Poslední večeře metal: Recenze epického rockmetalu s retro nádechem

Při pohledu na obal z dílny známého humoristy Ivana Křemečka a zběžném mrknutí na názvy písniček (O hloupém Honzovi rules…) mě jímala hrůza a pokoušely se o mě závratě při představě poslechu tancovačkových cajdáků a intelektuálních perel typu „máme motorku, honíme jí po dvorku“, případně autorových citových ejakulací o tom, že ho „Máňa nechala, páč pod drsnou slupkou kožené vestičky neodhalila laskavé srdce a smysl pro správnou věc“. Tyto a podobné ingredience totiž často používají tzv. Všechny tyto mé obavy a předtuchy se naštěstí rozplynuly už při intru, které uvozuje první věc „Hadí tvář“ a zároveň celé EP. Styl kapely bude asi nejvíc vystihovat škatulka „epický rockmetal“.

Možná by se dala najít určité inspirace Stormwitch a Kreysonem, je zde však zásadní rozdíl, co se zpěvu týká. Zpěvák Richard Mastil naštěstí nedisponuje „fistulkou“, ale jeho hlas pendluje někde v rozmezí Brichta-Izaiáš-Jakub Smolík, což je rozhodně k dobru věci. Celková atmosféra nahrávky Vás přenese zpět o nějakých dvacet let do „zlatých časů“, kdy byl metal pro posluchače novum a přijímali ho s otevřenou náručí. Jenže doba nezralých malin je pryč a dle mého názoru se takto archaicky znějící nahrávka dostane do podvědomí posluchačů jen stěží.

Na druhou stranu je fakt, že se hodně prosazují takové ty „retroheavymetalové“ spolky a když Hysteria nabere ten správný kurs, může se na této vlně v klidu svézt. Potenciál by se určitě našel - naléhavé a strhující refrény v první písni a v následující „Letadlo z ráje“, nebo bridge ve třetí, titulní, písni jsou opravdu povedené - mrazení na zádech se dostavilo a to je neomylné znamení kvality. Závěrečná „O hloupém Honzovi“ naštěstí není soundtrack k lidové pohádce, ale „mejdnovská“ středně tempá jízda, která je asi nejslabší věcí na EP, nicméně do kolonky „průměr“ se vejde spolehlivě.

Album bylo komplet zpracováno ve studiu SHAARK, a proto netrpí tradičním neduhem demonahrávek tj. debilním zvukem - naopak produkce je bezvadná a povedl se i závěrečný mix. Upřímně přiznávám, že jsem byl v očekávání nějaké nehorázné „jézéďárny“ a plánoval sem tak dát max. 1,5 bodů za snahu. Jenže jsem si to samozřejmě musel zodpovědně poslechnout a mé výsledné hodnocení bude úplně jiné. Ale co podobně uvažující posluchač, který recenzi psát nemusí? Uvidí titulní obrázek a řekne si - no jo další mix Argemy a Zvlášní školy - to tedy opravdu ne…Tento fakt bych rozhodně nepodceňoval, protože jak nás učili ve škole: „obal prodává“. Já osobně bych si na obálce představoval něco víc odpovídajícího atmosféře hudby Hysterie a to určitě není žranice, nebo sud piva…

Ta část recenze dále uvádí, že kapela nepřináší nic nového a progresivního. Řekl bych ale, že se o to ani nesnaží a hudbu dělá upřímně dle nejlepšího vědomí. Klatovská HaXna vydala své druhé EP, nazvané „Poslední večeře přeživších“. Přiznám se, že za takhle nemastným úvodem se skrývá určita rozpačitost nad tím, jak vybruslit z faktu, že dvě třetiny téhle nahrávky mě baví a oslovují, ale ta omáčka kolem snahu kapely lehce devalvuje. Vyrovnat se s poměrně svérázným názvem kapely i lehce infantilním coverem je celkem malina, co mi však hlava nebere, je tvrzení, že kapela hraje moderní metal.

On totiž základ HaXny je v té domácí klasice někde na pomezí heavy metalu a thrashe. Určitou výjimku může představovat úvodní těžkopádné a uštěkané „Bez vás“, koketující s jaýmsi pseudorapem, topící se ve stereotypu a vyjma hrubého a výrazného rytmického základu postrádající jakýkoli nápad. V dalších písních HaXna dokáže vyklouznout díky melodickým výkrutům v refrénech, přičemž absolutorium si v tomto ohledu zaslouží především závěrečná „Závislej“ a „Konec“.

V momentě, kdy se HaXně podaří do písní nacpat i něco atmosféry, jako třeba v případě přímočaré „Nechápu“, přiblíží se kapela k silnějším momentům. HaXna může stavět na čistém a jasně čitelném zvuku, na zajímavých kytarách i pestrých bicích, avšak limitující je nezáživný a příliš tuctový zpěv Jiřího Mayera. Tuzemské kapely, které tu s menší, tu s větší invencí budou kultivovat semínko, které kdysi kdysi zasel Arakain, byly a budou. A to je dobře, i když dosáhnout na tenhle legendární status je v současné době už nemožné. HaXna a její „Poslední večeře přeživších“ je někde v davu těchto následovníků.

Historie a kontext kapely Hysteria

Banco del Mutuo Soccorso debutovali v roce 1972 a od té doby to hrnuli ve velkém stylu. Na konci roku 1975 už měli na kontě čtyři studiová alba a toho následujícího si připsali dvě další. Mám dojem, že valná většina fanoušků řadí tohle album až za “svatou trojici” nahrávek z let 1972-1973, ale já to slyším právě naopak. Podle mě patří k tomu vůbec nejlepšímu z produkce BMS a je takovou pomyslnou tečkou za jejich nejtvořivější a nejúspěšnější érou.

