Postavu Ježíše Krista se dnes snažíme hodnotit také z historického hlediska. Tato interpretace je velmi obtížná, protože veškeré prameny více či méně vycházejí z evangelií, která byla sepsána až desítky let po jeho smrti, a tyto texty vlastně už propagovaly nového Mesiáše. Nicméně se dnes prosadil názor, že Kristus existoval, a historici se snaží rekonstruovat jeho život v historickém kontextu. V čem byl mezi ostatními "mesiáši" své doby výjimečný? Jak asi vypadal jeho poslední den z hlediska dnešní vědy a toho, co o té době dnes víme? Jak probíhal proces s Ježíšem a jakou roli v něm sehrál Pilát Pontský?
Přestože Velikonoce jsou pro křesťany oslavou Zmrtvýchvstání Páně, jejich význam sahá hluboko do dějin a liturgie. Praha - Velikonoční neděle znamená pro křesťany slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Božím hodem velikonočním se připomíná vzkříšení ukřižovaného Krista. Tato neděle je pro západní křesťany centrální církevní slavností roku. Slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně se v mnoha kostelech a chrámech připomíná již od časného rána. Slavnostní mše v plně radostném duchu připomínají nejdůležitější událost křesťanské víry - den, kdy mrtvý Ježíš vstal z hrobu k novému životu a tím zničil hřích a smrt. Tento den je natolik zásadní, že se slaví celých osm dní; následuje tedy velikonoční oktáv. Charakteristickou součástí obřadů je zpěv Aleluja.
Když mluvíme o skutečnosti Kristova vzkříšení, můžeme sledovat i tradiční výklad: „Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“. Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“. Každá neděle v roce je tedy „oslavou Velikonoc“ - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu.
„Vzkříšení je z Boží strany dokonalý a dokonaný čin, jímž Otec vysvobodil Syna z osidel smrti,“ komentuje Kristovo zmrtvýchvstání Tomáš Halík. Pro lid by měla být vzpomínka na zmrtvýchvstání Ježíše Krista příležitostí, jak přenést křesťanské hodnoty do běžného života. Název Velikonoce pochází z Velké noci ze soboty na neděli, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V tuto neděli všichni spěchali do kostela. Nikdo nezůstával doma, neboť v tento den se v kostele světily velikonoční pokrmy (beránek, mazanec, chléb, vejce a víno). Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velikonoční neděli jedlo společně vejce uvařené na Velký pátek spolu se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. Hospodář odnášel na zahradu, na pole a do studně kousek svěceného mazance, vejce a vína, aby měl hojnost ovoce, obilí a měl vždy dobrou vodu. Rolníci nechávali na polích svěcené kočičky a křížky.
Od počátků církve byly Velikonoce hlavním a ústředním svátkem církevního roku. Po celých 50 dní slavili křesťané vzkříšení Pána, radovali se z toho, že láska zvítězila nad smrtí a že skrze vzkříšení již máme podíl na naplněném životě Ježíše Krista. Výrazem této velikonoční radosti se staly rozmanité zpěvy Aleluja. „Zpívejme Aleluja zde na zemi, kde jsme ještě plni starostí, abychom je jednou mohli zpívat tam v jistotě. Zpívejme Aleluja dnes ne proto, abychom se radovali z klidu, ale abychom našli útěchu v trápení. Tak jako zpívali poutníci: Zpívej, ale kráčej dál! Zpívej a kráčej dál!“
Ježíšovo zmrtvýchvstání je klíčovou částí víry: O Velikonoční neděli ráno před východem slunce vstal Kristus z mrtvých a vystoupil slavně z hrobu. Vzkříšený Kristus se zjevil napřed Petrovi, o Velikonoční neděli ráno Marii Magdalské a pak zbožným ženám, které našly jeho hrob prázdný, o Velikonoční neděli večer dvěma učedníkům, kteří šli do Emauz, a hned nato učedníkům shromážděným ve večeřadle. V neděli nato se zjevil apoštolu Tomášovi. U jezera Tiberiadského se Ježíš zjevil sedmi učedníkům a nakonec na jedné hoře v Galilei svým apoštolům a více než 500 učedníků, přičemž jim dal příkaz, donést jeho učení všem národům a křtít je v jeho jménu.
