Letmé nahlédnutí do hlubin pokladů katolické církve - tak charakterizuje Marek Orko Vácha svou novou knihu Radost z Boha, která je určena zejména biřmovancům.
Příručka pro biřmovance, jak přežít v drsném světě. Příručka pro biřmovance, jak přežít v drsném světě. Od Písma svatého coby „návodu k přežití“ přechází k tématům, jako jsou církev či svátosti, a prostor věnuje i morálce a Desateru nebo modlitbě.
Hotovo. Sbírka nevyžádaných rad dospívající mládeži je zčásti soubor motivačních vět, zčásti - a to té větší - svědectví o samotném autorovi a jeho volání k druhým.
Je to příručka, která dodá odvahu! Příručka, která dodá odvahu!
Připomíná, že „Žádný tvor, jedině Bůh může být pro duši, jež je tak velká, smyslem života“ - Ch. - Augustin Delage stav duše ponořené v Bohu popisuje takto: „Připadá si ve svém štěstí jako houba ponořená do oceánu, do oceánu čisté radosti, kterou do sebe nasává všemi póry, ze všech stran.“
A že Duch svatý, Život sám, nejnedefinovatelnější postava Trojice, pro tu divokost, neochočitelnost, vítr, který se vznáší nad vodami, a vane kudy chce, slyšíš jeho hlas, ale nevíš odkud přichází a kam jde.
Duch svatý, Dech svatý, je Přítomnost, živost. Jeho obrazy jsou oheň, tekoucí živá voda, oblak, neviditelný vítr, orel kdesi vysoko na nebi, mořský vítr. Jeho barvou je zelená, protože je to on, kdo dává život, je Život sám.
Tuhle knihu jsem dostala právě k biřmování. Jedním slovem - super. Strhující, naléhavý a vášnivý styl psaní. Přečteno najednou rychle a pak znovu po částech pečlivě. Původní úmysl podtrhávat si zajímavá místa jsem vzdal - bylo by jich příliš mnoho, a nechtělo se mi psát do tak krásně vytištěné knihy.
Tuhle knížku miluju! Od Marka Váchy jsou všechny skvělé, ale tahle pro mě byla zatím nejlepší. Na každé stránce mám zvýrazněné něco, co mě zaujalo. Texty z knížky Radost z Boha jsou myslím mnohem umírněnější variantou burcujících a na můj vkus někdy až moc moralizujících Nevyžádaných rad mládeži.
A Marek Vácha má - podobně jako mnozí jiní - svá oblíbená témata, která stále znovu opakuje. Ale proč ne, čas od času. Nedá se říct, že by to bylo zahlcující či extrémně náročné; je to čtení, které má daleko k pretensionalitě a zároveň vyzývá k zamyšlení.
A že ani jedni, ani druzí nemají pravdu, ale že tady platí - podobně jako často v Písmu - „to i ono“. Není to nikterak zahlcující a náročná četba, přestože myšlenek tam je hodně, je dobré tomu dáti prostor. Pak předá to, co potřebujeme. Příručka pro biřmovance, jak přežít v drsném světě.
Text byl ozvláštněn citacemi z Bible, zahraničních odborných článků nebo výroky představitelů církve. Nádherná zamyšlení. Neskutečně moudré a oči otvírající dílo. Kdysi dávno postavil člověk sám sebe do kruhu bytostí, kterým přiřadil důstojnost a které se rozhodl chránit morálními zákony. Někdy však kruh zahrnuje i širší odpovědnost za svět a přírodu.
Nicméně v Radosti z Boha není jen teoretická reflexe, ale i praktický návod na žití v kontaktu s Bohem, s církví a s ostatními lidmi. Uvedený záměr autora sdílet svůj osobní a obecný putující pohled na Boha a svět zůstává klíčovým rysem knihy. Příručka vybízí k osobní odpovědnosti a k aktivnímu hledání dobra ve vlastním životě.
„Mimo jiné“ se dotýká i dynamiky vztahu člověka k církvi a ukazuje, že láska k církvi nesmí být redukována jen na kritiku; má být povzbuzením a radostí z toho, že do této komunity patříme. Kniha tedy zmiňuje, že láska k církvi znamená prožitek a radost z víry i z komunitního života.
Najdeme zde úvahy o tom, jak svět svědomí, morálky a odpovědnosti formuje to, co děláme, a jak Bůh skrze přírodu a stvoření komunikuje s člověkem. Autor vyzdvihuje, že Bůh dává člověku svobodu a odpovědnost, a že radost z Boha je zároveň radost z tvorby a ze života samotného.

V rámci textu se objevují i úryvky a myšlenky o vztahu člověka k vesmíru, přírodě a Duchu svatému, které ilustrují propojení vědy, víry a morálního zrání. Radost z Boha se tak jeví jako průvodce pro mladé i starší čtenáře, kteří hledají odpovědi na složité otázky současnosti a touží po osobním růstu v duchovním životě.
V textu se dále objevují úvahy o tom, že evangelizace je taneční škola, roční příprava katechumenů je nácvik prvních kroků latiny, a že evangelizace není nic jiného než naučit se, jak si vychutnat čokoládový fondant s vanilkovou zmrzlinou do poslední vteřiny.
Texty a rozhovory jsou zasazeny do širšího kontextu doby a společenských změn, kdy otázky identity, víry a morálky nabývají na významu. Štábními tématy jsou pandemie, válka na Ukrajině a další události, které mění naše životy a vyzývají k hledání smyslu a naděje v tajemství Boha.
- Průvodce biřmovanců: klíčové myšlenky a praktické rady pro život ve víře.
- Vztah člověka k církvi: láska, povzbuzení a skutečné sdílení víry.
- Hledání Boha ve všedních a nevšedních zážitcích: cestování, příroda, modlitba.
- Páté evangelium a význam Evangelizace jako společného života v církvi.
V závěru textu se autor věnuje reflexi o tom, jak se vyrovnávat s nejistotou doby, jak čelit problémům a hledat odpovědi v Boží přítomnosti a ve sdílené víře, nejen při formální teologické výuce, ale i v každodenním bytí.