. vyobrazení Ježíše. Jeruzaléma. Narazili přitom na hrob muže jménem Jehonanan. jeho ostatků vyšlo najevo, že dotyčný byl ukřižován. mohutný hřeb, který byl zaražen do jedné z patních kostí. Římané totiž nepřibíjeli odsouzeného skrze nárty. dřevo nebo kříž, v originále stauros. přivazování nebo napichování odsouzenců. nosili příčné břevno, lat. 11Kdo udělil odpovědi palec? Já na takovéto symboly a pavědy nevěřím. taky něco četl, že ten symbol vznikl později. s tím ale otravuješ nás? a ne blafy které hledáš na netu. No, by si měl asi kapku nastudovat historii. římský trest. Symbolem zla je obrácený kříž: Podle pověsti byl sv. vzpřímeně jako Kristus. Obrácený kříž se proto stal symbolem pokory. považují ho spolu s obráceným pentagramem za svůj symbol.
Drápe, dám ti nominaci, ironicky. to odpovídat kašpare, proč odpovídáš když tě to nezajímá? stránky ty kašpare ? Po prvé dostaneš nonimaci za špatnou odpověď. Ale u tebe Drap, já pokaždé vidím jen krátkou odpověď. zakrýt, nepotřebuju od Vás odpovědi. napíše 10× větší odpověď i s odkazy kde svoje tvrzení potvrdí. se říká profesionální odpověď. energiemi je zcestné. kříže kolem cest, na hrobech atd., ne kvůli energiím. jen, že to tu dost jasně nezaznělo. o vyjádření vztahu. po smrti. daleko méně. za nás, v kříži je jistota. na krku křížek nenosím.
Kdo byli svatý Fabián a Šebestián? Proč se plášť Panny Marie maluje většinou modrý? Nepochybně tím nejpozoruhodnějším, co se kdy v dějinách lidského pokolení odehrálo byl život Ježíše Krista. Znají jej lidé po celém světě, a to v celé jeho šíři - od velkolepé zvěsti o Ježíšově narození přes úmornou smrt ukřižováním až po slavné vzkříšení. Ačkoli nelze bez výčitek srovnávat významnost jednotlivých etap jeho života, událost Ježíšovy smrti je vyústěním, jež, dá-li se to tak říct, dodává smysl celému příběhu. Ukřižování bylo ve starověku považováno za nejkrutější možný trest. Jako první ho začali používat Peršané a přes Kartagince přejali tento způsob popravy Římané. Židé jej nepoužívali, avšak věšeli na kříž mrtvé rouhače.
V průběhu dnů, které této události předcházely, se odehrála řada významných okamžiků. Známe příběh o poslední večeři Ježíše s jeho učedníky, který se stal předobrazem eucharistie. Víme o Jidášově zradě, o Ježíšově úzkosti a myšlenkovém zápase se Satanem v Getsemanské zahradě a jsme obeznámeni s nespravedlivým soudem odehrávajícím se před Pilátem Pontským. Přestože veškeré útrapy a ponižování snášel se silným duchem, byl Ježíš poté, co podstoupil krutý výslech, mučení a několikeré bičování, slabý na těle. Bylo ovšem zvykem, že si odsouzenec musí kříž, na nějž má být přibit, donést na popraviště sám. Cestou několikrát pod tíhou kříže padl. Bylo mu ulehčeno, až když nad ním Šimon z Kyrény projevil lítost a stráž jej za to povolala, aby Ježíšovi s potupným nákladem pomohl. Po cestě jej mnozí z těch, kteří dříve Ježíše vítali palmovými listy, častovali nadávkami. Dokonce i samotní Ježíšovi žáci, jež mu stáli hrdě po boku při jeho slavném příjezdu, nyní jen zdrceně sledovali z povzdálí.
Jedno z evangelií ovšem podává silné svědectví o skupině žen, které, jako jedny z mála, ukázaly soucit. „Dcery Jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi: hle přicházejí dny, kdy budou říkat: Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily! Tehdy řeknou horám: padněte na nás a pahorkům: přikryjte nás! Na Golgotu Ježíše Krista provázela i jeho matka Marie, která s bolestí sledovala jeho kroky a doufala, že se svou mocí nějak osvobodí. Když viděla, jak je hřeby přibíjen na kříž, samou hrůzou omdlela a její poslední naděje se rozplynula. I lid Ježíše vyzýval, ať dokáže svou moc a, je-li Božím synem, zachrání se. Nikdo z nich nechápal, proč to Ježíš neudělal. Jak víme, kdy ukřižovali Ježíše?
