Jedenadvacátého března 1800 byl v Benátkách korunován papež Pius VII. Dělo se tak na základě dva roky starého výnosu, podle něhož se konkláve konalo ve městě, kde bylo nejvíce kardinálů. Tvar papežské tiáry jako mimoliturgické pokrývky hlavy je zřejmě ovlivněn byzantskou kulturou.
Její tři obroučky (koruny) symbolicky vyjadřují, že papež je nejvyšší kněz, soudce a zákonodárce, ale také jeho vládu nad zemí, nebem i peklem, respektive církev bojující, trpící a vítěznou. Když Napoleon Bonaparte v roce 1798 zbavil Piova předchůdce Pia VI. úřadu, ukořistil také papežskou tiáru. Proto se pro korunovaci nového papeže (Pius VI. zemřel v srpnu 1799) musela narychlo udělat nová.
Na bohatě zdobenou slavnostní pokrývku ale mohl Pius VII. zapomenout - novou tiáru vyrobili z papírmaše, čili z kousků papíru pospojovaných lepidlem. Náhradní tiára byla zdobená šperky darovanými místními rodinami. Nic na tom nezměnil ani fakt, že Napoleon v roce 1804 daroval Piovi VII. tiáru náhradní, kterou si pak papež vzal na Napoleonovu korunovaci císařem v prosinci téhož roku.
Tiáru vyrobili Henri Auguste a Marie-Etienne Nitotovi z pařížského šperkařství Chaumet a část její výzdoby pocházela právě z tiár ukořistěných v roce 1798 francouzskými vojsky. Byl na ní například 404karátový smaragd, který byl původně součástí tiáry papeže Řehoře XIII. Napoleonova tiára ale byla záměrně vyrobena příliš malá a příliš těžká (osm a půl kila), aby se nedala pohodlně nosit. Později byla upravena a měl ji Pius IX.
Na obraze Napoleonovy korunovace od Jacquese-Louise Davida z roku 1807 lze napoleonskou tiáru dokonce spatřit: Za císařem, který korunuje sám sebe, sedí Pius VII. Papežové nosili tiáru při slavnostních příležitostech a bývali jí korunováni během intronizační mše. Poslední papež korunovaný tiárou byl Pavel VI. v roce 1963, veřejně ji odložil v listopadu 1964.
Dnes je uchována v chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie ve Washingtonu. Její užívání nebylo sice oficiálně zrušeno, ale žádný z papežů se k ní už nevrátil.
<(tagimg>papežská tiára - historie a ozdoby)Klíčové kroky a ikonické momenty
Korunovace papeže byla spojena s intronizační mší a s bohatým výzdobným průvodem. Třímová tiára jako symbol nejvyšší moci a autority zůstala předmětem debat o její vhodnosti a praktické použitelnosti pro moderní liturgii. Pierre-Auguste a Marie-Étienne Nitotovi přispěli k finnálnímu vzhledu tiáry, která čerpá z historických kořenů a zároveň odráží politické změny v Evropě na přelomu 18. a 19. století.
Napoleonská aspoň ceremonie korunovace a následná adaptace tiáry ukazují, jak politické okolnosti formují liturgické obřady a jejich vizuální reprezentaci. V průběhu času se tiára stala spíše historickým artefaktem než aktivní liturgickou pomůckou, a její veřejné užití bylo ukončeno, aniž by byla oficiálně zrušena.
Historické období tiáry a její současný status
Poslední veřejné nošení tiáry v roce 1963 a její odložení v roce 1964 uzavřely kapitolu o její praktické roli. Dnes je uložena v muzeálním či bohoslužebně významném prostoru ve Washingtonu a symbolicky připomíná kontinuitu i proměnu papířských i klenotnických řemesel v kontextu papežské moci.
The Most Controversial Royal Tiara in Europe
Pokud jde o výklad symboliky, tři obroučky tiáry odrážejí vztah papeže k duchovní, soudní a zákonodárné moci, stejně jako jeho vládu nad různými rovinami existence - zemí, nebe i pekla - a rovnocenné vyjádření církevně bojující, trpící a vítězné církve v dějinách křesťanství.