V noci ze soboty na neděli slaví křesťané „velkou noc“, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Židé si již několik tisíciletí připomínají noc, v níž byli osvobozeni z egyptského zajetí a otroctví. Křesťané pak oslavují noc, při níž Ježíš Kristus vstal z mrtvých a osvobodil lidi z otroctví a zajetí zla a hříchu. Po západu slunce na Bílou sobotu začíná hlavní oslava Kristova vzkříšení. Při této noční bohoslužbě se připomá Boží dílo ve prospěch člověka od stvoření, před odloučení člověka od Boha, až po záchranu člověka Bohem. Slavnost Veliké noci je nocí bdění (přel. vigilie), v níž si křesťané připomínají velikou noc, když Ježíš vstal z mrtvých. Odtud pochází i český název veliko - noce... Oslava veliké noci v prvních křesťanských dobách probíhala celou noc a končila teprve společným stolováním za rozbřesku, když se "noc rozjasnila zmrtvýchvstáním našeho Pána". Oslava Veliké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty velikonoční "přechod" (pesach) ze zajetí utrpení, omezenosti zla a smrti do života svobody a plnosti. O velikonoční noci (ze soboty na neděli) se před většinou kostelů zapalují velikonoční ohně. Kněz rozdílí rukou vodu, přitom jí trochu vylije ve směru čtyř světových stran, aby tak znázornil, že skrze svátosti se má Boží milost rozlévat do celého světa a oblažovat lidi všech národů, jak to přikázal Kristus.
„Uvěřila jsem v Boha a poslední podou chodím v neděli do kostela. Nejsem pokřtěná. Uvažuji o tom, že se nechám pokřtít. Můžete mi napsat, co je k tomu zapotřebí? Potřebuji jako dospělá kmotry?“ Výraz aleluja pochází z starého hebrejského výrazu halelú-jáh, který znamená oslavujte Pána, chvalte Pána. Tento výraz obsahuje i kratší podobu Božího jména (yh, „jáh“). Z lat. vigilia. Označuje zvyk připravovat se na nějaký svátek nebo mimořádnou událost, která svátku nebo události předchází, bděním v noci na modlitbách. Je první ze - svátostí. Neofyté je starocírkevní označení těch, kteří přijali křest, jde o řecký termín νέoφυtos - neofytos resp. složeninu dvou slov: „neo“ znamená nový a „fytos“ znamená sazenice, strom, stvoření. Řecky pascha (v překladu Septuaginty, z hebrejského pesach, »přechod«). Nejdůležitější svátek jak pro Židy, tak pro křesťany, pro něž znamená vyvrcholení celého - liturgického roku. Pesach se nazývá osm dní (v diaspoře, ale sedm dní v Erec Jisra'el, (viz Izrael) trvající židovský "svátek přejití", který odpovídá křesťanským velikonočním svátkům; dodnes se v židovství slaví na památku vysvobození z Egypta. Řecko-latinský výraz označuje jak vyjití Izraelitů z Egypta, tak druhou knihu bible, v její první části (Exodus 1-18) se o tomto útěku pojednává. - Kristovo vzkříšení (zmrtvýchvstání) je základním prvkem křesťanské víry. - Vzkříšení Krista, „prvorozeného z těch, kdo vstali z mrtvých“ (Kol 1,18) je počátkem a zárukou vzkříšení každého člověka přivtěleného ke Kristu. Resuscitaci známe. Příroda nám nabízí jakýsi obraz vzkříšení. Před našimi očima slunce každého dne jako by umíralo a zase vstávalo z říše mrtvých. V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Když jste s Kristem byli vzkřízeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Naši drazí nezmizeli do temnot nicoty. Narodili jsme se, abychom žili, a ne abychom zemřeli. Smrt není konec, je to jen začátek něčeho nového. Pozemský život musí skončit. To neznamená, že končí celá lidská existence. Kdyby vzkříšení spočívalo jen v tom, že Bůh oživí naši mrtvolu, pokorně bych ho požádal: „Prosím tě, Pane, nech mě v zemi.“
V dětství jsem si myslel, že život po smrti bude děsná nuda, a neměl jsem tak žádnou touhu po takové věčnosti. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Kolik důležitých a slavných věcí se děje na světě - a bez nás. Když se uděluje Nobelova cena, rozdělují olympijské medaile, nebo setkávají hlavy států. A mnohdy se nás to ani nijak jinak netýká. Konečné slovo nemají naše temné chvíle. Ale vzkříšení. Chci vám vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Jsme-li hladoví, ukazuje to na to, že existuje něco jako potrava. „Já jsem vzkříšení a život. svým Duchem, který sídlí ve vás“ (srov. Můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme vašim zájmům. Pokud využijete místo platby udělení souhlasu s reklamou (tj. budou Vám zobrazovány v rámci našich webů iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz2 reklamy a to cílené i necílené. K tomuto tématu patří i poznámky o reklamě a souhlasu s cílením, které jsou součástí dnešní společnosti.