Ježíš nebyl ten den jediným odsouzenecem. Spolu s ním byli na kříž přibiti i dva zločinci a Ježíš s bolestným vypětím sledoval jejich utrpení. Jeden z nich zůstal zatvrzelý ve své zlosti a bědách a jen spílal svým mučitelům. Druhý, svědek celého Ježíšova soudu, pozoroval, jak si Ježíš počíná a v posledním momentě před svou smrtí prohlédl a dal se na pokání. Při pohledu na Ježíšovo utrpení se zatáhla samotná nebesa. Andělé i Bůh Otec truchlili za Božího Syna. I samotné slunce přestalo žhnout a zemi zahalila tma. Nic se však nestalo a s posledními slovy na rtech, slovy, jež zazněly napříč celým stvořením: „Dokonáno jest.“ - „Otče, do tvých rukou se odevzdávám“ Ježíš zemřel. Kdo ukřižoval Krista? Zemřel rukou římského soudu, již ale vedla zášť jeruzalémských předáků. Je proto příznačné, že jeho kříž „zdobil” nápis „Ježíš Nazaretský - Král židovský.“
Ježíšův příběh je pro nás stále velkým ponaučením a zároveň obrovskou výzvou. Jakým ponaučením a jakou výzvou? Bůh stvořil člověka a dal mu takovou výbavu a takové rady, aby mohl žít šťastný a spokojený život. K tomu ještě člověku přidal svobodu pro rozhodnutí, kterou cestou chce jít. S Bohem, nebo bez Boha. A lidstvo tápalo a tápe mezi Bohem a svými sobeckými zájmy. Jenže důsledkem, přirozeným dopaden odloučení se od Boha je smrt časná, ale i věčná. A právě tento dopad vzal Ježíš těm, kteří chtějí, na sebe. Ježíš zemřel za nás. Na Velký pátek umírá Kristus na kříži. Římský místodržící Pilát Pontský (†37) ho vydá na smrt za to, že se považuje za mesiáše, krále Židů. Ukřižován je na Golgotě a Pilát dá na kříž vyrýt: „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Symboly ukřižování. Křesťané zdůrazňují, že Kristus podstupuje smrt dobrovolně, protože chce vykoupit hříchy lidstva.
Starověcí Římané chystají ukřižování hlavně pro otroky, vzbouřence nebo zajatce. Velká noc ze soboty na neděli přináší vzkříšení Krista. Apoštol Pavel z Tarsu. Na zemi zůstane 40 dní. Zjevuje se apoštolům a svým učedníkům. „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i naše víra,“ tvrdí Bible v Prvním listu Korintským. Víru ve vzkříšení Krista si bere křesťanství za svůj základ.
9. Dobrý večer, již několikrát jsem v kostele slyšela mluvit místo o kříži o kůlu, snad stejný překlad z hebrejštiny. Dotyční kněží mluvili i o spiritualitě kůlu. Přiznám se, že tomu nerozumím. Máme vytěsnit kříž a zavést spiritualitu kůlu? Přijmout výklad, že původně šlo o kůl, a že význam je důležitější než tvar?
v Novém zákoně překládáme slovem "kříž" řecké slovo "stauros". Původně označovalo kůl, ale často se používalo v užším významu popravčího kůlu, tedy jakési "šibenice". Ta mohla mít různé tvary: buď prostá tyč, nebo do písmene X, nebo do písmene T, nebo nám známý tvar kříže. Odsouzení k ní byli přivázáni či přibiti a umírali velmi pomalu udušením. Na jakém typu kříže Ježíš zemřel? Evangelia to neříkají (proč by také měla popisovat šibenici). Roku 1936 přišli Svědkové Jehovovi s tezí, že Ježíšův "stauros" neměl tvar kříže, ale kůlu. Podstatný ale není tvar kříže, podstatný je jeho význam nebo jeho spiritualita, chcete-li. Krásně ji vystihl např. apoštol Pavel: "Kristus Ježíš, ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži."
Co se týká vojáků, ti sice kůly tahali, ale takové kůly se označovaly jako "sudis", ne jako "crux" (latinský ekvivalent výše zmíněného řeckého "stauros").
