Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce byla významným zdrojem dokumentace pronásledování věřících, zásahů sovětského státu do církevních záležitostí a do soukromého života občanů. Zasazovala se o činy odporu proti primitivnímu ateismu a odsuzovala porušování práv jednotlivce. Litevské katolické organizace v USA organizovaly přetisky jednotlivých čísel Kroniky a její mezinárodní šíření pokračovalo i v dalších jazycích, čímž rozšiřovala povědomí o víře a odboji v sovětské éře.
Hlavní postavou Kroniky byl Sigitas Tamkevičius, katolický jezuita a zakladatel, jehož odvaha a vůle koordinovat vydávání Kroniky (11 let) až do zatčení v roce 1983 byla klíčová pro přežití a šíření díla. Po uvěznění mu v důsledku rodinné podpory a spolupráce s komunitou umožnili pokračovat další vybrané osoby; pod jeho vedením se Kronika udržela i za hranicemi dozoru režimu. Kronika zveřejňovala nejen případy pronásledování věřících v tehdejším Československu, ale i zásahy sovětského státu do církevních svěřeností a do soukromého života občanů.
Neumlčené svědectví o litevském disentu ukazuje, že litevský katolický disident byl velmi skeptický k jednání Casaroliho s představiteli komunistických vlád a SSSR. Mlčení zástupců Svatého stolce o skutečném stavu věcí prolomila právě Kronika, která prostřednictvím ruských disidentů a emigrantů rozšiřovala obsah a informovala o skutečné situaci. Zásadní roli hrála také spolupráce s jezuitským řádem a dalšími církevními a laickými spolupracovníky, která zajišťovala šíření a tajnou distribuci Kroniky za železnou oponou.
V průběhu času získala Kronika mezinárodní ohlas: litevské organizace v USA tiskly a distribovaly obsah, včetně anglických a španělských vydání; samotný norisovaný tisk a distribuce byly prováděny i prostřednictvím skleníkové tiskárny v Kaunasu, které ukrývaly originály a zajišťovaly utajení tisku. Ta byla umístěna ve skleníku na okraji Kaunasu s krytím podoby rodinného domu a zahradnické činnosti. Tajná tiskárna byla zajištěna díky důmyslnému inženýrství: kryté vstupy, podpůrné systémy a maskování vysokou spotřebou elektřiny.
Historie Kroniky se úzce prolíná s pohledem na katolickou církev v Estonsku a dalších pobaltských zemích během sovětské okupace, kdy perzekuce byla obdobná jako u katolíků v Litvě. V 80. letech se posílené duchovní a laické skupiny angažovaly v obraně náboženských práv a svobod; mezi významnými postavami byl i Harry Hammer, který byl internován na psychiatrii, a diskuse o náboženské svobodě se rozšířila napříč východní Evropou. Po nástupu Jana Pavla II. v roce 1978 nabyla náboženská práva a svobody na síle v celém regionu, což mělo vliv na další vývoj disentu a církevních aktivit.
V kontextu Kroniky bylo důležité sledovat a dokumentovat i další národy a církevní komunity v regionu. Solveiga Krumirja-Kopkova z rižské univerzity se věnovala římskokatolické církvi v Lotyšsku za sovětské okupace, která byla vzhledem k historii země a předválečnému zastoupení reformovaných německého původu početně slabá a zmítala se mezi povolností k sovětskému režimu a pokusy o odpor. Druhá vlna teroru v letech 1947-48 posílila emigraci, zatímco po zmírnění perzekucí v 60. letech se objevila nová solidarita a potřeba chránit náboženská práva.
Význam Kroniky pro litevský a širší region byl zřetelný i při diskuzích na konferencích a setkáních, kde se zvažovaly paralely křesťanského dissidentství v Pobaltí, Polsku a střední Evropě. Kronika tak zůstává jedním z klíčových svědectví o odolnosti církevní komunity vůči totalitnímu tlaku, o síle odhodlání a o důležitosti historické paměti.
Fotografie a vizuální prvky
Vizuální doplnění zahrnuje fotografie zakladatele Sigita Tamkevičiuse, archivní záběry tiskárny a ukrývacího prostoru, mapy cesty až do exilu a ilustrační snímky z litovského a pobaltí disentu.
Struktura a dostupnost kroniky
Kronika byla vydávána v letech 1974-1992 a zahrnovala několik dílů s různou délkou a počtem stran. Originální materiál byl psán na stroji a rozmnožován fotografickými metodami. Tiskárna a distribuce vyžadovaly tajné kanály a koordinaci mezinárodních kontaktů pro zachování kontinuit a šíření obsahů i mimo sovětský blok.
Další informace a reference: autorská jména a spolupracovníci, názvy jednotlivých vydání, související historické kontexty a poznámky o samotném procesu vydávání Kroniky.