Nejdelší pecka na desce - Slogan - má sedm a půl minuty a dost podstatně se změnil také zvuk. Ten je daleko subtilnější, čitelnější a dává vyniknout komplikované struktuře jednotlivých písní. Má takřka jazzovej nátisk a dost tomu napomáhají i trubka, lesní roh, nebo housle hostujícího Angela Branduardiho. Působivá balada La notte è piena nás zavede do komnat středověkého hradu a stylovým rozloučením s příběhem i deskou je rytmicky chytlavá Fino alla mia porta.

Při vší úctě k albům …di terra (1978), Canto di primavera (1979), nebo následujícím „lajfkám“, ale nic lepšího už Banco del Mutuo Soccorso nikdy nenatočili. Elpíčko Come in un’ultima cena je tím nejlepším završením jejich nejúspěšnějšího období, navíc s životním výkonem frontmana skupiny Francesca Di Giacoma. Jeho zpěv nejenom, že zraňuje a drásá, ale zároveň povznáší a posouvá hudbu BMS ještě o stupínek výš.

Ve sbírce mám nedatovaný repress CD reedice Virgin MPICD 1001 (původně 1988), ale podle jistých indicií to vypadá na rok 2011. Stříbrný kotouč je potištěný černým písmem tak, jak to bylo koncem osmdesátých let běžné a čtyřstránkový booklet nabízí jen reprodukci originálního obalu, s upraveným Da Vinciho obrazem uvnitř a tracklistem vzadu. Patří k těm hodně odbytým, ale samotný nosič hraje excelentně a tak na to zas tolik nehledím. Je lepší mít doma provedením odfláknuté, ale zvukově brilantní vydání, nebo krásnou vinyl repliku se zvukem zmršeným dynamickou kompresí?

Podpora a současnost kapely Hysteria a nové členství

Poslední večeře DUOBETIC HOMUNKULUS … a hned dvě. Středočeská kolostrojní dvojice, která loni zaujala svým debutem, oznamuje přerušení kariéry. Basista Walis odlétá na pracovní zkušenou do Číny, což znamená vynucenou pauzu v živých aktivitách. Kapela se však nadále hodlá věnovat kreativnímu procesu a oznamuje zapojení dalšího kytaristy do výrobního týmu! Před koncertní přestávkou se hodlá rozloučit dvěma koncerty s kolegy EDAIN, o den později pak pokračují koncerty v Brně a Hradci Králové s hosty.

Zveřejněno: 19. 05. 2014. Komentáře: Zatím je tu mrtvo. Hysteria vznikla v roce 2001 a prošla mnoha personálními změnami, včetně zpěvaček a kytaristů. Naše úvahy o jejich hudbě. V roce 2002 se objevila promo deska „Poslední večeře Páně“. V roce 2003 přišel nový člen, a postupně vznikaly další nahrávky a koncerty. V roce 2011 se objevilo nové složení a nové plány pro budoucnost kapely, včetně očekávaných koncertů a tvorby.

Nové složení už natočilo demo, na kterém zpíváš znovu některé skladby z posledního CD. Demo bylo natáčeno ve studiu SHAARK a bylo to prý zábavné a plné energie. Letošní nabušenou sezónu jste zakončili „Zavíráním šoupátek“ 15.10.

obal kapely a vizuál hudebního EP

Till Lindemann na Masters of Rock 2025 - reportáž TV Prima

Rysy a hodnocení hudby na EP a kontext české metalové scény

Hysteria se prezentuje jako open metal - hudba, která je otevřená různým prvkům a žánrovým vlivům. Zvukově se vyznačuje jasnou a čistou produkcí, která dovoluje vyniknout melodickým pasážím a výjimečným kontaktům mezi vokály a instrumentální stránkou. Zpěv bývá lehce náročný na techniku, ale současně rozpoznatelný díky emocím a výrazovosti. Kapela spolupracuje se zkušeným producentem Atamanem a výroba je tradičně dotažená k pečlivému závěru. Texty vycházejí z osobních prožitků a literárních vkladů, které se promítají do epických a lyrických pasáží.

Je možné sledovat evoluci kapely, která se kolem roku 2016 mění díky změně frontmana a posunu ve zvukové kultuře směrem k tvrdší, avšak stále „open“ estetice. Z pohledu historicko-žánrového kontextu lze vidět paralely s historií Banco del Mutuo Soccorso, jejichž koncepční nahrávky a poetika inspirovaly i menší české soubory. Přesto si Hysteria udržuje svou identitu a vytrvale pracuje na vývoji zvuku a textů, a to i přes určitou míru nostalgie za érou „zlatých časů“ metalu.

Celkové hodnocení EP zůstává rozporuplné: na jedné straně nabízí silné refrény a zajímavé momenty, na straně druhé se objevují prvky, které mohou moderní posluchač těžko přijmout, pokud očekává progresivní posun. Zážitek z alba však potvrzuje, že záměr kapely je upřímný a že jejich hudba dokáže vyvolat silné emoce i díky atmosféře, která odkazuje na tradiční heavy a thrash kořeny.

SkupinaHysteria
DebutZtracená tvář (2004)
Hlavní vlivyStormwitch, Kreyson, open metal
StudioSHAARK
ProducentAtaman

tags: #posledni #vecere #metal