Po téměř dvěma tisíciletí změnil sled událostí v Jeruzalémě běh dějin. Po třech letech vyučování, uzdravování nemocných a shromažďování následovníků v celém kraji vstoupil Ježíš Nazaretský do Jeruzaléma, aby zde prožil poslední týden svého smrtelného života. Pro věřící není Svatý týden jen historickou vzpomínkou. Ježíš Kristus přijel do Jeruzaléma na oslátku, zatímco Ho lidé vítali palmovými ratolestmi a voláním „Hosana“. Ježíš vjel do Jeruzaléma na oslátku, čímž naplnil dávná proroctví o přicházejícím Mesiáši. Někteří nábožští vůdci se cítili ohroženi Jeho učením. Ježíš Kristus vyhnal z chrámu směnárníky a prohlásil jej za dům modlitby. Tam nalezl obchodníky a směnárníky, kteří obchodovali na posvátném místě uctívání. Ježíš Kristus učil lid pomocí podobenství a odpovídal na obtížné otázky náboženských vůdců. Vyprávěl podobenství o víře, pokoře a přípravě na Boží království. Během Poslední večeře Ježíš Kristus ustanovil svátost a omyl učedníkům nohy. Během této večeře je učil o lásce, službě a o tom, aby si Jej připomínali. Jidáš Iškariotský souhlasil, že zradí Ježíše Krista za třicet stříbrných. Ježíš Kristus byl ukřižován na Golgotě a dal svůj život za celé lidstvo. Po výsleších a soudních procesech byl odsouzen k smrti ukřižováním. „Já pokládám duši svou.“
Po ukřižování bylo tělo Ježíše Krista uloženo do zapečetěného hrobu. O velikonočním ránu přišla Marie Magdaléna ke hrobu a nalezla jej prázdný. Krátce poté se Marie Magdaléna stala prvním svědkem vzkříšeného Krista. Učedníci zpočátku jen těžko chápali, co se stalo. Svatý týden nám připomíná, že příběh Ježíše Krista neskončil na kříži. „Toto je den, který učinil Pán.“ Docela jiný den, než si učinili lidé. Den zmrtvýchvstání Ježíše Krista - Velikonoce. Velikonoce může slavit pouze ten, kdo počítá s Bohem a jeho dílem. To není snadné. Kristův hrob je prázdný a andělé tvrdí, že Ježíš, který byl zde pohřben, vstal z mrtvých. Když Ježíš vstal z mrtvých, musel napřed zemřít. Mrtvého Ježíše uložili do hrobu, ale on se vzkříšením nevrátil do dřívějšího stavu, nýbrž vstoupil do zcela jiného. Jde o Ježíšův přechod do Království Božího - do věčnosti.
My říkáme: Kristus vstal s tělem oslaveným, nepodléhajícím smrti. Smrt nebyla odročena, ale zničena. Kristus ji nepřelstil, ale přemohl. Tato pravda o zmrtvýchvstání je těžko pochopitelná, protože překračuje náš myšlenkový horizont. Jak si to tedy máme představit? Vždyť nevidíme, že by smrt byla přemožena, hroby také nejsou prázdné, mnohá a hrozná násilí ve světě, utrpení a smrt, to jsou reality, které vládnou dál po Kristově vzkříšení. A nedají se vymítit ze světa jen snažením lidí. Ženy z evangelia se vydaly na cestu do hrobu, aby pomazaly vonnými mastmi Kristovo tělo. Tam se setkaly s andělem, který jim řekl: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Proč hledáte Ježíše na nesprávném místě? Hledejte někoho víc než mrtvého.“
Koho tedy? Kde všude lidé dnes hledají Ježíše? Mezi předními humanisty, průkopníky pokroku, politickými vůdci, revolucionáři. Velikonoční víra není k uctívání mrtvého. My, lidé, nejsme schopní Krista oživit nebo při životě zachovat, kdyby ho Bůh nebyl vyrval ze smrti, byl by ubohý a my s ním. Marně bychom ho hledali. Marná by byla naše víra. Ježíš nežije z milosti církve, ale z Boha „který mrtvé oživuje a volá k životu“. To je základ naší naděje. Boží dílo spočívá na víře. Velikonoce jsou takovou směrovací značkou, protože se dovídáme, kdo nás na konci tmavé cesty očekává. Je to živý zmrtvstalý Kristus. Víra nesmí být jen balzámem, ale opravdovým životem. Chováme na oslavu zmrtvýchvstání Krista jen vzpomínku a památku? Musíme Ježíše uvádět do svého života a počítat s ním v našem každodenním úsilí. Pán života je vždycky vpředu, předchází nás. Předchází nás na našich cestách, v této jistotě slavíme velikonoční svátky. Toto je den, který učinil Pán. To nám pomůže odvalit kámen ze srdce, jako se odvalil od jeho hrobu. Nejradostnější čas, kdy nás Bůh volá, do středu naší víry, abychom nehledali živého mezi mrtvými. Poučuje nás, kde hledat Ježíše a nalézt ho. Hledejte ho na správném místě. Ve svém srdci, v církvi, v jeho svátostech, ve svátosti smíření a přijetí eucharistií. To je nejhlubším jádrem velikonoční radosti.
