Již tradičně pozval městys Kunvald ve dnech 25. až 28. října milovníky umění do své sokolovny. Slavnostní zahájení výstavy proběhlo v sobotu odpoledne za přítomnosti starosty Ing. Josefa Paďoura. Ten přivítal šikovné kumštýře i desítky návštěvníků, během vernisáže přijímal i mnohé gratulace od spoluobčanů. Letos vystavovali umělci ze Žamberka a Letohradu, kteří přivezli opravdu pestrou paletu výtvarna. K vidění byly obrazy, fotografie i šperky.
Profil vystavujících a jejich díla
Čtveřice autorů „Kvetoucí louka Vysoké Mýto z penzionu Jangelec Zimní krajina Kytice v modrém Kaštan Blatouchy Kosatce Bledule u Semil Zátiší s dýní a jablky", to je pouze několik názvů, většinu tvoří akryly, letohradské výtvarnice Marie Grimové (1948). Sympatická, permanentně dobře naladěná paní se narodila v Holicích. Celý život pracovala jako hoteliérka, moc ráda vzpomíná na choceňský hotel Peliny, který vedla plných deset let před odchodem do důchodu. Vztah k malování měla od dětských let, jít tímto uměleckým směrem se však dlouho neodhodlala. Občas se setkávala se žamberským výtvarníkem Eduardem Landou, hovořili spolu o kreslení, probírali tvorbu kompozic i výběr nejrůznějších motivů. Semináře o malování se poprvé zúčastnila v Podgoře u Jaderského moře. Vedoucím byl akademický malíř Jiří Salaba ze Semil. Další malířský plenér absolvovala v chorvatském Primoštějně pod vedením akademické malířky Jany Vrtělové. To se psal rok 2009. Následoval seminář Provence Francie s akademickou restaurátorkou Renatou Drahošovou. Rovněž Střední uměleckoprůmyslová škola v Ústí nad Orlicí přispěla ke vzdělávání malířky Marie Grimové. Své zkušenosti jí ochotně předával profesor Jaroslav Habrman, akademický malíř. První samostatnou výstavu si paní Grimová nadělila k narozeninám v Letohradě. Byl to dárek opravdu neobyčejně krásný. V současné době Marie Grimová studuje fakultu třetího věku při PF Hradec Králové, pracuje zde pod vedením akademické malířky Mgr. Vladany Hajnové a akademické malířky Mgr. Lenky Hypiusové. Učarovaly jí rozličné techniky: kresby, olejomalby, grafiky, suchá jehla i linoryt. Paní Grimová s úsměvem říká: „Maluji kvůli partě dobrým lidem kolem sebe a pro radost, když se něco podaří...".
Úžasné fotografie přivezl rovněž z Letohradu MgA. Jaroslav Tichý (1952). V letech 1967-70 se vyučil elektromechanikem v OEZ svého rodného města, v letech 1970-1974 vystudoval SPŠ elektronickou v Dobrušce. Následuje: 1975-1976 základní škola MV ČSR, 1976-1977 učitel kriminalistické fotografie na základní škole MV ČSR, 1978-2007 Kriminalistický ústav Praha, expert v oboru kriminalistická fotografická expertíza, 1980-1986 dálkové studium na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, obor umělecká fotografie u prof. Jána Šmoka. V roce 2008 odešel do důchodu. Zúčastnil se řady fotografických soutěží a výstav u nás v zahraničí.
Manželský pár Polanských ze Žamberka zastoupila něžnější polovička paní Věra. Nad jejími ručními pracemi a šperky se rozzářila očka nejedné z přítomných dam. Ochotně vysvětlovala, jak ten či onen klenot spatřil světlo světa. Manžel Jan vyzdobil místní sokolovnu desítkami zajímavých obrazů.
