Krízová výprava chudiny je diplomatický LARP a historická simulace, která pracuje s dochovanými informacemi z dobových pramenů a archivů. Je to zároveň kombinace s tahovou strategií pro 23 hráčů (16 mužů a 7 žen), kde diplomatická jednání, intriky či akce osobních agentů ovlivňují nejen představitele jednání, ale i prapory vojsk, budování obchodních stezek a úroveň života obyvatel jednotlivých měst a provincií.
Předmět a rámec akce
Územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu v Telči se ve dnech 2. - 4. února 2018 proměnilo v dějiště významných historických událostí konce 11. století. Křížová výprava chudiny je diplomatický LARP a historická simulace pracující s dochovanými informacemi z dobových pramenů a archivů. Je to zároveň kombinace s tahovou strategií pro 23 hráčů (16 mužů a 7 žen), kde diplomatická jednání, intriky či akce osobních agentů ovlivňují nejen představitele jednání, ale i prapory vojsk, budování obchodních stezek a úroveň života obyvatel jednotlivých měst a provincií.
Historický kontext křižových výprav
V polo-vině 11. století došlo k rozpadům říší a k bohatým výpravám motivovaným touhou po půdě, bohatství a náboženské víře. Papež Urban II. káže první křížovou výpravu za přítomnosti Filipa I. a v roce 1095 vyzval celou Evropu ke svaté válce. Výzva byla přijata s nadšením a patřila sem také vítaná podpora Byzance proti seldžuckým Turkům. Hlavní sílu tvořili rytíři a poddaní, kteří toužili po zboží a zvažovali možnosti kořisti, bohatství a oživení duchovní i politické moci. Rytířské řády - johanité, templáři a řád německých rytířů - sehrály důležitou roli v ochraně poutníků a dobytých území.
První křížová výprava (1096-1099)
První křížová výprava byla vedená jeruzalémským, dolnolotrinským vévodou Robertem, Godefroyem z Bouillonu a dalšími šlechtici jako Baldwin z Boulogne a Raymond z Toulouse. Část výpravy se zrodila z mas veřejnosti ze severní a střední Francie a západního Německa; část zahynula v Evropě, zbytek v Malé Asii. Roku 1097 se křižácká vojska spojila s Byzancí a postupně přepravila do Malé Asie, kde zvítězila nad seldžukovým sultánem a dobyla Antiochii. Na jaře 1098 vzniklo edesské knížectví pod vládou Baldwinova rodu a v létě téhož roku dobyli křižáci Jeruzalém. V letech 1100-1187 vzniklo Jeruzalémské království. V letech 1099-1100 byl Jeruzalém dobyt a město se ocitlo v novém politickém uspořádání.
Druhá křížová výprava (1147-1149)
V roce 1144 dobyl mosulský emir Edessu a křižáci museli vyklidit celé edesské knížectví, což byl podnět k vyhlášení druhé křížové výpravy. Vedl ji císař Konrád III. a francouzský král Ludvík VII. Zúčastnil se jí i český král Vladislav II. (v té době ještě kníže). Vojsko však pro různé obtíže do cíle vůbec nedorazilo. V roce 1187 Saláh ad-Dín zasadil vojsko křižáků v bitvě u Hattínu a získal Jeruzalém a další města. Latinští křesťané směli opustit křižácká města za výkupné a vrátit se do Evropy.
Třetí křížová výprava (1189-1192)
Třetí výpravu vyvolal dobytím Jeruzaléma. Zúčastnili se jí Fridrich Barbarossa, anglický král Richard Lví Srdce a francouzský král Filip August. V roce 1190 Barbarossa zvítězil u Konyie, avšak zemřel při cestě. Richard dobyl Kypr, obléhání Akkonu skončilo a spolu s Filipem Augustem získali jisté pozice na Blízkém východě. Výprava vyústila v dočasné dohody a znovuzískání některých svatých míst, avšak konflikt pokračoval. Po skončení výpravy vzniklo latinské království v Jeruzalémě a původní křižácká říše byla nahrazena novým uspořádáním.
Čtvrtá výprava a pozdější období
Čtvrtá výprava ukázala politické a hospodářské záměry tažení: papež Innocenc III. vyzýval k výpravám od roku 1198, avšak Benátčané využili situace pro své obchodní zájmy na Balkáně a v Byzanci. V roce 1204 byl dobyt Cařihrad a zřízeno latinské císařství; křižácké státy vznikly na dobytých územích. Postupně byl úpadek křížáků způsoben nejen vojenskými těžkostmi, ale i politickými změnami na Západě a snahou o sjednocení východu pod vládou seldžuckých a Egyptských vlád. Křižácké výpravy zanechaly významné důsledky pro obchod, kulturu a civilizaci Evropy: rozvoj italských měst, rozšíření vědomostí o východních kulturách a technologiích, nové zemědělské plodiny a řemesla, stejně jako změny ve společnosti a kultuře.
Hrdinové a institucionální rámce
Řády chránily poutníky a dobytá území, a přestože jejich vojenský význam nebyl zásadní, jejich činnost ovlivnila politiku a ekonomiku regionů. První duchovní rytířský řád byl johanité, následně templáři a řád německých rytířů. Templáři se stali hlavní finanční silou Evropy a rozšířili své majetky po Evropě a v Čechách. Němečtí rytíři přišli do Čech krátce po roce 1200; jejich provincie zahrnovala řadu komend, které zanikly během husitských válek. Hlavní postavy církevně‑rytířských řádů zahrnovaly maltezské a říšské rytíře, jejichž existence a výsady byly potvrzeny papeži a císařům. V Čechách se templáři dostali do popředí kolem roku 1232, jejich řád byl roku 1307 zrušen a jejich majetek zabaven. Němečtí rytíři se k činnosti vrátili i v pozdějších obdobích; jejich role dnes zahrnuje duchovní správu i historické dědictví v regionu.
Reflexe a důsledky pro moderní vzdělávání a kulturu
Výpravy a jejich následky zásadně ovlivnily evropský pohled na východní svět a kontakt se Středomořím. Evropané získali nové výrobní know-how a materiály, jako sklo, hedvábí, cukr z cukrové třtiny, a luxusní látky. Zároveň přišly nové zemědělské plodiny, včetně rýže, melounů a citronů. Zároveň byly do Evropy převzaty nové obranné a společenské vzory, jako erbové symboly, dvorští zvyklosti a rytířská etika. Křížové výpravy také urychlily rozvoj obchodu s Východem a posílily roli Benátek a Janovanů v evropském hospodářství.