O přemístění sochy informoval na sociální síti Marcel Sikora, frýdecko-místecký zastupitel a člen Komise pro obnovu kulturních míst, historických památek a významných lokalit ve Frýdku-Místku. „Důvodem byl kritický stav podloží a základové patky, plastika se zanořovala do terénu, a tím docházelo k jejímu vyklánění směrem k rybníku Arnošt. V brzké době dojde k restaurování sochy a umístění na nejvhodnější místo," uvedl Marcel Sikora s tím, že jako ideální umístění se zatím jeví místo u vstupu na cyklostezku kolem Olešné. Nezanedbatelným argumentem pro přemístění plastiky je také trasa plánovaného obchvatu Frýdku-Místku, která má vést nad rybníkem.
Socha z 20. let 19. století se nyní nachází v ostravském ateliéru akademického sochaře a restaurátora Jakuba Gajdy, kde se dočká obměněného vzhledu. „Demontáž byla hodně náročná, protože dílo bylo v podstatě zapadlé v bažině. Po očištění se zjistilo, že socha měla utrženou hlavu, která je druhotně přilepená, a že je tam velká prasklina na podstavci. Není to ale žádná havárie, jedná se standardní poškození a znečištění," sdělil včera Deníku Jakub Gajda. Restaurování by podle něj mohlo skončit na jaře. „Vzhledem k tomu, že jsem na tom začal pracovat už teď, tak bych rád restaurátorské práce měl hotové koncem dubna. Zatím je příznivé počasí, takže se dělají základní věci jako třeba čištění povrchu. Pokračovat se bude pak v březnu," popsal restaurátorský proces Gajda. Dílo je podle něj standardní kvalitní regionální práce. Zajímavá je podoba se sochou v Paskově.
Praha - Křesťanský svět si připomíná Velký pátek, den, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. Tento den je proto prožíván ve znamení přísného půstu, smutku, ticha a rozjímání. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Přibližně v tento čas se proto scházejí věřící ke zvláštní bohoslužbě. Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu. V Česku se o totéž zatím neúspěšně snaží senátoři. Katolická církev na Velký pátek jako jediný den roku neslouží mše. Na připomínku Kristova utrpení se v kostelích konají jen zvláštní večerní obřady. Podobně jako na Květnou neděli jsou zpívána evangelia o Ježíšově smrti. Bohoslužby se naopak konají u protestantských církví.
Dominik Duka: „Intimnější a radostnější vzpomínky budu mít na Vánoce, ale Velikonoce oslovují člověka v daleko hlubší dimenzi, a tedy také dávají možnost i prožít tyto události s určitým zaměřením. Jsou pro mě nejen důležitými a prvními svátky, ale i svátky hluboce radostnými.“ Vatikánu se papež Benedikt XVI. zúčastní velkopáteční liturgie a taky tradiční křížové cesty v Koloseu. Velký pátek uznává asi čtyřicet států jako den pracovního klidu, třeba Austrálie, Brazílie, Kanada, Německo a Spojené království. V Rakousku pak mají nárok na den volna pouze evangelíci, starokatolíci a metodisté.
Lidová tradice vypráví o údajném otevírání pokladů ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí, popřípadě otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Podle pověsti se v tento den otevírá i památná hora Blaník. Na Velký pátek běžel každý ještě před východem slunce k potoku, aby se v něm umyl. To vše kvůli údajné ochraně před nemocemi.
Velký pátek s sebou přináší i různé zvyky. Na Volyňsku chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu. Hlas zvonů nahrazovaly řehtačky různých tvarů a velikostí. Řehtačky oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, na mnoha místech děti s řehtačkami honily Jidáše - vybíral se zrzavý chlapec. V krajích s tradicí plátenické výroby se předly tzv. „pašijové nitě“, kterými se pak dělalo na šatech několik stehů - to mělo ochránit před zlými duchy. Švadleny se snažily ušít z pašijových nití košile. Ty prý měly zázračnou moc uchránit svého majitele před bleskem. Nepralo se prádlo, protože se věřilo, že by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
VELKÝ PÁTEK | Velikonoce (nejen pro děti) - Godly play
S Ježíšem byl veden krátký proces. Z hlediska historického je existence Ježíše Krista zaručena. Nicméně zda jde skutečně o mesiáše, to je podle historika Petra Kubína záležitost víry. Proti Ježíšovi byl veden jednoduchý proces. „Byl obviněn z velezrady, židovská velerada jej nařkla, že se považuje za židovského krále, a takto byl ten spor předložen civilnímu správci prefektu Pontiu Pilátovi, který ze strachu, aby nebyl obviněn, že toleruje vzpouru, vyhověl veleradě a dal Ježíše popravit,“ komentoval smrt Ježíše Krista historik Kubín. Podle něj Ježíš zemřel s velkou pravděpodobností 7.