Historie a význam Jednoty bratrské v Kunvaldu
V roce 1457 byl v Kunvaldu založen první sbor Jednoty bratrské. Čeští bratři poté zažili mnohá pronásledování a v několika vlnách odcházeli do exilu. Po husitských válkách vznikalo mnoho náboženských sektorů, které pro věřící hledaly jediné cesty k Bohu. V Praze se utvořila skupina věřících, která vycházela z učení Petra Chelčického a shromažďovala se pod kazatelnou kališnického kněze a pražského arcibiskupa Jana Rokycany. Na jeho přímluvu u krále Jiřího bylo této skupině vykázáno místo na králově Litickém panství uprostřed lesů, ve vypálené a husitskými válkami zničené vsi Kunvaldu. Bratři si zde postavili dřevěný kostelík, kterému říkali Sbor, a položili základ nové církvi - Jednotě bratrské. Jejím prvním biskupem byl zvolen Matěj, syn sedláka z Kunvaldu. Po smrti krále Jiřího v roce 1495 zakoupil Litické panství příznivec Jednoty bratrské - pan Vilém z Pernštejna. Později, když na trůn nastoupil král Ferdinand I. Habsburský, postavily se mu na odpor české stavy. Král odpor potlačil, nechal uzavřít Sbory a vypověděl Jednotu bratrskou z královských měst. Vnuk Viléma z Pernštejna, Jaroslav z Pernštejna, vydal v roce 1541 list, kterým bratry ze svého panství vypověděl. Muzeum v Kunvaldu připomínající historii Jednoty bratrské|foto:, Český rozhlas
Lepší časy pro české bratry nastaly za vlády Rudolfa II., vypovězení bratři se vraceli zpět a obnovovali sbory. Ovšem po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byla Jednota bratrská znovu zakázána a ze země museli odejít všichni nekatoličtí vzdělanci. Mezi nimi byl i poslední biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský. Dva roky před bitvou na Bílé hoře byl kostelík v Kunvaldě bratřími přestavěn na bratrskou školu. Po Bílé hoře byl používán jako škola katolická až do roku 1750, kdy byla vystavěna škola nová. Později byl domek prodán do soukromých rukou. V roce 1929 jej zakoupila Českobratrská církev evangelická a přebudovala jej na památník Jednoty bratrské. Na podzim roku 2025 Domek Na Sboru odkoupil od církve Pardubický kraj, který připravuje jeho modernizaci a provoz muzea českého exilu.
Bratrská lípa srostla ze tří proutků Od Domku Na Sboru vede Naučná stezka Jednoty bratrské, která vede po zajímavých místech Kunvaldu historicky spojených s působením českých bratří. Jedním ze zastavení je Bratrská lípa, která podle pověsti měla vyrůst ze tří proutků, kterými si odcházející bratři škrabali rodnou hlínu před odchodem do exilu. Proutky zapustily kořeny, spojily se a rostly v jeden strom. Pověst také říká, že proutky měly symbolicé pojmenování - láska, víra a naděje. Dalším ze zastavení je Jordán, místo nad Kunvaldem, kde se křtili noví členové Jednoty bratské. A stezka pokračuje do Modlivého dolu, kde se bratři scházeli k modlitbám i ukrývali před pronásledovateli. Dodnes na příkrých stráních tohoto údolí rostou růže, které nelze přesadit. Pověst praví, že vyrostly ze slz odcházejících českých bratří.
V Kunvaldu není jen Naučná stezka Jednoty bratrské, prochází jím další turistické i naučné stezky, pro pěší i cyklisty. Ale protože je Kunvald považován za kolébku Jednoty bratrské a čeští bratři jsou díky pronásledování rozptýleni po celém světě, je návštěvnost tohoto kraje nezvykle mezinárodní. Obec vzdálená 6 km severně od Kunvaldu. Je zde otevřen přechod do Polska pro malý pohraniční styk. Na jejím katastru najdete i malebné údolí Divoké Orlice se známou Zemskou bránou a Pašeráckou lávkou.
K obci Bartošovice v Orl. h. dnes spadají i další osady, např. Vrchní Orlice, Neratov. První písemná zmínka o dnešní osadě Neratov je z roku 1550. Na počátku šedesátých let 17. století dochází k vytvoření pověsti poutního místa. Podle zprávy sepsané o osmdesát let později rokytnický farář P. Kryštof Florián Blažej Drick nechal podle svého snu vyřezat milostnou sošku Panny Marie, která byla 15. srpna 1661 přenesena s velkou slávou z Rokytnice do Neratova. Krátce po přenesení sochy byla na svátek Narození Panny Marie 8. září 1661 v Neratově uzdravena nejmenovaná rokytnická žena. Zpráva o uzdravení ženy se rychle rozšířila. Pomoci milostné sochy a uzdravující síle pramene vody bylo přičítáno mnoho zázraků a do Neratova začaly přicházet skupinky poutníků, nejprve z blízkého okolí, později i z větší části Čech a Kladska.
Popularita nového poutního místa neustále stoupala. „Liber consignationis“ z počátku 18. století zaznamenává ročně asi tři až čtyři sta zázraků, uzdravení či pomoci na přímluvu Panny Marie a 15. srpna, na hlavní pouť, bylo zde přítomno tři až čtyři tisíce lidí. Základní kámen ke stavbě barokního kostela byl položen v předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie 14. srpna 1723 a nový chrám byl vysvěcen na svátek sv. Bartoloměje 24. 10. května 1945 kostel vyhořel. Střela z pancéřové pěsti, zasáhla malou věžičku a během hodiny ničivý požár zachvátil a strávil střechy, dřevěné schodiště obou věží a roztavil hodinový stroj i zvon. Od té doby se střídají snahy o obnovu kostela, ale i o jeho zbourání. Na Bílou sobotu roku 1957 spadly promáčené klenby, koncem roku 1958 pak bylo rozhodnuto, že stavba bude ponechána na dožití. Po roce 1989 neratovský chrám vstoupil do nové etapy své historie, v roce 1992 byl zapsán na seznam kulturních památek. Svou pověstnou skleněnou střechu dostal v roce 2007, roku 2008 byly obnoveny střešní římsy. Poté se opravila dlažba, kúr a dostalo se na opravu vstupního schodiště. Od roku 2013 je kostel postupně vybavován novými prvky liturgického vybavení. V roce 2018 došlo k další rekonstrukci průčelí kostela, kterému byl vrácen původní barokní vzhled.
Obec rozkládající se podél Divoké Orlice, byla založena někdy ve 13. století. Z Kunvaldu se do Klášterce dostanete nejlépe přes Končiny (asi 5 km). Gotický kostel, pozůstatek kláštera Cyriáků zničeného za husitských válek, byl obnoven v roce 1452. V horní části vsi začíná zhruba sedmikilometrová naučná stezka Zemská brána, která vede romantickým údolím Divoké Orlice ke kamennému mostu stejného jména. Obec Pastviny má ve znaku dvě své dominanty - vodu a lípu. Voda představuje přehradní nádrž dostavěnou v roce 1938 na Divoké Orlici, která zadržuje zhruba 11 mil m3 vody. Lípa symbolizuje památné stromy - Vejdovy lípy. Vlastní tvrz tvoří šest objektů vzájemně propojených podzemními chodbami o délce 1,5 km. V letech 1975-95 se Federální ministerstvo vnitra snažilo pevnost přebudovat na protiatomový kryt. Malebná horská obec je známá především svým lyžařským střediskem (dva vleky, černá, červená i modrá sjezdová trať, v okolí střediska upravované běžecké tratě). Je výchozím bodem pro letní i zimní turistiku po hřebenech Orlických hor. Město s necelými sedmi tisíci obyvateli leží asi 6 km od Kunvaldu. První dochované zmínky o Žamberku pocházejí ze 13. století. Zámek, sídlo panství, byl do dnešní podoby přestavěn počátkem 19. Součástí areálu zámku je velmi pěkný stoosmi hektarový anglický park. V zámku je v současné době umístěno odborné učiliště. Barokní kostel sv. Město nabízí mimo možností ubytovacích i regionální muzeum v bývalém Kateřinském špitálu, koupaliště se dvěma tobogány, tenisové kurty, informační centrum.
Podle některých archeologických nálezů se až donedávna usuzovalo, že zde bylo pouze hradiště z doby lužické kultury. Teprve současný archeologický průzkum sice potvrzuje existenci lužického osídlení, možná i hradiště, ale i navíc existenci hradu, který byl v těchto místech vybudován ve 13. dávno zaniklý hrad dnes připomíná pouze zbytek hradního příkopu ústícího do úžlabí pod potokem Ovčárkem. Ještě koncem 19. století zde byly patrny zbytky zdiva a sklepů. Při pozdějším zalesňování bylo vše srovnáno a zničeno. Hradní ostroh měl výhodné přírodní podmínky pro obranu. Hrad pravděpodobně střežil bezpečnost obchodní stezky od Žamberku do Kladska. Nasvědčuje tomu i pojmenování staré cesty vedoucí po hranicích slatinsko - pěčínského katastru směrem z Kunvaldu, dodnes užívané: Královská cesta.
